Školní rok v USA

Vyjet na studium do zahraničí už během střední? Proč ne! Lucka z Prahy vypráví o minulém školním roce stráveném na americkém venkově.

Není úplně běžné vycestovat v patnácti na tak dlouhou dobu do zahraničí. Co tě nejvíce motivovalo k výjezdu na druhý konec světa?

Podívat se do Ameriky byl vždycky můj sen, původně jsem ale vyjet do zahraničí chtěla spíše až na vejšce. Jednoho dne se mi ale úplnou náhodou dostal do ruky rozhovor se studentkou v mém věku, která se během střední rozhodla odjet na rok do Japonska. Její příběh mi dodal odvahy a rozhodla jsem se, že něco podobného vyzkouším taky.

Co všechno sis před odjezdem do Ameriky musela zařídit?

Celé tohle téma pro mě představovalo něco úplně nového, zpočátku jsem se vůbec neorientovala, kolik organizací zprostředkovávajících studijní pobyty na trhu existuje. Nakonec jsem se rozhodla pro YFU. Napsala jsem esej na téma „Kdo jsem“ a oni mě chvíli na to pozvali na pohovor.

Kladl se při pohovoru velký důraz na pokročilou úroveň angličtiny?

Toho bych se vůbec nebála.  Sice jsem psala test z angličtiny, ale moje úroveň znalostí v té době moc vysoká nebyla. Berou to tak, že odjíždíte do ciziny právě proto, abyste se angličtinu naučili. Mnohem větší důraz se kladl na motivaci. Hodně jsme mluvili o tom, proč jsem si vybrala zrovna Spojené státy a co od pobytu v zahraničí očekávám. Následně bylo nutné vyplnit množství formulářů a napsat dopis potenciální hostitelské rodině. Na základě toho mě zařadili do svojí databáze, kde si rodiny vybírají studenty.

Bylo těžké sehnat hostitelskou rodinu?

Dlouhou dobu jsem nemohla vhodnou hostitelskou rodinu najít, nakonec se ozvala jedna rodina z Butterfieldu, což je malé městečko s pouhými 900 obyvateli ve státě Minnesota. Potom už se to celé seběhlo velmi rychle. Dva dny poté, co mě moje host family poprvé kontaktovala, jsem už seděla v letadle.

Pro Pražanku to musel být obrovský rozdíl, přestěhovat se z velkoměsta na venkov.

Bylo to pro mě něco úplně nového, užívala jsem si vesnickou pohodu a klid. Minnesota je zemí jezer, příroda v okolí byla především na podzim a na jaře naprosto nezapomenutelná. V tu dobu jsme tam jako exchange studentky bydlely dvě, vědělo o nás celé městečko, všichni nás na ulicích zdravili a ptali se nás, jak se nám daří.

Horší to bylo s obchody, musela jsem si třeba vždycky dopředu plánovat, co si na další týden potřebuji koupit, protože přímo v Butterfieldu se kromě základních věcí nedalo sehnat skoro nic.

Jak probíhal tvůj běžný školní den?

Denně jsme měli sedm hodin, přestávky trvaly jen 4 minuty, takže jsem před zvoněním stihla akorát tak přeběhnout z jedné učebny do druhé.  Poslední hodina byl buď sbor, nebo samostudium. Hned potom následovala atletika, kterou jsme měli každý den, takže domů jsem se vracela kolem půl šesté. Pokaždé jsem ale měla dostatek času na školní přípravu během samostudia, takže doma už jsem se škole věnovat nemusela. Mnohdy nám dokonce na testy povolili poznámky.

Jak bys zhodnotila přístup tamějších učitelů, lišil se oproti tvému pražskému gymnáziu?

Všichni učitelé se pokaždé snažili pomoct, zajímalo je, jestli jsem všechno z dané hodiny pochopila. Někteří z nich zároveň vedli i odpolední kroužky, takže jsme se mohli navzájem více poznat. Celkově se mi vztah učitele a žáka zdál mnohem přátelštější a méně upjatý než na českých školách.

Co tě nejvíce překvapilo na americkém způsobu vzdělávání?

Vyhovovalo mi, že výuka probíhala spíše formou projektů a skupinových prací než bezduchého biflování nazpaměť. Především se nás snažili naučit, jak vyhledávat relevantní informace a jak pracovat ve skupině jako tým. Testy mi obecně přišly mnohem lehčí, ale zase přibylo domácích úkolů. Ke konci čtvrtletí se pokaždé muselo odevzdávat velké množství projektů a prezentací, což bylo mnohdy časově náročné.

Byly některé předměty volitelné?

Matematiku, angličtinu a tělocvik jsem měla povinné. K tomu jsme si museli vybrat jednu vědu přírodní a jednu humanitní. Butterfield leží ve farmářské oblasti, takže jsme navíc měli tzv. agriculture, což bylo spojené zemědělství, pracovní činnosti a ekonomie v jednom předmětu. Někdy jsme v hodině dostali za úkol navrhnout farmu na chov vepřů, jindy jsme se pokoušeli sestavit dohromady stoleček.

A co ten známý americký fastfoodový systém stravování? Jsou to jen předsudky, nebo jsi v jídelníčku zaznamenala nějakou výraznější změnu?

Rozdílné to rozhodně bylo, hlavně ve školní jídelně. Každý den jsme měli na výběr mezi hamburgerem, pizzou nebo kuřecími nugetkami. V rámci programu pro zdravější stravování zavedli salátový bufet a za každou porci zeleniny jsme si pak zdarma mohli přijít pro nějakou sladkost, což mi přišlo dost komické.

Jak sis rozuměla se svými spolužáky? Bylo těžké zapadnout mezi americké teenagery?

Hlavně ze začátku všechny zajímalo, odkud pocházím a kdo vlastně jsem, takže témat pro rozhovory se našlo víc než dost. Dostávala jsem i otázky typu: Leží Česká republika v Africe? Máte u vás taky McDonald‘s?

Jak jsi trávila čas po škole? Chodila jsi během roku na nějaké kroužky?

Ve Státech všechny školy nabízejí nejrůznější aktivity, můžeš se zapojit do školních týmů, jezdit s nimi na závody, atd. Já chodila zpívat do sboru, potom jsem ještě tancovala v muzikálu, což jsem nikdy předtím nezkoušela. Ještě jsem běhala v atletickém týmu dlouhé vzdálenosti. Mnohdy to byla pořádná fuška, ale hlavně zážitek na celý život.

Jezdili jste s tvojí host rodinou i na nějaké výlety?

Moji host rodiče mě vzali do většiny sousedních států jako Wisconsin nebo Iowa, často jsme také podnikali nejrůznější výlety po Minnesotě. Nejvíc jsem si užila březnový zájezd do Chicaga, kde jsme mimo jiné navštívili Willis Tower, druhý nejvyšší mrakodrap v USA, odkud jsem měla celé velkoměsto jako na dlani.

Jaký byl tvůj nejlepší zážitek z celého pobytu?

Těch by se našlo! Úžasné vzpomínky mám na Vánoce s rodinou, které jsem si skvěle užila. Zážitkem pro mě byly i ostatní významné svátky jako Halloween či Díkůvzdání, kde se na hodování sešlo snad téměř celé městečko.

Co bys doporučila lidem, kteří o studiu v zahraničí uvažují?

Určitě jeďte, stojí to za to. Zdokonalíte si angličtinu, poznáte nové lidi, novou kulturu. S mojí host rodinou jsem si skvěle rozuměla a doteď s nimi zůstávám v pravidelném kontaktu. Svého rozhodnutí nelituji a jsem moc ráda, že jsem měla příležitost poznat Ameriku.