Work trip na Srí Lance
Srí Lanka, Jižní provincie, Weligama, asi půl osmé večer místního času (15:00 doma v Čechách), já ležím natežený v hamace s pivkem v ruce, sluchátky na hlavě a s pocitem absolutního “neřešim” co se dějě doma. A tak trošku přemýšlím, jak se to vlastně stalo, že jsme tady, skoro 8.000 kiláků od domova.
Jak jsem se sem dostal?
Ten příběh vlastně není vůbec starý. Všechno začalo 29. září loňského roku, takže vlastně přesně 2 měsíce před odletem. Na jedné akci, kde měl kamarád Jirka stánek s dýmkami (tím zdravím Jiřího do CHC) jsem s sebou vzal foťák, že pro kamaráda Honzu, který to pořádal, něco natočíme. No a potkal jsem tam Adama, ten se zajímal o to, jestli točím, co máme za techniku a tak. No a co se nestalo, on mě pozval k němu do domečku na Srí Lanku. Říká: hele přijeď, něco natočíme, můžeš tam u nás přespat, naučím tě na surfu a něco mi za to natočíš.
V tu chvíli mi proběhlo hlavou “aha, no jasně, to zní až moc fajn na to, aby to byla pravda, to jsem už slyšel tisíckrát” . Tak jsem mu to odkýval, dal vizitku a vytěsnil to z hlavy. Jenže, co se nestalo, on přišel o 4 dny později e-mail! A Adam mě v něm skutečně zval na Srí Lanku!! Takže, už není cesty zpět…
A letím!
No a tak jsme na začátku listopadu koupili s kamarádem Ondrou, kterého jsem z nějakého nepochopitelného důvodu (jo nemáš zač ty hade!!) vzal s sebou, letenky, a ve čtvrtek ráno nasedli v Praze na letadlo a po 14 hodinách letu s krátkou přestávkou v Zurychu přistáli na Srí Lance,v hlavním městě Kolombu.
(krátká story – Švýcaři jsou tak hustí, že v místním lobby hraje pan na klavír a zpívá… třeba na Ruzyni dojedete městským autobusem spolu s dalšími asi dvěma sty cestujícími, všichni namačkaní na sebe, a k tomu samozřejmě, kdyby vás dostatečně nerozmačkalo množství cestujících, i se všemi zavazadly. Praha, 21. století se vším všudy)
Oukej… rifle a mikinu co nejdříve dolů, tohle není dobrý. Venku je asi 32 stupňů. Bereme zavazadla a po odmítnutí asi čtyřiceti místních taxikářů, prodejců praček a televizí a dealerů SIM karet nasedáme do dodávky a vydáváme se na 2 hodiny dlouhou cestu jih. A je to totální šílenost! Takže za prvé, Srí Lanka je bývala britská kolonie = volant vpravo – jezdí se vlevo!
Za druhé, žádná další pravidla neexistují, snad jen právo silnějšího / nebo takhle, spíše právo odvážnějšího, což šofér, kterému jsme v prvních minutách na Srí Lance svěřili naše životy, a kufry především, v malé plechové dodávce, teda rozhodně byl. Naše dodávka předjíždí motorku, která zase předjíždí osobní automobil a všichni společně předjíždíme kamion (bez dveří). Proti nám se odehrává scéna dle naprosto stejného scénáře. Jo a abych nezapomněl, vše se samozřejmě odehrává v zatáčce. Radši ulehám na sedadlo a dospávám lehký jet lag (posun je +4,5 hodin), což mi vzhledem k nepřítomnosti bezpečnostních pásů nedělá vůbec problém. Jsme tady!!!! Vylézáme z auta, bereme kufry a vydáváme se vstříc tropickému ráji, který má jméno “Villa Coconut”.
A co na Srí Lance dělo dál? Dozvíte se v dalším článku 🙂
