Vzhůru na Kilimanjaro, nejvyšší horu Afriky

Máte rádi výzvy a hory? Láká vás vylézt na nejvyšší horu Afriky?  Dá se říct, že mi cesta na Kilimanjaro změnila život, tak třeba vám těchto pár vzpomínek, nějaké tipy a hlavně rady pomůžou alespoň u plánování.

Klimanjaro – hora, které nikdo neřekne jinak než Kili. Kili je nejvyšší horou nejen Tanzánie, země ve které se nachází, ale také celé Afriky. Kilimanjaro také drží jedno světové prvenství, je to totiž nejvyšší samostatně-stojící hora světa. Tedy hora, která není součástí žádného pohoří. Momentálně vede na vrchol sedm oficiálních tras. Ty se od sebe liší nejen počátečním bodem, obtížností a délkou ale i faunou a florou, kterou cestou můžete spatřit.

Cesta na vrchol

K vrcholu se dostanete jakoukoliv ze sedmi oficiálních tras: Lemosho, Machame, Marangu, Mweka, Rongai, Shira, and Umbwe. Většina tras má rozdílné cesty nahoru a dolů.

Všeobecně se říká, že Machame je nejkrásnější, ale také jedna z těch náročnějších  tras. Výstup touto trasou trvá 6-8 dní. Je to mimojiné i proto, že součástí výstupu je i  mnoho aklimatizačních sestupů.

Rongai je nejjednodušší, nejkratší a zároveň nejméně scénická. Je to ale nejlevnější varianta výstupu na vrchol.

Marangu je všeobecně také jednoduchá trasa a patří mezi levnější varianty. Bohužel má však přezdívku „dálnice“, neboť nahoru i dolů schází skupiny po stejné trase, a tak se často stává, že bývá přeplněná.

Většina zbývajících tras si je navzájem velmi podobná. Některé jsou přístupné pouze po určitou část roku, neboť obsahují část, kde se stoupá pomocí cepínů po ledovcích.

Cena a další užitečné informace

Na některých trasách je možnost ubytovat se v  dřevěných budkách, většinou se ale spí ve stanech, které vám připraví váš šerpa. Pokud se rozhodnete jít bez šerpy, je stavba stanů na vás. Záchody jsou na každém stanovišti, kde se přespává.

Túru si můžete vždy zařídit přes cestovní agenturu, ta by vám měla dát na výběr velikost skupiny, trasu i druh noclehu. Taková možnost je samozřejmě mnohem dražší a vyjde v průměru na 3000-4000USD.  Pro ty, kteří si vše chtějí zařídit sami, se cena každého výšlapu odvíjí hned od několika věcí: trasa, počet dní, počet nosičů/šerpů, velikost vaší skupiny a nocleh.

Kili se nachází v národním parku, proto platíte za každý den, který tam strávíte. Stejně tak platíte každý den za každého šerpu, který vám nosí jídlo, stany a batohy (vše si ale můžete nosit i sami) a také za kuchaře a průvodce. Připočítat musíte i cenu za každou noc, kterou na hoře strávíte (ať už v kempu, nebo v budce) a záchranářský poplatek.

Dle nového ceníku za každý den v parku zaplatíte:

Dá se říci, že pokud vám jde hlavně o výšlap a ne o kvalitu průvodce či krásu, kterou cestou spatříte, můžete výšlap podniknout za 1000 USD. Více informací o cenách naleznete také zde: http://www.tanzaniaparks.com/parkfees/applicableFees2013-06.pdf

Pár rad a vzpomínek na závěr

Často se mě lidé ptají na obtížnost, na to, jak to bylo s kyslíkem (a ano, opravdu cítíte, že ho tam poslední dva dny je podstatně méně) nebo s jídlem. Kilimanjaro je dnes již miliónovou turistickou atrakcí a nabízí proto velkou škálu druhů výšlapů. Můžete bydlet v dřevěných budkách a nechat o sebe pečovat, ale můžete si také vzít vše na vlastní ramena.

Naše skupina měla asi 3 kuchaře, okolo 50 nosičů a 3 průvodce. Jídlo bylo úžasné, chutné a každý den jiné. No a pod stanem se spí stejně v Beskydech jako v Africe, je to pořád stejný stan.

Potřebuji být v kondici?

Mám ráda sporty, ale léto před Kilimanjarem jsem měla spíše festivalovo-cestovní plány, a tak jsem před výšlapem vyšla pouze jednou na Lysou horu a jednou na Ben Nevis ve Skotsku – obě hory jsou nižší než startovní bod výšlapu na Kilimanjaro, který se nachází v nadmořské výšce 1400 metrů. Stále si myslíte, že jsem musela mít super kondici? Nutno ale podotknout, že z naší asi 15členné skupiny, která se skládala z britských studentů, z nichž polovina v životě nebyla výše než 1000 metrů nad mořem, dosáhla vrcholu jen větší polovina. Mnoho lidí se spokojilo s asi o 150 metrů nižším vrcholem, tři studenti se vrátili již po pár dnech na základnu.

Pobyt ve vyšší nadmořské výšce s sebou nese řadu zdravotních problémů vyplývajících z nedostatku kyslíku. Jako prevence se proto často během túry dělají aklimatizační sestupy do nižších poloh. Je to depresivní, ale pomáhá to. Z naší skupiny jsme byli pouze 3, kteří jsme to zvládli bez bolesti hlavy, nechutenství či zvracení. To jsou nejčastější příznaky únavy a příčiny neúspěšného výstupu. Ovlivnit to moc nemůžete, jedinou radu, kterou vám můžu předat, a průvodci ji budou stále opakovat, je „pole-pole“ – tedy pomalu, pomalu. Rychlost, kterou jsme stoupali vzhůru, mi často přišla až depresivně pomalá. Množství vody, které jsme museli vypít, zase naopak depresivně velké, ale byly to nejspíše právě tyto dvě věci – pomalá chůze a hodně vody – které mi pomohly při nočním výstupu vyjít včas na východ slunce, který jsem tak mohla pozorovat z nejvyššího bodu Afriky. Pocit výjimečnosti z dosažení cíle vás opustí hned, jakmile si uvědomíte, že průvodci na horu vylezou průměrně dvakrát do měsíce a nosiči, kteří navíc na zádech nesou 20-30kg a na nohách mají často jen žabky či sandále, i čtyřikrát do měsíce.