S Matoušem Vinšem (nejen) o pomalém cestování

Zajímá vás, jak cestovat skoro zadarmo? Jde skloubit kariéru a cestování? Co to je slow traveling? O tomhle všem  jsme si povídali s Matoušem Vinšem z Travel Bible.

Dnes jsme vyzpovídali Matouše, digitálního nomáda, novináře a nestora portálu Travel Bible.

Matouši, můžeš se čtenářům Mladiinfo nějak stručně představit?

Už pár let se ze všeho nejraději představuji jako profesionální bezdomovec. Vozím si domov v batohu. Spousta lidí mě označuje za digitálního nomáda, já ale raději říkám, že jsem prostě nezávislý na místě, kde zrovna žiji, protože si práci vozím neustále s sebou. Stačí mi počítač, připojení na internet a zápisník.

Spolu s Petrem Novákem jsem napsal Travel Bibli a teď postupně rozvíjíme stejnojmený portál. Chceme lidi naučit cestovat chytře, dlouho a levně. Krom toho pomáhám klientům s reklamou na Facebooku a Instagramu, píšu pro média o cestování a práci na dálku, přednáším a fotím.

Pracuješ pro cestovatelský web. Cestuješ hodně?

Už jako student jsem procestoval kus světa. Vlastně jen dost lituji, že jsem už na střední necestoval mnohem víc. Ve čtvrťáku mě kvůli neustálé absenci málem vyrazili ze školy. Stopem jsem projel jako student celkem velký kus Evropy. Dnes trávím většinu roku v zahraničí.

Jak na své studentské cestování vzpomínáš? A jak jsi na svoje cesty vůbec sehnal na střední peníze?

Spolužáci měli přesně stejnou otázku, jako ty. Kde na to beru peníze. Jenže pro cestování je mnohem důležitější volný čas, kterého mají studenti spoustu. Ono se dá cestovat i skoro úplně bez peněz. A pár tisíc si podle mě může na brigádě našetřit každý.

V osmnácti jsem za měsíc projel skoro celé Skotsko a když nepočítám letenku, kterou jsem si nechal dát od rodičů k narozeninám, utratil jsem v přepočtu asi čtyři a půl tisíce korun. Jezdil jsem stopem, spal jsem ve stanu mezi ovcemi, sám jsem si vařil – a to většinou jen rýži se sójovou omáčkou nebo těstoviny s trochou rajčat. Kdybych tu letenku od rodičů do Skotska nedostal, mohl bych stopovat už z Čech.

Jak jsem říkal, stopem jsem projel opravdu velký kus Evropy a na všechny cesty vzpomínám moc rád. S kamarádem jsme třeba takhle vyrazili na výlet přes Rakousko, Švýcarsko, Lucemburk, Belgii až do Holandska.

Náš rozpočet byl tehdy 50 €. O dva týdny později jsme dorazili do Amsterdamu…pořád jsme měli těch 50 €. Během cesty jsme hráli na ulici – díky čemuž jsme měli na jídlo. Spali jsme třeba pod dálničním mostem v Linci, u skokanského můstku v Innsbrucku, nebo u kapličky kdesi v Alpách a párkrát nás dokonce lidi pozvali k sobě domů. Dnes bych označil svůj styl cestování jako slow travel, tedy pomalé cestování.

Zmiňuješ pojem slow travel. Můžeš rozvést, co se pod tím pojmem vlastně skrývá?

Slow traveling neboli pomalé cestování není o tom „vidět co nejvíc a navštívit maximum zemí“. Naopak. Cestu si nejlépe užijeme, když zpomalíme. Tento koncept jde proti trendu soutěžení, kdo-kde-kdy byl, což mi přijde úplně nesmyslné. Já se snažím vždy poznat místní, alespoň trochu pochopit místní kulturu, chodit na místa, kam chodí místní.

Vypadá to, že rozhodně nejsi typický turista. Je pro tebe důležité vždy cestovat pomalu?

Pomalé cestování je pro mě o svobodě, nastavení mysli a životě bez spěchu a stresu. Na chvíli se zastavíte a začnete si užívat drobné detaily kolem sebe. Necháte místo, kde zrovna jste, vyprávět svůj příběh. Pokud cestujete alespoň několik měsíců, přejde vás potřeba vidět „všechno”. Ono to ani nejde. Tento koncept cestování mě baví a celkem do hloubky jsem ho rozebíral třeba ve článku na Travel Bibli. Zde je i moje přednáška z minulého Slow Travel Festivalu.

Jaké jsou dnes možnosti slow travel pro mladé lidi?

Začal bych u Erasmus+ a všeho, co nabízí. Možností pro studenty je hrozně moc a semestrem na jiné škole to teprve začíná. Mimochodem si myslím, že jeden semestr v zahraničí by měl být pro každého povinný. Dnes jsou skvělou příležitostí k cestování také dobrovolnické příležitosti všude ve světě. Takových příležitostí je spousta – od krátkodobé práce na farmách  či ve školách výměnnou za bydlení a jídlo přes Workaway, nebo i dlouhodobé projekty se sociálním či enviromentálním přesahem jako je Evropská dobrovolná služba (EVS) nebo dobrovolnické programy OSN. Samozřejmě sem ale patří i jakýkoliv Work&Travel, hlavně ty roční na Novém Zélandu a Taiwanu, v Kanadě, Chile, Jižní Korei a nově v Austrálii. A pak jakákoliv dlouhodobá cesta po světě, pokud cestovatel zbytečně nespěchá 🙂

Hodně lidí řeší, že na dlouhodobé cestování nemá peníze. Ty ale říkáš, že existuje spousta způsobů, jak si můžu vydělávat průběžně. Můžeš nějaké alespoň naznačit?

Ten nejefektivnější způsob vydělávání na cestách je podle mě práce na dálku. Pracovat na počítači a celé to mít nastavené tak, že  klientům nebo vašemu zaměstnavateli je úplně jedno, kde jste. Ideální je vydělávat peníze v bohatších zemích jako Německo, Anglie či Amerika, to pak můžete dlouhodobě cestovat kdekoliv. I já si ale můžu s českým platem dovolit občas vyrazit do zemí jak Austrálie, Nový Zéland či Japonsko.

Práce na cestách je spojená pro většinu lidí s počítačovými obory. Jde se živit na dálku i když nejsem ajťák?

Určitě ano. Ajťáci dokonce ani nebyli první. Podle mě s tím začali překladatelé, spisovatelé a publicisti. Jasně, hlavně programátoři a vývojáři to mají asi jednodušší, ale alespoň částečně na dálku dnes pracují lidi v podstatě všech „kancelářských” profesích. Markeťáci, webaři, grafici, účetní, novináři, architekti… Jde pak jen o to, najít způsob, jak cestovat a pracovat zároveň.

Je tu ale i spousta možností pro ty, kdo zrovna nechtějí sedět u počítače. Jedna z nich je třeba učení angličtiny. Hlavně v zemích jako Vietnam je po zahraničních učitelích obrovská poptávka a tuto poptávku nemají šanci pokrýt pouze rodilí mluvčí. Tady se otevírá příležitost i pro nás.

Dále mě napadá práce sportovních instruktorů. Znám několik lidí, kteří učí během zimy potápění v Asii a během léta rafting v Kanadě. Moje kamarádka Ája si zas vždy za sezonu v Rakousku, kde učí děti jezdit na snowboardu, našetří dost, aby mohla po zbytek roku cestovat po světě. Těch způsobů, jak si vydělávat na cesty, je dost.

Brzy mi vyjde nová knížka, která se přesně tomuto tématu věnuje. Jmenuje se Travel Jobs – 135 způsobů, jak si vydělávat na cestách.

Zdá se, že práci na dálku celkem fandíš. Myslíš si, že se může s tímto fenoménem změnit celý koncept pracovního trhu?

Ano, dokonce se trh práce už nějakou dobu hodně výrazně mění. U nás to ještě není tak vidět, ale v USA, Kanadě a Austrálii jde o obrovský trend, který se přes Velkou Británii, Holandsko a Skandinávii pomalu přelévá směrem do Evropy. Jedna práce na celý život už je hezkých pár let utopie, dnes přibývá dost flexibilních a částečných úvazků, mladí nechtějí sedět v nepříjemných kancelářích od devíti do pěti.

Travel Bible je podle mě krásný případ plně „remote” firmy – většinu roku jsme roztažení přes půl světa, jedna kolegyně dlouhodobě žije v Indonésii. V našem případě to funguje skvěle, u většiny firem ale podle mě jde hlavně o větší svobodu (a s ní i nezbytnou zodpovědnost) pro zaměstnance. U hodně českých IT firem, které jsou vždy průkopníky, vidím už také model, kdy zaměstnanec může pracovat odkudkoliv, pokud včas udělá, co má, a jednou týdně se ukáže v kanceláři.

Kde začít, kdyby mě práce na dálku/digitální nomádství zajímalo?

V první řadě doporučuji projít si rozsáhlý Úvod k digitálnímu nomádství u nás na webu, který vás nasměruje dál. Spoustu digitálních nomádů jsem zpovídal i v Podcastu Travel Bible a na téma práce na dálku máme i kurz zdarma na Seduo.cz. Případně doporučuji některý z kurzů na Naučmese.cz (jeden z nich je i můj).

Měl by jsi na závěr nějakou radu pro čtenáře Mladiinfo?

Nebojte se změn. Svět se bude měnit i bez nás, nedá se tomu vyhnout. Ale můžete být napřed a sami zkoušet nové věci, nabourávat status quo a postupně se tak dostat k životu, jaký si přejete. Vyražte do světa, vyzkoušejte si stáž v nejinovativnější firmě vašeho oboru, zkuste se setkat se svým vzorem. Všichni se bojíme neznámého, ale zrovna tenhle strach vám nijak nepomůže, tak se ho naučte překonávat.

Zároveň věřte sami sobě a svým schopnostem. S tím máme jako Češi obrovský problém, přitom jsme ve skutečnosti úžasně vynalézavý a šikovný národ. Na cestě za úspěchem – ať už si ho definujete jakkoliv – je právě víra velmi důležitá. Pomůže vám také obklopovat se lidmi, kteří vám jsou ochotní pomoct, a tvrdě pracovat na neustálém zlepšování se. Bez toho to nejde. Držím všem palce!

Chcete se co nejdřív sbalit a vyrazit? Získejte informace, které vám umožní cestovat třeba i více než rok v kuse.

Život na cestách není o tom vidět a zažít co nejvíc. Naopak – při pomalém cestování ušetříte spoustu přesunů (i peněz), a přesto si domů přivezete víc. Doražte na Slow Travel Festival, který je plný praktických tipů, nadšených cestovatelů, skvělého jídla i pití a jeho cestovatelská atmosféra vás nakopne vyjet do světa.

Matouš se jako jeden z přednášejících objeví i na letošním Slow Travel Festivalu, který pořádá Travel Bible. Na festivalu potkáte i Štěpánku a Terku z Mladiinfo, budou povídat o cestovatelských možnostech pro studenty.

Kde? V Kině Lucerna v Praze!

Kdy? Dne 21. dubna 2018!

Více informací a vstupenky na slowtravelfestival.cz

S Matoušem si povídala Kristýna. Všechny cestovatelské fotografie Matouš poskytl ze svého osobního archivu.