Úspěchy i neúspěchy v dobrovolnictví
Zdraví vás všechny Ondra Sojka, momentálně z Polských Gliwic. Zajímají vás moje další úspěchy i neúspěchy v dobrovolnictví?
Bydlím v Gliwicích, nicméně do alternativní školy, která je součástí mého projektu, dojíždím do Katowic. Mám
vystudovaného bakaláře z pedagogiky anglického jazyka a historie na MUNI, po prázdninách budu
pokračovat na magistra. Tento projekt dobrovolnictví pod Evropským sborem solidarity jsem si vybral hlavně kvůli mému pracovnímu zaměření a radosti z práce s dětmi.
Moje každodenní „rutina“
Jistě jste si všimli, že slovo rutina je v uvozovkách, protože tady v Polsku rozhodně žádnou šedou
rutinu nezažívám, každý den je úplně jiný než ten předchozí. Nicméně v popisu mé práce mám to, že
bych měl být každý den alespoň pět hodin ve škole, ale někdy je to i více, podle toho jak se cítím.
Jsem většinou s jednou třídou na prvním stupni, která má Montessori učitelku z Kanady. Pomáhám ve
třídě, co je potřeba, zapojuji se do výuky, atd. Krom toho chodíme se školou také do lesa a jezdíme na
výlety. Odpoledne trávím většinou s dobrovolníky z mojí asociace a rád si čtu knihy. Víkendy trávím
cestováním.
Moje úspěchy i neúspěchy v dobrovolnictví
Můj největší pracovní úspěch je práce s dětmi, navázání dobrého vztahu s nimi, naslouchání jim. Ono
se mi to potom vrací v podobě objetí, obrázků a úsměvů. Další pozitivní věc je, jak ve škole přijali mé
fotografické schopnosti, a podařilo se mi zdokumentovat celý školní rok, tak jak ho prožívají děti.
Dětem také půjčuji svůj foťák a nechávám jim volnost ve focení, někdy mě jejich výsledky opravdu
překvapují. Můj největší neúspěch proběhl na začátku zimy, kdy ve škole byla jen jedna třída těch
nejmenších. Z důvodu špatné komunikace s jejich učitelkou se mi podařilo pokazit její překvapení
divadla pro rodiče. Také jsem zveřejnil jedno video s dětmi, kde některé děti brečely a ta učitelka
brala špatnou atmosféru toho dne jako svoje profesní selhání.
Cestování, poznávání, volný čas
V tomhle mám určitou výhodu, protože mi můj táta na tento rok zapůjčil auto. Již jsem tedy stihnul
projet slušnou část Polska. Chtěl bych z toho vypíchnout moji návštěvu za Gruzínskou dobrovolnicí
v Bialystoku o Velikonocích. Potkal jsem ji na online tréninku, kterého se účastnili lidé z různých
projektů. Sama se nabídla, že bude hostit mě a mé další čtyři kamarády. Jeden den jsme se vypravili
do Bělověže, dostali jsme se ke střežené hranici s Běloruskem a dokonce jsme viděli dva zubry (bizon
evropský) ve volné přírodě. Obecně se mi povedlo najít kamarády z exotických zemí jako Gruzie,
Ázerbájdžán, Arménie, za kterými se plánuji o prázdninách vypravit.
Smysl tohoto projektu pro moji budoucnost
Myslím, že se podařilo naplnit takové to oklepané klišé, že se mi podařilo poznat sám sebe o něco
více. Zaměřuji se na cvičení, pobyt v přírodě, ekologii. Už vím, že někdy je lepší dát si od určitých lidí
pauzu anebo je vůbec do svého života nepouštět. Zároveň si uvědomuji, jak důležitá je příroda pro
vzdělávání a chtěl bych na to navázat ve svém budoucím učitelském životě. Jsem také o něco zdravěji
sebevědomější a pozitivnější člověk. Naší Dobré Škole v Katovicích vděčím za krásné přijetí do svého
kolektivu. Myslím, že jsem ten rok prožil v unikátní roli dobrovolníka, která byla něco mezi dítětem a
učitelem. Rozhodně vám doporučuji zažít něco podobného v rámci rozhodování o své budoucí
profesi.
