Pracovní Erasmus v Norsku? Přečtěte si příběh Davida

Rozhodně si myslím, že má Erasmus velký smysl. Doporučuji, aby jel člověk do země, která mu nenabízí pouze studium nebo jazyk, ale aby si zvolil zemi, ke které má nějaký vztah. Norsko byl můj sen a ten jsem si díky Erasmu splnil.

Pro začátek by ses mohl čtenářům představit. Odkud jsi? Co studuješ?

Jmenuji se David Fittl, jsem z Jindřichova Hradce a na VUT v Brně studuji fakultu stavební, obor materiálového inženýrství. Střední školu mám z Českých Budějovic, kde jsem studoval Střední průmyslovou školu stavební, takže jsem na základce utekl rovnou do stavebnictví, kde jsem i zůstal.

Na základě čeho jsi se rozhodl vydat na Erasmus?

Na Erasmus jsem chtěl asi jako každý už dřív, to znamená v prváku nebo druháku na vysoké škole, kdy jsem vůbec zjistil, že něco jako Erasmus existuje.

Už od prvního ročníku na vysoké jsem po Erasmu pošilhával. Ve druhém ročníku jsem se zkoušel zařadit do letního programu, kdy student odjede přes letní prázdniny na konkrétní školu, kde stráví 2-3 měsíce. Na tenhle program jsem se dostal, ale řešili jsme to ještě s bývalou přítelkyní a bohužel to nevyšlo skrz náš vztah.

Kvůli náročnosti bakalářského studia už jsem o Erasmu dál neuvažoval. Když jsem ale začal dělat magistra, tak bylo studium jednodušší, měl jsem více zkušeností a rozhodl jsem se, že bych mohl konečně odjet.

Vybral sis pracovní Erasmus v Norsku, proč jsi se vydal právě tam?

Nehledal jsem přímo zemi, ale praktickou stáž, nechtěl jsem studijní Erasmus. Nejdříve jsem se samozřejmě koukal i po studijních stážích a Erasmech, ale nechtělo se mi studovat, protože VUT žalostně neuznává většinu předmětů, a pokud ano, jsou to předměty nepříliš kompetentní k získání většího počtu kreditů, tudíž si stejně musíte prodloužit studium. Navíc jsem si říkal, že mi dá praktická část mnohem více.

Šel jsem tedy za svou vedoucí diplomové práce a zeptal jsem se, zda nezná někoho v zahraničí, protože bych rád odjel na praktickou stáž. Zeptal jsem se samozřejmě i dalších učitelů, ale nejvíce jsem se chytnul právě mé vedoucí, paní doc. Bodnárové, která mě nasměrovala na svou doktorantku, která pracuje v Norsku na Arctic University of Norway.

Takže takhle jsem se dostal do Norska, z čehož jsem byl nadšený. Země, do kterých jsem chtěl, byla Velká Británie, Norsko, Švédsko, Finsko, Island a ještě třeba Holandsko nebo Belgie.

Takže Norsko byla tvoje jasná volba?

Ano, přesně tak. Byla jediná, protože víc nabídek jsem do té doby nedostal a dál jsem ani nehledal, na první dobrou jsem chtěl do Norska a splnilo se mi to.

Norové jsou známí tím, že mají dobrou angličtinu. Jak jsi to měl s řečí? Domluvil jsi se? Chtěli po tobě někde norštinu?

Norové mluví perfektně od útlého věku anglicky, kdy nejmladší, kdo na mě promluvil, byl pětiletý kluk, který měl v podstatě podobnou úroveň angličtiny jako já. Naopak nejstarší byla asi 70letá stará paní, která mě vzala na stopa. Používala sice jednodušší fráze, ale vesměs se s ní dalo pohodlně domluvit. Já jsem se se všemi bavil anglicky.

Zjistil jsem ale, že je blbost zdravit Norsky, protože si hned mysleli, že jsem Nor, což by odpovídalo i vzhledově. Jakmile jsem ale řekl excuse me, hned pochopili, že jsem cizinec a dál jsme se bavili anglicky.

Jediný, kdo se mě snažil učit Norsky, byl můj kolega z laboratoře. Uměl samozřejmě perfektně anglicky, ale měl rád norštinu, takže se nás všechny snažil učit, což se mu u mě moc nepovedlo.

Skandinávské země nejsou zrovna nejlevnější. Bylo těžké zde vyjít s penězi?

Od Erasmu jsem dostal na 6 měsíců okolo 100 tisíc českých korun, což se může zdát jako hromada peněz, ale ve své podstatě to nebylo zase tak moc.

Erasmus funguje na výpočtu výdajů, kdy vám 2/3 uhradí a 1/3 hradíte svými prostředky. Ačkoliv Norsko splňuje ten největší budgetový příspěvek, který Erasmus má, tak to bohužel nestačilo.

Bydlel jsem na studentských kolejích, což byla v Narviku nejlevnější možnost, kde jsem platil kolem 8000 Kč měsíčně. Jídlo má v Norsku v obchodě stejnou cenu jako tady, ale každá částka se musí vynásobit 2,5x. Mléko tedy stálo 17 norských korun, dům stojí 2-3 milióny, ale rozdíl je v tom, že Norská koruna je 2,5x silnější, než Česká koruna.

Budget mi tedy přišel pro Norsko nedostatečný. K tomu mě ještě podporovala univerzita (VUT v Brně), která mi dávala 1000 Kč na měsíc za mobilitu. Samozřejmě jsem měl našetřené i svoje peníze.

Takže zbytek jsi financoval ze svého?

Ve finále ne, protože se mi podařilo sjednat smlouvu na univerzitě a dostával jsem norský plat. Měl jsem zde asi ¾ úvazek, kdy plat, který jsem dostával, měl pro ně hodnotu brigádníka. Na hodinu jsem dostával 150 Norských korun (aktuálně 376 Kč, pozn.red.) s tím, že jsem měl asi 5 hodin denně placených norskou univerzitou.

Díky tomu, že jsem si na univerzitě našel brigádu, tak jsem byl schopný zafinancovat zbytek výdajů a dokonce jsem si nějaké peníze přivezl domů.

Tvůj Erasmus probíhal v Narviku. Mohl bys nám tohle město trochu přiblížit?

Narvik se nachází na severu Norska, 300km nad polárním kruhem a je jedním z největších měst v okolí. Sousední město je 3,5 hodiny na sever, což je Tromsø – obecně jedno z největších měst severu Norska.

Narvik má asi 17 000 obyvatel, takže opravdu malinkaté městečko. Ačkoliv je takhle malé, najdete zde veškerou občanskou vybavenost. Za domem jsem měl lyžařský vlek, bazén, tři sportovní haly, dvě posilovny, tři nákupní centra, restaurace od indické po italskou, pláž, několik kostelů apod.

Tato severská města dokážou zaujmout veškerou aktivitu, kterou by člověk mohl dělat. Prakticky vše je k dispozici, ovšem s menším výběrem. Člověk se musí v těchto věcech trochu uskromnit.

Za polárním kruhem jsi byl v měsících, ve kterých je možné zažít půlnoční slunce, ale i polární noc.  Jaké to je takovou dobu čekat na tmavou noc, a jaké naopak dlouze vyhlížet světlo?

Ano. Jen bych to rád definoval. Půlnoční slunce, což znamená 24 hodin světla, je někdy od května do začátku srpna. Pamatuji si, že první vyrovnání mezi dnem a nocí, kdy se ve 22 hodin začne stmívat, ale tmavá noc je až někdy kolem jedné ráno, přišlo 17. srpna. Od této doby se asi do půlky října světlo chová poměrně podobně jako u nás – začíná se zkracovat den, prodlužovat noc.

Od půlky října se to ale změnilo. V podstatě jsem přestal vídat čistý pohled na „koláč“ slunce, který jsem viděl naposledy 29. října. Paprsky samozřejmě stále ozařovaly město.

Polární noc začala v listopadu, kterou jsem naštěstí moc nevnímal, protože jsem v listopadu pracoval na diplomové práci a byl jsem 12 hodin zavřený v laboratoři. Když jsem si tuhle změnu začal uvědomovat, tak začínal den asi v deset hodin ráno a končil kolem druhé hodiny odpolední. Ty čtyři hodiny světla byly spíše jen šerem než světlem, na které jsme zvyklí u nás.

Obecně na mě mělo větší vliv půlnoční slunce, kdy jsem sice ze začátku nemohl moc spát, ale po zbytek dne mi slunce dodávalo neskutečné množství energie. Mohl jsem se klidně v 10 večer sebrat a jít do hor. Při usínání jsem se snažil dodržovat nějaký režim, kdy jsem si nejdříve zatáhl půlku žaluzií a postupně jsem je zavřel celé.

V Norsku jsi se dočkal i polární záře. Jaké to bylo?

Polární záři jsem viděl několikrát, ať už od nějakých extrémů, tak po obyčejný flek na obloze při cestě z práce. Nejkrásnější záři jsem viděl na Lofotech, kam jsme se vydali na chatu. Byli jsme tam koncem října, kdy byly Lofoty už v podstatě prázdné. Bydleli jsme v červené chatce na dřevěných kůlech, rybařili jsme a pili pivo. Seděli jsme na terase a pozorovali jsme úžasnou žlutozelenou smršť nad námi v horách.

Polární záře se vyskytuje převážně od září do října a znovu asi od února do března, což ovšem není pravidlo. K jejímu pozorování musí být naprosto jasná obloha, vysoká intenzita jejího výskytu, a hlavně naprostá tma. V okolí měst ji můžete sice sledovat, ale ukáže se spíše zamlžená nebo nepříliš jasná. Je proto důležité vyrazit mimo město, kde záři nebrání světelný smog, což není v Norsku tak složité. Musíte si také vyhradit celou noc, případně alespoň tři hodiny. Určitě to není o tom, že sedíte doma v teple a jednou za půl hodiny se podíváte z okna. Je opravdu důležité vyrazit ven. Za odměnu se vám může i nemusí ukázat pětiminutové divadlo, na které dost možná nikdy nezapomenete.

Je nutné říct, že polární záře vypadá na všech fotografiích extrémně nádherně, ale málokdo ji takto viděl ve skutečnosti. Vyzařuje totiž konkrétní druh vlnění, které sice lidské oko dokáže zachytit, ale digitální kamery mají tuto schopnost mnohem větší. Díky tomu je poměrně jednoduché vytvořit z nepříliš výrazného šedého mraku barevnou zář. S tím údajně souvisí i rozvoj turismu v severních částech Norska v době, kdy se mezi veřejnost dostaly právě digitální fotoaparáty.

Pocit je to ale úžasný. Byl to jeden z mých nejkrásnějších zážitků, které jsem kdy viděl, ačkoliv ne nejkrásnější, protože nejkrásnější jsou v Norsku západy slunce.

Jak tě znám, jsi vášnivý turista a milovník outdoorových sportů, naplnil sever Norska tvůj oblíbený koníček?

Určitě ano. Turistika a příroda je tam přenádherná. Outdoorových aktivit je zde spoustu. Když začnu s turistikou, tak lehká turistika v Norsku moc neexistuje, ačkoliv procházka kolem fjordu by se tak dala pojmout. Vysokohorská turistika je tam velice zajímavá, rozhodně nemají značení jako v Čechách – červená, žlutá, modrá. Cesty jsou spíše jakási kamzičí stezka, nejsou vždy vidět a člověk se pohybuje podle mohyl. Probíhá to většinou tak, že jednu z nich vidím na pahorku, dojdu k ní a rozhlížím se, abych našel další. Každý si tedy cestu mezi nimi volí sám, díky čemuž se mnohdy můžete splést a zvolit například špatný přechod potoka. Turistika je zde náročnější a není pro každého. Určitě by bylo lepší chodit ve více lidech.

Mým podkladem byly převážně mapy.cz, které fungují všude po světě. V Norsku, konkrétně v Narviku, jsem v nich ale našel nejvíce chyb, dokonce jsem psal i na podporu a opravoval nějaké trasy. Občas se mi stalo, že jsem šel jednu trasu pětkrát, protože jsem nemohl trefit cestu, která byla v mapách.

Dostal jsem se také na seakajak, což byl můj vodácký sen. Jste uprostřed fjordu, kolem vás jsou obří hory a plujete nádhernou vodou. O tom bych ale mohl vyprávět celou kapitolu.

Vraťme se ke studiu. Jakou formou jsi se vzdělával? Co byla náplň tvého pobytu? Měl jsi nějaký volný čas?

Jak jsem již říkal, se svou vedoucí diplomové práce jsem se dohodl na projektu Erasmus+ Traineeship, což byla pracovní stáž. Podmínky jsou o něco jednodušší než u studijního Erasmu. Vyjednáte si je totiž přímo u zaměstnavatele, který může například polevit ve vaší jazykové vybavenosti. Zaměstnavatel vám také dokáže udělat flexibilnější dobu celého pobytu. Předem jsme se domluvili na mém příjezdu a odjezdu, což bylo 1. 7. 2020 a 17. 12. 2020.

Zaměstnaný jsem byl v betonové a geologické laboratoři pod Arctic University of Norway jako laboratorní pracovník a výzkumník. Mojí náplní práce byla příprava testování, práce s betonem a jinými stavebními materiály, pomáhal jsem s daty pro projekty s Finskem, Švédskem a Norskem nebo jsem připravoval nová výzkumná zařízení.

Nestudoval jsem, nechodil jsem na přednášky nebo na cvičení, pouze jsem zpracovával úkoly, které byly zahrnuté v mojí pracovní době. Ta byla určena smlouvou, která se stanovuje například do osmi hodin denně, ale většinou se se zaměstnavatelem dohodnete na kratší pracovní době. Přece jen za vaši práci většinou nejste placeni a je blbost, abyste byli 8 hodin denně zavření v práci a neměli možnost poznat danou zemi a její kulturu. Moje směna začínala v osm hodin ráno a končila ve tři odpoledne s tím, že nebyl problém někam odběhnout. Vše záleží na zaměstnavateli.

Poslední rok ovládá celý svět pandemie, jak moc tahle krize ovlivnila tvůj pobyt?

Ovlivnila ho hned od začátku. Do Norska jsem přijížděl s několika omezeními. Předem jsem věděl, že budu muset nastoupit na 10 dní do karantény. V ČR jsem se ani netestoval, protože by Norové test stejně neuznali, ani ten český.

Už na pasovém oddělení v Oslu jsem se musel 10 minut dohadovat. Norové momentálně nepřijímají zahraniční studenty, kteří by potencionálně přijížděli na studijní Erasmus. Přijímají pouze studenty dlouhodobě studující na Norských univerzitách. Já jsem ale nepřijel jako student, ačkoliv jsem přijel přes Erasmus, měl jsem pracovní smlouvu, kde jsem měl vypsané, že budu v Norsku skutečně pracovat a co bude náplní mé práce. Což by teoreticky mělo být v pořádku, ale paní na letišti nemohla pochopit, že za svou práci nedostanu zaplaceno. Naštěstí se vše vysvětlilo a paní mě pustila.

Na letišti v Oslu měli všichni roušky a dodržovali rozestupy. Jakmile jsem ale přijel do Narviku, nikdo roušky nenosil. Podstoupil jsem 10 dní v karanténě, která vypadá tak, že máte zákaz chodit do školy, do zaměstnání, ale můžete si dojít nakoupit nebo jít do přírody, na což dokonce apelovali. Do ničeho vás sice nenutí, ale doporučují lidem v karanténě strávit alespoň hodinu denně v přírodě.

V Norsku byla tou dobou poměrně nízká čísla – oproti zemím zbytku Evropy. Na severu Norska covid prakticky nebyl. V Tromsø, které má asi 80 000 obyvatel a je to největší město v okolí Narviku, se případy počítaly snad i na prstech jedné ruky. Kromě tedy jedné ruské rybářské lodi, která zde chtěla zakotvit, ale 21 z 24 lidí na lodi bylo pozitivních, takže si námořníci karanténou prošli ve svých kajutách. V Narviku byly za celou dobu snad jeden nebo dva případy.

Strach v lidech cítit byl. Nechránili se rouškami, ale dezinfikovali naprosto všechno. Poměrně striktně se dodržovaly metrové rozestupy, přes jejichž nedodržování absolutně nejel vlak. Samozřejmě se probíhající pandemie mezi lidmi řešila, nebylo jim to příjemné, ale nespekulovali o tom, brali to tak, jak to bylo. Na druhou stranu jsme si z toho zvládli udělat i srandu. I přes jejich strach je smysl pro humor neopouštěl.

Tvůj Erasmus končil v období Vánoc. Naše česká Popelka je tam oblíbená podobně jako u nás. Zaznamenal jsi tam tuhle tradici?

Dostali jsme se k tomu právě ve vánočních časech, kdy jsme se bavili o tradicích. Dozvěděl jsem se, že česká, respektive česko-německá Popelka tam není jen oblíbená, ale je fanaticky vyžadovaná. Pro Nory je to nejoblíbenější vánoční pohádka. Nedopátral jsem se toho, proč to tak je, nejspíše se jim prostě líbí.

Před asi čtyřmi lety v Norsku ohlásili, že Popelku na Vánoce nebudou dávat. Norové, kteří jsou poměrně shovívaví, a ne příliš horkokrevní, uspořádali protest před televizní budovou, protože chtěli Popelku vidět. Televize tedy pohádku nakonec pustila.

Popelka také před lety prošla digitální úpravou, kterou ze 2/3 zaplatila Norská televize. Ačkoliv Norové nedabují filmy, což má vliv na jejich dobrou znalost angličtiny, tak česko-německou Popelku nadabovali do Norštiny, a to dokonce jednohlasně. Veškerý úžas z Norska vám opadne, když vám božští Norové řeknou, že se koukají na Popelku, kterou milují a ještě jí mají jednohlasně nadabovanou (směje se).

,,Každý kousek téhle země je zcela jiný a každý má své kouzlo. Není však lehké se tam vydrápat, není příjemné tam mrznout, není snadné najít světlo v nekonečné tmě, ovšem když si z každého toho kousku odnesu něco dobrého i zlého, vytvořím mozaiku tak pestrou a tak barevnou, že mě bude fascinovat i dlouhá léta poté.“ – napsal jsi na instagramu. Co v tobě Norsko zanechalo a uchováš si to na celý život?

Norsko ve mně zanechalo strašně moc. Dovolil bych si říct, že spíše ty kladnější části. Nechalo ve mně určitě nadhled, protože se nezabývám zbytečnými problémy, kterými jsem se dříve zaobíral. Nad banalitami se celkově hodně směji. Nevím, zda mi tento nadhled dal Erasmus nebo Norsko, ale myslím, že mi k tomu Norsko určitě pomohlo, protože Norové neřeší zbytečné problémy, jsou mnohem klidnější. Naučil jsem se, že se dají dělat věci bez stresu.

Betonovali jsme poměrně velkou zakázku na univerzitě, bylo tam asi 20 řemeslníků, betonárka, vedení univerzity a podobně. Můj šéf laboratoře, který měl toto celé na starost, ani jednou nezvýšil hlas, nezkoumal, co se děje a jen chodil a mluvil s lidmi. Všichni byli v klidu a všechno se povedlo tak, jak mělo. Celkově jsem se naučil, že stresovat kvůli práci je naprostá hloupost, což teď otevřeně vykládám lidem na pracovních pohovorech.

Z Norska jsem si tedy dovezl nadhled, pozitivitu, radost z maličkostí a mnohem víc si také cením české domoviny, která mi samozřejmě chyběla a mám ji rád.

Máš nějaké rady pro studenty uvažující o Erasmu v Norsku či kdekoliv jinde?

Počítejte s tím, že alespoň na VUT si prodloužíte rok. Rozhodně jeďte, ale nejezděte za každou cenu, abyste od něčeho utekli, protože se vrátíte a problémy, které tu byly, tu budou pořád. Erasmus není útěk, Erasmus je plus. Já jsem se vrátil a zjistil jsem, že mi vlastně nic neuteklo. Nebudu vydělávat o rok později než moji kolegové. Dokonce jsem teď potkal své spolužáky, kteří obhájili inženýrský titul a viděl jsem v nich to, že je ten rok vůbec nikam neposunul. Rozhodně si myslím, že má Erasmus velký smysl a doporučuji, aby jel člověk do země, která mu nenabízí pouze studium nebo jazyk, ale aby si zvolil zemi, ke které má nějaký vztah. Norsko byl můj sen a ten jsem si díky Erasmu splnil.

Až to situace dovolí, bude mít David přednášky v Brně a Jindřichově Hradci. Pokud byste se chtěli Davida na cokoliv zeptat, můžete ho kontaktovat na jeho instagramu.

O projektech Erasmus+ jsme psali už v minulosti.

Mohly by vás zajímat také naše další rozhovory.