The unexpected expedition: Ghana – Afrika pro začátečníky

Co když se rozhodnete, že do toho prostě prásknete a odjedete poprvé do Afriky s batohem bez zkušeností? Příběh o tom, jak se ke mě Renáta přidala na dva týdny ve státě Ghana.

Nikdy není pozdě začít cestovat, a pokud se nezeptáte, odpověď bude vždycky ne. Takovým heslem se asi řídila Renata, která mi na jaře napsala zprávu na FB mé expedice. Chtěla se zeptat, jestli náhodou by se nemohla někde v létě přidat a cestovat se mnou. Neumí totiž anglicky, a chtěla se prý trochu oťukat, aby zjistila, jestli to pro ni vůbec je. Já si řekla proč ne. Snažím se ty stereotypy o Africe bořit, a jak lépe ukázat krásy Afriky než osobně přímo v Africe? Také jsem si řekla, že kdo ví, jestli ji ta odvaha za toho půl roku neopustí.

Neopustila, a 17. srpna jsem i s Williamem, mým couchsurferem čekala nedočkavě na letišti v Akře na ‘blondýnku středního věku’. Našla jsem ji, a tím mohlo naše dobrodružství začít.
William, náš CS si dal za úkol, že ukáže nováčkovi Ghanu v nejlepší své kráse a hlavně, že ji nenechá odjet dokud se do Ghany nezamiluje. Úkol splnil již první den, kdy jsme společně s Renátou navštívili jeden z největších tradičních festivalů a byly pozvány asi do tří rodin na oběd, večeři a nějaké to pivo a panáka. Večer jsme si ještě pořádně zatrsaly, naučily se nějaké ty ‘African moves’ a místní zase naučily ty evropské. Renata pak mohla usínat s hlavou plnou nových zážitků.

V Akře jsme strávily ještě pár dní, vrátily jsme se zde totiž na Chale Wote, největší umělecký street festival v Západní a možná i celé Africe, který byl opravdu pecka.
Za dva týdny, co se mnou cestovala jsme stihly navštívit jednu z mých Bookfeeding knihoven, projít se po vysokých provazových mostech nad korunami stromů v deštném pralese, pohrát si a nakrmit chráněné opičky v posvátném lese nebo třeba přenocovat na pozvání od pravého rastafariána dva dny v džungli.

Kuami, nás totiž nejdříve pozval na pravou papáju z jeho zahrádky v džungli, pak jsme zůstaly i na bylinkový čaj, no a pak jsme se jen vrátily do hotelu si zabalit pár svých švestek a vrátily se do džungle. Tam jsme nakonec přespaly dva dny než jsme se rozhodly z takového ráje odejít zase o dům dál. Ten dům dál byl u jiného Kuami, tedy kamaráda toho našeho z džungle, který se o nás staral zase dalších pár dní na největším jezeře světa vytvořeném člověkem – jezero Volta.

Z Renáty se stal úplně nový člověk, s tetováním (henou) na noze, novým africkým účesem (který ji vydržel od třetího dne až do Evropy) a hlavně, se na vlastní kůži přesvědčila, že ta Afrika opravdu není úplná džungle, i když najdete tu i tu – vždyť jsme v ní přece spali!

Lidé si nás předávali z místa na místo, Couchsurfeři si navzájem psali, aby nám zajistili ubytování v dalším městě a o zábavu jsme neměly nikdy nouzi. Na rozloučenou dokonce dostala tradiční šaty, a hádejte od koho? No přece od jejího úplně prvního couchsurfera.

No a co Renátu zklamalo nejvíce? Překvapivě to, že jsme kromě pár zeber v ohradě, které zde byly přivezeny z Jihoafrické Republiky, pár antilop v dáli v národním parku a těch pár opiček v posvátném lese nenarazili na žádná zvířata. Žirafy zde totiž nejsou vůbec, na slony můžete mít štěstí jen na jednom místě a jinak je to s těmi divokými šelmami africké džungle opravdu bídné. Zkrátka Afrika je o mnohem více než jen o zvířatech a safari, a já jsem ráda, že jsem alespoň nějaké ty stereotypy zbořila. Nebojte se ale, zvířata najdete třeba v Keni a Tanzanii.
A co se mnou? Já si to namířila do ‘teroristické’ Burkina Faso. O tom jak jsem NEbyla přepadena ani unesena, ale spíše jak jsem se zamilovala do další země zase příště.

Přečtěte si další zážitky Aleny z nejvyšší hory Malawi – Mutanje, Zambie , Zimbabwe, její stopování po JARu, příhodu s malárií z Tanzanie , safari v Ugangě nebo krokodýlí Ghanu. Její cestu můžete sledovat na Facebooku nebo Instagramu.