Na workcamp za krajany až do Brazílie

Víte, že v Brazílii existuje několik měst, které založil Čech? Jedním takovým městem je Bataypora, kam se vydala dobrovolnice Petra na workcamp.

Jaké to je vyjet na workcamp až do Brazílie? O to se s námi podělila Petra Baštanová, která se zúčastnila workcampu v Bataypoře.

Co se vám vybaví, když se řekne „Baťa“?

„Pravděpodobně vám v hlavě zasvítí červené logo a vzpomenete si na své oblíbené boty, které od Bati máte. Někteří si představí město Zlín a jeho typickou baťovskou architekturu. Já například věděla i to, že byl Baťa křestním jménem Tomáš a že zahynul při leteckém neštěstí.

Vůbec jsem ale netušila, že měl Tomáš také nevlastního bratra, kterého pomalu lépe než u nás znají v Brazílii. Dodnes tam totiž existují města, která Jan Antonín Baťa založil a nesou jeho jméno: Batatuba, Bataguassu a Batayporã. To jsem zjistila až letos v létě, kdy jsem po dlouhé době zase vykročila ze své komfortní zóny a rozhodla se teplé místečko v kanceláři na pár týdnů vyměnit za workcampové dobrodružství.

Bataypora, tedy Baťova Dobrá Voda

Bataypora je zhruba desetitisícové město ve státě Mato Grosso do Sul na středozápadě Brazílie. Nese sice jméno po Baťovi a na kruhovém objezdu, který by se dal označit za centrum města, trůní na podstavci Baťova busta, avšak za založením města a jeho rozkvětem stojí ještě jiný významný Čech – tedy přesněji řečeno Moravák – Baťův blízký spolupracovník Jindřich Trachta, původem z Veselí na Moravě, jehož potomci v Bataypoře dodnes žijí a spravují pamětní centrum, kde se ukrývá nepřeberné množství archivních materiálů mapujících osidlování Brazílie českými emigranty.

Tři holky z Moravy a tři týdny dobrovolné práce

Měly jsme na starost především pamětní centrum Jindřícha Trachty, tedy jeho zvelebování a úklid. Hrabaly jsme listí na zahradě, okopávaly jsme záhony, sázely květiny, zpívaly a tančily moravské písně a tance s malými Brazilci v místní škole. Také jsme připravovaly a organizovaly oslavu 1. výročí moravské kapličky (kopie kapličky z Veselí na Moravě) a Pražského Jezulátka, které mají Brazilci v nesmírné úctě.

Především jsme však utužovaly vztahy s krajany a vnesly jim do života trochu ryzí moravské krve. Odměnily nás královsky. Nejen ubytováním a skvělým jídlem (které by vystačilo na samostatný článek), ale především zážitky a neskutečně pohodovou a přátelskou náladou, která je v Brazílii opravdu nakažlivá.

Budu si užívat života

Když jsem se jednou, jen tak, aby řeč nestála, zeptala jednoho krajana, co se chystá dělat příští den, místo aby odpověděl něco jako „no coby, půjdu do práce, posedím v hospodě, podívám se na televizi“, odvětil: „Budu si užívat života.“ A o tom přesně Brazílie je. Tedy Brazílie taková, jak jsem ji poznala v Bataypoře.

Potvrdila jsem si zase po dlouhé době, o čem je cestování. Rozhodně to není o fotkách na Instagram. Je to o souvislostech. O rozšiřování obzorů, toleranci a poznávání (mimo jiné i sebe sama). A taky je to o návratech, protože ne nadarmo se říká „všude dobře, doma nejlíp“. I když v Bataypoře se člověk vlastně cítí tak trochu jako doma.“

O INEXu

Inex-sda je organizace, která každoročně umožnuje výjezd na zhruba 2 000 dobrovolnických workcampů do celého světa. Tyto projekty trvají od dvou týdnů do jednoho roku a mají různé pracovní zaměření. Dobrovolníci se podílejí třeba na sociálních projektech nebo obnově památek. Důležitou součástí je také seznámení se s místní kulturou, získávání zkušeností a navazovámí přátelství. V neposlední řadě i procvičení cizího jazyka.

Chcete také zažít podobné dobrodružství a strávit několik týdnů smysluplnou prací? Podívej se na nabídku workcampů na stránkách Inexu.

Zdroj: inexsda.cz