Report z projektu Show it out loud!

Zajímá vás pouliční divadlo, street art, flashmoby a ostatní kreativní formy, jak vyjádřit svůj vlastní názor? V tomto článku vám chci přiblížit, co nám, účastníkům předal projekt s názvem Show it out loud!, jehož organizátory je německá organizace B-free. Účastnickými zeměmi byly Litva, Estonsko, Polsko, Česká republika a Německo.

Začátkem ledna jsem se podívala na nabídku Tmelníku, o.s. a mezi množstvím projektů mě zaujal právě tento. Chtěla jsem poznat něco jiného, nového a poté, co jsem si přečetla infopack a dozvěděla se, na jakém místě se projekt bude konat a co je jeho náplní, neváhala jsem ani minutu a přihlásila jsem se. Projekt se konal od 8. do 15. března 2015 v malebném městečku Altena, které leží přibližně 40 km od Dortmundu. Součástí projektu byl i únorový APV meeting, kam jsem jela s další účastnicí, která byla naším group leaderem. Co APV znamená a co obnáší? APV neboli Advanced Planning Visit je přípravné setkání organizátorů s lídry skupin. Cílem tohoto setkání je seznámit se s programem, přizpůsobit jej tak, aby všem vyhovoval, případně se odstranily drobné nedostatky a seznámení se s místy projektu. APV meeting proběhl od 13. do 15. února 2015. Organizátoři nám představili program a my procházeli den po dni a prodiskutovali každou část. Odpoledne jsme se šli podívat do města, kde jsme si prohlédli místa, na kterých se konaly jednotlivé workshopy. Po návratu domů jsme mohli předat ostatním účastníkům určitou představu tom, co projekt bude obnášet, co si s sebou mají vzít a co očekávat.

O cestu tam a zpět se postarala vysílací organizace Tmelník, o.s., za což ještě jednou děkujeme. Po příjezdu nás přivítali organizátoři, my jsme se mohly ubytovat ve svých pokojích, kde jsme měly předem připravené místo. Po příjezdu všech jsme se všichni dohromady seznámili, hráli několik ice-breaking her, abychom si lépe zapamatovali jména ostatních účastníků. Vymezili jsme si pravidla a také jsme si vyslechli, co nás čeká a na čem budeme celý týden pracovat.

V pondělí, během dopoledního programu, jsme v národních skupinkách seznamovali ostatní s tím, jak v našich zemích probíhaly známé protesty v historii. Odpoledne jsme se učili o různých formách protestů a názornými ukázkami jsme je předváděli ostatním. Během dalšího workshopu jsme byli rozdělení do skupin a měli jsme se zamyslet nad tím, jakým problémům čelí Evropa, vybrat jeden z nich a rozpracovat koncept, jakým způsobem jej eliminovat. Večer nás čekal Intercultural evening, kde každý zastupující stát představil svou zemi. Za českou skupinku musím zmínit, že jsme s holkama měly nejhezčí a nejzaplněnější stůl. Největší zájem byl o žvýkačky Pedro, kvůli “tetovačkám“.  🙂

V úterý jsme byli rozděleni do 4 skupin podle workshopů, na které jsme se přihlásili. Na výběr jsme měli následující: Street theatre, Street art, Flashmob a Foto/Video. Během dopoledního workshopu jsme se rozhodovali, jaké téma si na naše výstupy zvolíme. Já jsem byla ve streetartové skupince. Město Altena nám nabídlo 3 stěny v přízemí parkovacího domu. V naší skupině padlo spousta kreativních a skvělých nápadů, námět na tři stěny jsme stihli předložit během dvou hodin. Po obědě následovala návštěva města a radnice, kde nás přivítala místostarostka Alteny a zodpověděla všechny naše otázky. Večer jsme se dívali na film Banksy – exit through the gift shop, ve kterém jsme mohli vidět různé formy pouličního umění.

Středa už byla ve znamení aktivní práce v jednotlivých skupinách – v případe naší streetartové skupiny jsme se vydali k parkovacímu domu. Naši vedoucí workshopu nám na cvičné zdi ukázali, jak a z jaké dálky sprejovat, jaké můžeme použít techniky, jak začít apod. Všichni jsme si vzali plechovku spreje do ruky a zkoušeli a zkoušeli. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny a začali jsme pracovat na našem projektu. Navzájem jsme se povzbuzovali, radili se a pomáhali si. Během prvního dne jsme skoro dokončili naši práci, i když jsme měli ještě celý čtvrtek. To už jsme pouze dodělávali úpravy. Byli jsme naší prací tak pohlcení, že jsme ani nevnímali čas a pracovali na našich zdech, co se dalo. Večer nás čekala tematická “Totally kitten party”, kde jsme se převlékli za kočky a kocoury, tancovali na tematickou hudbu a pili z misek. 🙂

Během čtvrtka jsme dokončovali práce ve všech skupinách. Když jsme viděli výsledek v naší streetartové skupině, myslím, že jsme na sebe byli všichni pyšní, co jsme dokázali vytvořit. Byli jsme totální amatéři, většina z nás držela plechovku v ruce poprvé a vytvořili jsme něco, co má smysl a osloví. Na největší zdi jsou zobrazeny malé děti, jak prchají před spáry chytrých telefonů. Z boku stojí rozzlobení rodiče, kteří se snaží bojovat za opravdové dětství svých dětí. Hodně jsme debatovali o tom, že dnešní děti si méně hrají venku a dříve, než umí kreslit tužkou, jsou schopní ovládat tablet. Chtěli jsme tedy upozornit na to, aby děti nebyly okradené o ten reálný svět, tam venku, mimo tablety, počítače a chytré telefony.

Na zbylých zdech jsou vyobrazeny budovy, zahalené smogem z aut, které projíždí kolem. Vedle stojí dva nápisy “Future?!” a ptáme se, zda tohle opravdu chceme. Zrcadlově je nasprejovaný les a vedle něj stojí nápis “All you need is love”. Oproti smogem zahalenému městu les představuje souznění s přírodou a klid. “Všechno, co potřebuješ, je láska”, je sice pro většinu lidí obrovské klišé, ale ať chceme nebo ne, potřebujeme tuhle větu slyšet… Nad tímto vším stojí nápis “Změň svůj úhel pohledu”, kdy poslední písmenka padají dolů tak, aby to člověka přimělo pootočit hlavou, a tak uvidí ten zmiňovaný zrcadlový kontrast. V podvečer jsme se setkali při “Worldcafe” s místními aktivisty a s paní místostarostkou, kteří nám odpověděli na všechno, co jsme chtěli vědět.

Předposlední den, v pátek, jsme po snídani jeli do města Essen, kde jsme měli zhruba čtyři hodiny volno, mimo jiné jsme mohli vidět i pouliční vystoupení místních umělců. Hlavním cílem v Essenu bylo ale předvést vystoupení skupiny ze street theatre workshopu. Jejich tématem byla láska a nenávist. Na vlakovém nádraží v Essenu se tak snažili přimět kolemjdoucí, ke které straně se připojí. Můžete hádat, kdo zvítězil. 🙂

Při zpáteční cestě vlakem čekalo na cestující jednoho vagonu překvapení. Flashmobový workshop mohl předvést svou práci. Jejich tématem byli Tarzan a Jane, kdy ve vlaku Tarzan hledal svou Jane, doprovázely jej opice a domorodí lidé. Ve středu a čtvrtek jsme podle rolí trénovali zpěv a choreografii, holky z flashmobové skupiny připravovaly pečlivě kostýmy, všechno bylo do posledního detailu promyšlené. Poté, co se vlak rozjel, začal Tarzan mezi cestujícími Jane všemožně hledat, za nějakou dobu vyběhly ven opice, s nimi vyšla Jane a začala hrát na kytaru “The lion sleeps tonight”, všichni začali zpívat a domorodci se postupně přidali. Bylo zajímavé sledovat reakce cestujících, někdo se přidal a zpíval s námi, někdo si nás natáčel, někoho flashmob vůbec nezajímal.

V sobotu jsme si navzájem po skupinách představili svoje práce, zhodnotili jsme navzájem jednotlivé workshopy a skupina Foto/video nám představila svoje finální video, s podtitulem “There is something ugly in everything beautiful, beauty cannot  exist without ugliness.” které můžete vidět zde. Poté nás čekala international cooking dinner, kde jsme vařili naše tradiční národní jídla. Nevařili jsme ale jako celá národní skupina, každý se přidal do té skupinky, jehož příprava jídla ho zaujala. V každé skupině byl jeden, který dohlížel, na správný postup práce (já jsem například dohlížela na správnou přípravu bramboráků). 🙂

Po večeři následovala evaluace, která byla velmi velmi emotivní. Na to, že jsme spolu strávili jeden týden a nikdo jsme se předtím neznali, dokázali jsme vytvořit velmi přátelské vazby. Během celého týdne neproběhl ani jediný konflikt, nikdo neodmítl spolupracovat, neproběhla žádná hádka… Měli jsme možnost sdělit komukoliv naše pocity a já sama jsem nečekala, že mě tento večer tolik sebere… A myslím, že někteří měli stejné pocity jako já. Po evaluaci následovala “Farewell party”, kde jsme si nechtěli připouštět, že to vlastně celé konči….

Osobně jsem si před projektem říkala, že nevím, jak to zvládnu. Jako dítě jsem nebyla na letním táboře a nedokázala jsem si představit, že strávím týden na pokoji s pěti dalšíma holkama, doufat, že na mě zbude teplá voda ve společných sprchách a mojí největší obavou bylo – “jak to zvládnu, týden skoro bez internetu, když je tam tak špatný připojení??” A právě vystoupit z té pomyslné komfortní zóny a krok do neznáma je to nejvíc! Během toho týdne jsem si zvykla na lidi kolem sebe, trávit s nimi čas a povídat si, nevadilo mi nejít týden na Instagram, což by pro mě bylo ještě předtím nepřijatelné…Co jsem zpátky, všímám si detailů, které jsem dřív neviděla. Jeden jediný týden mi dal jiný úhel pohledu na věci. Těm, kdo jste dočetli až sem, chci poděkovat. Původně jsem si myslela, že tenhle report bude mnohem, mnohem kratší, ale já jsem prostě musela zmínit práci během jednotlivých dnů, protože stojí za zmínku.  Zde je odkaz na článek z altenských novin, které o nás napsaly.

Všichni účastníci jsme se navíc domluvili, že projekt nechceme nechat jen tak vyšumět. V naší české skupině plánujeme udělat nálepky, instagramový, tumbrl a pinterest profil, možná i flashmob. Až náš nápad zrealizujeme, dám vám o tom vědět 🙂

Projekt Show it out loud byl zatím mým druhým projektem a já doufám, že se mi ještě poštěstí vyjet na tak skvělé projekty, jako byl tento. Chtěla bych ještě jednou poděkovat organizaci Tmelník, za to, že nám umožnili jet na tento skvělý projekt a největší dík patří klukům z B-free, kteří všechno skvěle zorganizovali!

(zdoje fotek: Iva Žůrková, Soňa Brabencová)