Zatočme s nezaměstnaností mládeže!

Chcete se dozvědět, jak to chodí na výměnách mládeže? Jste na správné adrese. Právě tady se můžete dočíst, jaké to bylo v Rumunsku na projektu o nezaměstnanosti mládeže. Zábava, hry, pohovor, LARP, vaření, večerní oheň, hvězdné nebe nad hlavou, hvězdní lidé kolem a ještě mnohem víc…

Díky neziskové organizaci Tmelník jsem měla možnost účastnit se výměny mládeže na konci světa – přesněji v zapadlé vesničce Milcoveni v Rumunsku. Nikdo o ní nikdy neslyšel, nikdo o ní neví. Je těsně u hranic se Srbskem, má tři obchody, které se v noci mění v bary, kostel a z původních budov pro armádu a pohraniční stráž zde udělali kemp pro mezinárodní projekty. Silnice je tu blátivá a nerovná, procházejí se po ní lidé, psi, husy a všudypřítomná kuřata různých velikostí. Občas tu projede auto. Občas. Lidé jsou milí a vstřícní, přátelští a komunikativní. Je snad lepší místo pro projekt o nezaměstnanosti? Ne. Byli jsme v samém srdci nezaměstnanosti, v místě, kde se s ní lidé setkávají dnes a denně.

Naše česká skupinka přijela do Milcoveni o den dříve, aby mohla vše potřebné nachystat a dalšího dne se začali sjíždět účastníci z ostatních zemí. Dříve či později dorazili úplně všichni a najednou byl kemp plný lidí z Makedonie, Rumunska, České republiky, Řecka, Estonska, Portugalska a Itálie a mohli jsme začít s programem!

Konečně to začalo. Konečně jsme uslyšeli zvláštní jména těch cizích lidí kolem. Během prvních her jsme se seznámili a teambuildingové aktivity nám pomohly vytvořit z nás jednu velkou skupinu. Pak už jsme se začali více bavit o nezaměstnanosti, práci snů a různých profesích.

Jeden den nás navštívili učitelka, zubař a kuchařka a popovídali nám o své práci. Dokonce jsme během kuchařského workshopu pomáhali s přípravou tradičního jídla. Velmi populární bylo rumunské sarmale, což je masovo-rýžová směs v zelném listu a poté vařená několik hodin. Říká se, že když žena dokáže správně zabalit sarmale, může se vdávat! Všechny účastnice to mají teď schválené paní kuchařkou. A někteří chlapci také!

Kromě přiblížení výše zmíněných profesí jsme se také soustředili na to, jak vlastně práci získat. Nejdřív jsme vymýšleli, jak by měl vypadat náš životopis, co je dobré v něm uvést a čeho se raději vyvarovat. Další krok byl předvídatelný – vytvořit si vlastní životopis v angličtině. Vzpomenout si na všechny ty roky na různých školách a v různých pracích dalo opravdu zabrat! A když už máme životopis, co je ještě potřeba? Správně, je to pohovor! Ve skupinkách jsme se na pohovor připravovali a nakonec jsme si ho i vyzkoušeli. Kdo by to byl tušil, že z jednoho zájemce o místo pomocného kuchaře se vyklube syn Gordona Ramsaye! Ale větu typu „Možná znáte Gordona Ramsaye, toho slavného šéfkuchaře, to je totiž můj otec“ opravdu na úvod pohovoru nedoporučuji. Ale byla to legrace a všichni se bavili.

Jeden den jsme si vyzkoušeli, jaké to je realizovat své nápady a zároveň nějak pomoci okolí. Ve skupinkách jsme se zodpovědně vrhli do sbírání odpadků ve vesnici, stavění boudy pro psy v kempu, fotbalového hřiště pro děti a vyrábění vývěsního štítu našeho oblíbeného obchůdku.

Co se však účastníkům vrylo do paměti, to je LARP. Leadeři pod vedením Oany pro nás připravili úžasné role a my jsme se na jeden den dostali do úplně jiného světa. Psal se rok 3064, stále jsme se nacházeli v Milcoveni v kempu, kam zamířili uprchlíci z celého světa, aby zde odolávali zombie apokalypse a společně na světě přežili.
Bylo krásné pozorovat, jak se každý vžil do své role a byl chvíli někým úplně jiným, mohl si hrát, mohl žít jinou realitu. Všechny to moc bavilo a divili se, jak celý den uběhl překvapivě rychle.

Co psát dál? Rumunská příroda byla překrásná a čistá a výlet do národního parku byl velice příjemný. Téměř každý večer jsme rozdělali oheň – buď jsme jen seděli kolem a povídali si, nebo jsme i u ohně měli mezinárodní večer a představovali jsme jednotlivé státy, stereotypy vůči dané zemi a typické jídlo, které jsme pak ochutnávali. V kempu panovala přátelská atmosféra. Všichni si povídali se všemi a musím pochválit i ty, kteří neuměli moc anglicky a přesto přijeli. Sami však na konci projektu mohli vidět, jak se jejich úsilí vyplatilo a oni se v angličtině zlepšili.

Nenapadají mě vhodná slova, jak vyjádřit tu příjemnou náladu, to zvláštní propojení mezi lidmi, to veselé pohvizdování, sdílení hezkých chvil a milých úsměvů s novými lidmi, s novými přáteli. Nevím, jak je to možné, ale po jednom jediném týdnu se ze všech těch lidí z různých zemí světa, stali velice dobří a blízcí přátelé. Prožili jsme spolu nezapomenutelné chvíle. Závěrem tedy všem doporučuji zúčastnit se nějaké výměny mládeže. Nudit se rozhodně nebudete!

Zdroj fotografií použitých v článku: Iva Žůrková