Nebát se a vyjet do zahraničí se vyplatí – zkušenosti z projektu v Itálii
Další inspirativní příběh člověka, který neměl strach a vyjel do zahraničí za dobrovolnictvím. Jak moc jednoduché to je? Martin zaznamenal svoje dosavadní zkušenosti z projektu v Itálii.
Jmenuju se Martin a nyní jsou to dva měsíce od mého příjezdu do
Itálie. Účastním se dlouhodobého projektu v Itálii, což znamená, že probíhá v rozmezí 2-12 měsíců (v mém případě 12) a je financován Evropským sborem solidarity.
Co je Evropský sbor solidarity? Řídí ho Evropská komise a jeho cílem je
nabídnout mladým lidem poskytovat pomoc tam, kde je potřeba, za účelem
osobního rozvoje a získání nových zkušeností dobrovolníka. Název mého projektu je “Being European” a probíhá v městečku Salerno, které se nachází asi 60 km jižně od Neapole. Mou hlavní pracovní náplní je
propagovat a zvýšit povědomí mladých lidí v dané oblasti o příležitostech, které EU nabízí. Také bych se měl podílet na různých aktivitách naší neziskové organizace Moby Dick nebo pomáhat v kanceláři s administrativou.
Jak jsem se o projektu v Itálii dozvěděl a jak probíhal Skype pohovor?
Poprvé jsem se o těchto projektech dozvěděl asi někdy v únoru 2020 na facebookové skupině “Youth Opportunities CZ”. Přihlásil jsem se na krátkodobou výměnu mládeže, ale bohužel kvůli pandemii se projekt neuskutečnil. Později v létě, protože jsem pořád toužil po tom někam vyjet, jsem se začal o tyto projekty opět zajímat. Zjistil jsem, že tyto facebookové skupiny nejsou jediným zdrojem těchto projektů. Existuje např. oficiální webová stránka www.europa.eu, na které je přehled všech projektů financových Evropskou Unií. Stačí se jen zaregistrovat, nahrát svůj životopis společně s motivačním dopisem, najít si projekt který Vám přijde zajímavý, a podat přihlášku. Pak jen čekejte, než Vás daná organizace kontaktuje.
>>JAK SI NAJÍT A VYBRAT PROJEKT?<<
Stejně tak jako Vy můžete vyhledat organizace a kontaktovat je, můžou i organizace najít Vás, a přesně toto je můj případ. Celý proces probíhal tak, že 12. 10. 2020 mne italská organizace kontaktovala prostřednictvím e-mailu, zda bych měl zájem účastnit se na jejich projektu. Asi za 3 dny se uskutečnil Skype pohovor, který probíhal přátelsky. Otázky byly zaměřené spíše na motivaci účastnit se na projektu a také mě seznámili s konceptem projektu, ubytováním, pojištěním apod. Přibližně za 2 dny po pohovoru jsem se dozvěděl, že jsem byl na projekt přijat. Za týden poté jsem odlítal do Itálie!
Předodjezdové obavy a dosavadní zkušenosti z projektu v Itálii
I přesto že jsem o účasti na podobném projektu usiloval několik měsíců předem, než jsem byl vybrán a byl jsem si opravdu 100% jistý, že to je opravdu to, co chci, jsem se neobešel bez předodjezdových obav a pochybností. Moje první obavy začaly když jsem zjistil, že mám jenom jeden týden na to, abych si zařídil vše potřebné a rozloučil se s rodinou a kamarády. V tu chvíli jsem pociťoval jakousi zvláštní nejistotu, kterou slovy nedokážu popsat. Byl to opravdu zvláštní týden plný stresu a obav, ale jakmile jsem nastoupil do vlaku, cítil jsem neskutečnou úlevu a pocit štěstí: vždyť já budu rok dobrovolničit u moře na jihu Itálie, co víc si přát!
Při příjezdu na autobusové nádraží v Salernu na mě čekal koordinátor a mentor mého projektu, kteří mě přátelsky přivítali. Zavezli mě do mého, na 12 měsíců, nového domova, který se nachází v malém městečku cca 10km od Salerna. Hned první večer jsem se seznámil se svým prvním spolubydlícím z Rumunska a musím říct, že jsme si rozuměli od samého začátku. V následujících 2 dnech jsem poznal zbývající 4 spolubydlící z Albánie a z Chorvatska. Také jsem měl možnost poznat své sousedy, kteří bydlí v domě hned vedle. I přesto, že jsme na sebe s mými sousedy mluvili jinými jazyky, jsem dokázal vycítit, že to jsou moc hodní a laskaví lidé.
Kvůli pandemie a vládních opatření jsme museli všichni podstoupit 14 denní karanténu. Ze začátku jsem z toho byl docela vyděšený, že musím strávit 2 týdny zavřený v jednom domě s lidmi, které jsem sotva poznal. Ale ve výsledku to nebylo nic hrozného, ba naopak, byla to perfektní příležitost jak se navzájem poznat. Taky to možná trošku bylo díky terase, která je součástí našeho ubytování, na které jsme po večerech popíjeli levné krabicové víno.
Na závěr bych chtěl říct, že i přes všechny obavy a překážky, opatření, karantény si to tady opravdu užívám a jsem opravdu vděčný za to, že jsem dostal tu příležitost tady být.
