Britské školství mě příjemně překvapilo
V životě se nejednou se nacházíme před klíčovými rozhodnutími, které mnohdy ovlivní celý náš život. Jíťa pocházející z Vysočiny se rozhodla využít příležitostí, kterých je v jednadvacátém století více než dost. Její cílovou destinací se stala Anglie a studium v Newcastlu, čehož rozhodně nelituje.
Jaký obor studia sis pro studium v Anglii vybrala?
Studuji Mass Communication and Business na Northumbria University v Newcastlu. Businessu samotnému se budeme více věnovat až příští rok. Vlastně si můžu poměrně volně vybrat, na co se chci zaměřit. K masmédiím se například dá více profilovat na PR, na reklamu… Jsem ráda, že je můj obor spíše sociologicky laděný, věnujeme se subkulturám, minoritám. Zajímáme se o to, jak bývají zobrazovaní ve filmech a médiích obecně. Popravdě, je to trochu jiné, než jsem čekala, ale rozhodně nejsem zklamaná, právě naopak.
Věnujete se i vlivu médií na lidskou psychiku?
Jasně, řešíme tuto problematiku, na kterou se dá pohlížet opravdu z hodně úhlů pohledu. Například v prvním ročníku jsme měli kurz s názvem Media and Morality. Semináře většinou probíhají formou diskuze, každý může projevit svůj vlastní názor. Nikdo tě do ničeho nenutí, panuje uvolněná atmosféra, učitelé jsou rádi, když se nebojíme vyjádřit. Rozhodně do hodin nechodím se strachem a stresem. První ročník byl hodně o diskuzích, názorech, tento už je více odbornější.
I když angličtinu pokládáme víceméně za samozřejmost, jak sis zvykala na jazykově odlišné prostředí?
Úplně ze začátku jsem měla z mluvení trochu strach. Hlavně z toho, že mě budou učitelé vyvolávat a já se ztrapním… V ročníku se mnou studují mezinárodní studenti, ale většina je Britů. Jde tu hodně o přístup, slyšela jsem o nepříjemných zkušenostech, kdy si i Britové „stěžovali“, proč studenti do Anglie jezdí, když pořádně neumí anglicky. Naštěstí, já takovou zkušenost nemám, strachy opadly…
Navíc, učitelé nemluví tím „hrozným“ akcentem, který se tady v Newcastlu také objevuje. Hodně vyučujících pochází z jiné země, například z Mexika, Itálie, snaží se mluvit opravdu srozumitelně… Samozřejmě, není to situace jak na střední, kdy se dokážeš soustředit jak na výklad učitele, tak na opisování z prezentace, ale vždy se to dá zvládnout.
Nestýská se ti po rodné domovině?
V prvním roce jsem byla neskutečně ráda, že jsem z Česka „vypadla“, protože jsem měla pocit, že je u nás všechno zastaralé. Na druhou stranu, i to má své kouzlo… Sice tady v Británii jsou v hodně věcech dost napřed a moc se mi tady líbí, ale pociťuji i své silné národní cítění. S postupem času se na Česko dívám jen líp a líp. I když nevím, kde se chci do budoucna usadit. Pociťuji tady trochu jinou kulturu, mentalitu… Dívám se na to ze studentského úhlu pohledu, až začnu pracovat, třeba věci uvidím úplně jinak.
Máš mezi kamarády i lidi pocházející z Anglie?
Musím říct, že se většinou baví spíše mezi sebou, ale to je pochopitelné. Mám pár kamarádů Britů, zajímají se o to, jak se máme u nás v Česku… Myslím, že Britové už jsou obecně zvyklí na mezinárodní studenty, multikulturní život. Nestalo se mi, že by se někdo odmítl bavit, protože pocházím z „východní Evropy“. Už nás dokonce dokážou víc odlišovat od našich sousedních národů, i když se pořád najdou tací, co nám říkají Čechoslováci…
Kdy tě napadlo studovat v zahraničí?
První myšlenka se objevila už na druhém stupni, tak ve čtrnácti letech. Potom jsem od tohoto nápadu nějak upustila, přišlo mi nereálné vycestovat… Kolem maturity začalo všechno zapadat do sebe, i rodiče mě nijak nezrazovali, právě naopak. Kdy jindy by měl člověk zkusit žití v jiném koutu světa…
Vyjela jsem za pomocí agentury, která pomáhá studium v zahraničí zprostředkovat bezplatně. Úplně původně jsem přemýšlela o USA, ale z toho rychle sešlo, protože bych nedosáhla na studentskou půjčku. Ty se aktuálně nedávají ani v Británii. Chtěla jsem vyrazit do anglicky mluvící země, Anglie se mi líbila nejvíc.
Když mluvíš o studentských půjčkách, změnilo se pro tebe něco po Brexitu?
Naštěstí jsem přijela ještě v době, kdy jsem půjčku bez problémů dostala. Otázka je, jak to bude vypadat do budoucna, pokud se rozhodnu studovat „magistra“. To snad pořádně nikdo neví, protože ti, co poprvé nedosáhnou na půjčku i při magisterském studiu, ještě nedostudovali bakaláře. Po Brexitu nově příchozí studenti do Anglie musí klasicky platit školné, které není zrovna nízké. U nás na univerzitě se pohybuje kolem 9000 liber ročně, to se napříč univerzitami liší…
Studentská půjčka byla opravdu dobrá věc, nepočítá se jako klasická půjčka, což je super, když si v budoucnu plánuješ vzít hypotéku. Máš jasně daná pravidla. Začít splácet můžeš nejdříve půl roku poté, co vystuduješ bakaláře a zároveň si najdeš trvalou práci. Dále se splácení odvíjí podle toho, kolik v práci vyděláváš. Teď se hranice snížila, kvůli všeobecné inflaci. Myslím, že pokud si za rok vyděláš méně jak 25 000 liber, tak nemusíš splácet nic. Pokud by se ti plat zvednul nad danou hranici, dluh splácíš, ale naštěstí je to zvládnutelné… Kdybys nikdy nedosáhla na předem danou hranici pro plat, půjčka se ti automaticky anuluje po čtyřiceti letech.
Máš povinnou praxi?
Super je, že mám na výběr, jestli chci svůj program studovat tři nebo čtyři roky, takže teoreticky si teď ve třetím ročníku můžu dát roční pauzu a zařídit si právě práci v oboru, ale rozhodla jsem se pro tříleté studium, poté se uvidí.
Také musíš při svém studiu splnit určitý počet kreditů?
Tady se na kredity moc „nehraje“, hlavní je prospěch. Máme danou hranici, které musíme dosáhnout, ale s počítáním kreditů si u nás nikdo těžkou hlavu nedělá…Stejně tak nás nečekají klasické státnice jako v Česku. Napíšeme bakalářskou práci a jestliže jsme za celé studium splnili požadovanou hranici úspěšnosti, máme dostudováno.
Určitě se nevyhneš srovnání britského a českého školství… Jaké nejpodstatnější rozdíly bys uvedla?
Upřímně, vše, co se týká britského školství, mě opravdu příjemně překvapilo. Z čeho jsem byla v šoku, v dobrém slova smyslu, je fakt, že učitelé k nám přistupují opravdu individuálně. Možná k tomu přispívá i to, že si prakticky tykáme. Jde to vidět i na hodnocení esejí, úkolů, dostáváme samozřejmě body, ale učitelé nám nahrávají i hlasové zprávy, snaží se o studenty opravdu starat.
Dalším obrovským rozdílem je celkový přístup ke studentské psychice. Zajímají se o naše „mental health“. Každý z nás má přiděleného osobního tutora, učitele, kterému můžeš zavolat, sejít se s ním a řešit cokoliv, co tě trápí. Nerozhoduje, jestli chceš řešit problémy s penězi, vztahem, školou…
Celkově se mi studium tady zdá výborně nastavené, nikdo tě „nedrtí“, nešikanuje, nemusíš kvůli přemíře úkolů ponocovat. Chápou, že člověk ke studiu musí řešit i práci, vztahy. „Well being“ zaujímá první místo, v případě potřeby ti pomohou zařídit služby psychologa. Takové odloučení od rodiny v kombinaci s karanténou umí s psychickým stavem zamávat.
Dalším velkým plusem je studentská unie, máme nepřeberné množství „kroužků“, kterým se můžeme věnovat. Snad přes 150 aktivit, každý si najde tu svoji, ideální činnost – například tvoření podcastů, anime, různé sporty, LGBT skupiny. Já se tady mimo jiného začala věnovat surfingu…
Když jsi zmínila odloučení od rodiny, dopady na psychiku, jak jsi to zvládala ty?
Tím, že se první rok studia nesl v duchu online studia, snažili jsme se s ostatními zpříjemňovat svůj volný čas nejlépe, jak jsme dovedli. Věnovali jsme se různým aktivitám, když to šlo, konečně se seznamovat, bavit se, sportovat. Po návratu do Česka na vánoční svátky se mi zpátky do Anglie moc nechtělo… Teď už se to víc ustálilo, nevadí mi jet ani domů, ani zpátky do Newcastlu. Rodina mi přirozeně chybí, ale naštěstí můžeme být v kontaktu kdykoliv…
Jaké je to v Británii s hledáním práce v souvislosti s dosaženým vzděláním? V Česku často panuje názor, že bakalářský titul prakticky nic neznamená…
Upřímně, zatím moc zkušeností nemám. Některé obory jsou opravdu profilované tak, že v pohodě najdeš práci i při studiu, navíc ti pomůže i univerzita. Každá praxe navíc znamená velké plus. Ale asi to funguje obdobně, když získáš magisterský titul, máš víceméně vyhráno. Tady se „magistr“ studuje jenom jeden rok. Přemýšlím o dalším studiu, zatím nevím, třeba vyzkouším některé z jiných anglických měst, nebo se vydám úplně někam jinam… Britské školy nabízí studia i v Amsterdamu, Dubaji, uvidíme, existuje tolik možností…
Zajímá tě studium v zahraničí? Přečíst si můžeš i o studentské zkušenosti Lenky z Tchaj-wanu.
