Tři tipy, jak někoho (ne)dostat z deprese

Každý má občas „depku“, ale opravdová deprese může člověku život převrátit naruby. Tyto tři tipy ho, ji ani vás nezachrání, ale mohou pomoci.

Černá díra. Radost neexistuje. Nic nemá smysl. Nic se mi nechce.

Tak vypadala deprese pro mě, než jsem vyhledala odbornou pomoc. Trvalo mi to půl roku. Šest měsíců, než jsem si uvědomila, že nejsem líná a že to není „jen v hlavě.“ Teď už se skoro rok léčím. Za tu dobu jsem zjistila, co mi rozhodně nepomohlo a nepomáhá.

1. Názory okolí

„To je všechno o vůli.“ „Já nemám čas mít depresi.“ „U nás se deprese léčí vínem.“

Když někomu řeknete, že máte depresi, reakce se různí. Někdo vás bude litovat. Další se vám vysměje. Jiný vám bude vyhrožovat závislostí na antidepresivech. Jisté však je, že se nevyhnete jejich názorům či dobře míněným radám, které jsou vám většinou k ničemu. Spíš se po nich cítíte ještě hůř.

Málokdo dokáže pochopit, co zažíváte, pokud něco takového neprožil/a na vlastní kůži. Nejdůležitější názor je ten váš a odborníků, kteří vám pomáhají se léčit. Ze začátku pro mě bylo těžké si tohle vnitřně uvědomit a nebrat si odezvy okolí osobně.

Hodně mi pomohla klinická diagnóza: něco mi skutečně je, své pocity si nevymýšlím. Paradoxně mi to usnadnila i samotná deprese. Naučila mě filtrovat, co je v životě opravdu důležité. Důležitá byla i podpora přátel. Těch, kteří sami psychickými obtížemi trpí/trpěli, a těch, kteří mě především vyslechli. Proto výjimečně radím: lidem s touto nemocí naslouchat, neradit.

2. Rádoby jednoduché návody

Když si vygůglíte „jak se dostat z deprese“, vyskočí nás vás množství článků typu „Deprese. Jak se jí zbavit. Úplný návod krok za krokem“ či „10 tipů, jak bojovat s depresí“. Toto psychické onemocnění ale není něco jako hubnutí nebo recept na koláč.

Jedná se o komplexní a často dlouhotrvající záležitost, která vyžaduje komplexní a dlouhotrvající, ne-li trvalý přístup. U každého člověka se projevuje jinak, a proto každý pacient potřebuje individuální léčbu, která může i nemusí zahrnovat medikaci a terapii.

Jinak řečeno: že jednou půjdete do posilovny a že si jednou dáte salát místo vepřa knedla zela, vás nevyléčí. Může vám to pomoct, ale zázračně vás to neuzdraví. Zdravý životní styl, včetně psychohygieny, o kterých hodně mluví zmíněné články, jsou samozřejmě důležité, ne však samospasné. Je velmi dobré na to nezapomínat, a hlavně si nevyčítat, pokud vaše každodenní realita viděla takové tipy jen z rychlíku.

3. Mrcha jménem nároky

Musím udělat toto. Tamto bych neměla. Potom sebemrskání s výčitkami, když nic z toho neudělám. A takhle to jde krásně kolem dokola, nikde cesta ven.

Deprese z vás dokáže vysát poslední zbytky energie. Vy víte, že byste něco měli udělat, ale prostě to nedokážete. Jen vstát z postele je boj. Proto mi nezbylo nic jiného, než si ze slovníku vyškrtnout „měla bych, musím“ a nahradit je „zkusím, uvidím“. Jak říkají Ivana Veselková a Zuzana Fuksová, autorky mého oblíbeného podcastu: „Polož si laťku na zem, pak ji vždycky přeskočíš.“

Tu laťku si zvedejte sami a opatrně, když budete chtít a budete se na to opravdu cítit. Nenechte nikoho jiného, aby to udělal za vás. Ani příbuzné, přátele či kolegy. Dovolte si být „sobcem“ a myslet v první řadě na sebe. Protože nikdo jiný to za vás neudělá.

Článek vyjadřuje osobní zkušenosti autorky a nenahrazuje odbornou zdravotní či psychologickou péči.