Jak jsem se tady ocitla – dobrovolnictví v Severní Makedonii

Jak se to stane, že se z týdne na týden ocitnete na projektu dobrovolnictví v Severní Makedonii? Monika má pro vás začátek svého příběhu.

Krátce o mně a mém dobrovolnickém projektu

Tak kde začít? Jmenuju se Monika Lorencová a už jsou to dva týdny, co jsem přiletěla do Severní Makedonie díky organizaci Mladiinfo ČR. V tomto článku bych vám chtěla popsat moje dojmy, začátky a zážitky.

Můj projekt je krátkodobý a je financován Evropským sborem solidarity. A co že to vlastně vůbec je? Jedná se o iniciativu EU, která pomáhá mladým lidem zrealizovat dobrovolnické projekty a pomoct místní komunitě. Z mého pohledu je to skvělá příležitost, jak pomoct druhým, rozvíjet sama sebe a skvělá cesta, jak žít nějakou dobu v cizí zemi a poznat místní život. Téma mého projektu je příprava potravinových bank pro obyvatele Bitoly, ale také se bude týkat řešení problému plýtvání jídlem, příprava společenských akcí a realizování vlastních projektů pro místní komunitu.

Hledání projektu

Na facebooku sleduji hodně stránek, kde můžete najít různé projekty nebo dobrovolnické pobyty od Evropského sboru solidarity a Evropské unie a které jsem často projížděla, ale nikdy se mi nehodil časově nebo se mi jejich téma zkrátka nelíbilo. Jednoho dne jsem na Mladiinfo.cz narazila na projekt s názvem „Zažijte dva akční měsíce dobrovolnictví v Severní Makedonii.“ Projekt se měl realizovat už v dubnu, ale kvůli pandemii byl odložen na začátek září. Po přečtení „infopacku“ jsem ihned poslala svůj životopis
a druhý den, po rozhovoru s makedonskou organizací ECD Cooperation jsem byla přijata a začala se připravovat na svou cestu.

Ze své strany musím uznat, že komunikace s českou a makedonskou stranou byla perfektní a určitě přispěla na mém rozhodnutí odjet. Pohovoru se vůbec nemusíte bát. Krátce představíte sami sebe a dozvíte se v čem bude spočívat vaše práce. Vše se neslo v duchu přátelského rozhovoru,  hlavně je důležité se na všechno ptát!

Příjezd a přivítání

Všechno se odehrálo tak rychle, jeden týden po potvrzení účasti jsem se ocitla v pro mě neznámé zemi, v hlavě se mi objevovaly otázky ve stylu „co tu vůbec dělám“. Znáte to, když jdete do něčeho nového a neznámého a nevíte, co od toho očekávat. Všechny strachy zmizely, když jsem v po dlouhém cestování přijela do Bitoly. Tam jsem se seznámila s Milchem (mým koordinátorem) a hlavně viděla svůj byt, kde budu příští dva měsíce bydlet. Hned jsem věděla, že všechno bude dobrý! Na přivítání mě můj koordinátor vzal se svou sestřenicí na tradiční oběd a později ukázal město. Se vším mi každý pomohl.

První dva týdny práce byly spíše seznamovací. V kanceláři vládne přátelská atmosféra, že se dokonce těším, až všechny ráno znovu uvidím. Na mém projektu pracuji s tureckou dobrovolnicí, se kterou jsme si od prvního momentu padly do noty a práci si vyloženě užíváme. Od tohoto týdne mám dvě nové turecké spolubydlící, které pracují na jiném projektu, a musím uznat, že to lepší ani být nemohlo.

První dojmy

Před svou cestou do Makedonie jsem věděla pouze, kde země leží, její hlavní město a trochu o historii. Po dvou týdnech se mi vybaví výborná kuchyně (sýr tu najdete ve všem), víno, neskutečná příroda, šílená doprava, pouliční zvířata (kočky a psy tu potkáte všude), mílí a pohodoví lidé, dobré ceny a hlavně noční život. Sama jsem překvapená, jak rychle jsem se tu zadaptovala a toto místo si zamilovala. Všechno samozřejmě není tak růžové, jak se zdá, ulice zde nejsou moc čisté, válející se odpadky najdete všude a lidé se tu o okolí moc nestarají. Na všem se ale dá najít to pozitivní.

To by bylo pro dnešek všechno, v průběhu pobytu přidám více článků o mém dobrodružství. Mějte se krásně a přeji hodně štěstí při hledání projektů.

Monča