The unexpected expedition: Jak se chystá na velkou expedici?

Jak se chystá taková expedice přes Afriku? Co to všechno obnáší a co se může nechat bokem náhodě? Jak moc spontánně se dá – nebo musí – cestovat v Africe nebo jiných rozvojových zemích?

Ten pravý cestovatelský deník teda ještě nemám. Vždy si říkám, že silné zážitky si prostě zapamatuju a raději trávím čas hledáním nových zážitků než zapisováním těch starých. Každý je ale jiný, a tak ať už jsi pisálek deníčků, vlogař nebo chceš zkrátka vyjet na svou osobní cestu, zde je pár tipů na to, jak se vůbec taková expedice začíná.

Zážitků a stresů z plánování mám totiž kupu. Možná proto jsem se rozhodla to ani tak moc neplánovat. Plán je přece jasný, dostat se z úplného jihu Afriky na úplný sever Evropy po zemi. Ale nějakou tu strukturu je vždy fajn mít.

Při plánování expedice potřebujete splnit tyto tři základní body:

1. Naplánovat si trasu
2. Mít základní výbavu na zvládnutí této trasy
3. Mít plán B, C nebo možná i plán Z

Od jihu až na sever

Ať už chceš procestovat jeden kontinent nebo celý svět, ať už chceš jet na psím spřežení nebo na trojkolce a ať cestuješ sám nebo s partou bláznů, je vždy dobré vědět co to vlastně děláš. Teda alespoň pro ty, kteří chtějí, aby je na sociálních médiích občas někdo i sledoval.

U mé expedice měla být trasa původně přece úplně jasná a v plánu určitě nebylo ji ještě k tomu plánovat. Ale občas se (nám) stane taková ta věc co nazýváme život, a to zase pro změnu vyžaduje pozornost. Moje kamarádka Irina ze zdravotních důvodů zůstala v Německu, a tak se z mé Expedice ze dne na den stala One Woman Show. Bohužel k tomu přibyly takové ty zbytečnosti při získávání víz jako dokazovat lidem na ambasádě kolik máte na svém účtu (opravu ne mnoho) a kdy se chystáte jisté země letecky opustit (ono zemi se opustit chystám, ale jak vysvětlit, že stopem?) no a tak nastalo ono nemilé plánování. Pojede se cesta nejmenšího odporu, tedy cesta, která vyžaduje nejméně předem zařízených víz a zároveň cesta, na které potkám nejvíce starých známých. První půlka expedice tedy vede přes mnou již procestované, krásné a nádherné východní pobřeží Afriky. Tady ale mí přátelé plánování skončilo. Co se stane za Keňou nebo kudy a jak přesně se tam dostanu je ve hvězdách.

Krabička poslední záchrany (KPZ)

Jestli jedete za potápěním, přiberte si plavky. Prostě takový základ. Je dobré si předem ujasnit jaký typ cestování chcete podniknout. Nízkonákladové stahovačky, pouliční jídlo a stop? Nezapomeň přibalit spacák a moskytiéru. Pokud, ale určitě víš, že se kempování a levným hostelům chceš vyhnout, nemá cenu takové věci tahat. Je to celkem selský rozum, ale překvapilo by vás, kolik kempařů bez stanu nebo naopak nekempařů se spacákem jsem už potkala.

Když už budeš mít seznam výbavy, můžeš zkusit štěstí a napsat pár emailů firmám, obchodům či společnostem, zda by tvou expedici nesponzorovali. Získat finanční podporu na cestování je těžké, co si ale cestovatelé často neuvědomují je, že získat materiální podporu není zdaleka nemožné. Očkování? Součástky na kolo? Pojištění? To jsou všechno věci, za které nemusíš utrácet, pokud si najdeš trochu času a napíšeš pár emailů. Dej si ale pozor, sponzoring není jen o tobě. Musíš za pomoc také nabídnout něco, co bude výhodné i pro ty, co tě podporují. Je dobré firmám vysvětlit, že jako ambasádor jejich produktů, máte stejnou cílovou skupinu (cestuješ – dokazuješ, že zahraniční pojištění je spolehlivé, jedeš na kole – prozkoumáváš, jestli daná firma opravdu vyrábí špičková kola…  

Co se výbavy týče, musím přiznat, že jsem celkem punk. Nebo možná spíše líná, ale rozhodně nechci na zádech tahat více než musím. A proto se balím pod 10-12kg. Co taková deseti kilová KPZ obsahuje?

• Něco na spaní

Už 6 let si stěžuji, že si opravdu koupím spacák s lepším teplotním limitem (ten můj má limit 15°C). Neumrzla jsem, když jsem spala v mrazáku v Patagonii a ani na Kilimandžáru v 5000 m.n.m. tak doufám, že to zvládnu i tentokrát.  Avenier mi kromě několika vakcín také daroval krásnou moskytiéru tak se snad zbavím i těch bzučících hostů.

• Něco na záchranu světa před plastovou potopou (Ano, jsem jedna z těch co řekla NE plastu)

Moje přenosná kuchyňka obsahuje 1 smaltovaný obitý ale krásný hrníček, nerezovou vidličku a hůlky, plastovou krabičku a dvě bambusové brčka. Od Avenier jsem také dostala láhev s filtrem. Ta mi nejen šetří peníze, neboť nemusím kupovat vodu (načepuju si z řeky nebo kohoutku), ale také ušetřím hodně plastů z pitné vody ze supermarketu.

• Něco pro bezpečnost

Občas jsem sebou nosila malou rybku (nožík) na ovoce, ten ale celkem často ztrácím. Kamarádům ze mě stojí prý vlasy na hlavě, a tak mi pořídili pepřák. Tak doufám, že na těch pár gramů na víc zapomenu a nebudu to muset používat. Zatím jsem za prvních 100 dní na cestě jen zapomněla, kde ho mám. Já nejraději lidi odstrojím svým úsměvem a ukecaností. Nic víc jsem nikdy nepotřebovala. Hlavní je ale cestovní pojištění. Jestli si zlomím palec při stopování nebo dostanu malárii, je dobré mít se na co spolehnout. Já měla to štěstí, že jsem dostala pojištění od AXA. S malárií i čištěním zubního kanálku mi už pomohli, takže jednička s hvězdičkou a jedeme dál!

• Technologie a spojení se světem

Pryč jsou ty doby, kdy jsem stopovala z Asie do Evropy bez mapy, počítače a chytrého telefonu. Navíc teď vám přeci chci všem ukázat, jak krásně se to v té Africe cestuje. Takže potřebuji počítač, foťák a telefon, že? Mám to vše. A jednou se snad dostanu i do stavu kdy to vše bude plně funkční, což ale asi nebude na téhle cestě. Počítač má rozbitou obrazovku, takže funguje jen na půl. Nová obrazovka mrzne v Praze, a asi se s počítačem už nikdy neshledá. Fotoaparát se mi před pár týdny rozbil a od té doby čekám, jestli ho opraví. No a baterie mého telefonu má životnost mšice. Takže to bude opravdu hodně srandy. Ale to už tak při nízkonákladovém cestování bývá. Doporučuji do elektroniky moc neinvestovat. Nebude vás pak mrzet, když vás nepřipravené zastihne monzun a vše vám utopí.

Plán B, C … Z?

Při dlouhé expedici se vždy najde něco co prostě nevyjde. Nevydají vám víza. Okradou vás. Zavřou vám hranice kvůli nemoci šílených krav. Teroristi začnou okupovat oblast, kde zrovna stopujete. Vybuchne sopka. Nastanou potopy. Přijde hurikán. Někdo vás pozve na svatbu. Ambasáda si nechá váš pas o pár týdnů déle. …  s důvody pro neplánovanou změnu cesty, jako tyto, bych mohla pokračovat do nekonečna. Zkrátka ne vždy máte vše pod kontrolou. Proto se o to ani nesnažte.

Buďte připraveni plán měnit. Nesnažte se, za každou cenu najít způsob jak pokračovat v předpřipraveném plánu. Improvizace je stejně nejlepší.

Mám ráda spontánní rozhodnutí. To znamená, že téměř vždy změním plán. Proto se snažím těch plánů mít více nebo je nemít vůbec.

Afrika je obrovská. Má mnoho cest, a ještě více zajímavých lidí a alespoň na jihu a východu jsou všechny trasy průjezdné. Zároveň nemám termín, kdy musím být doma, nemám zpáteční letenku a ani práci. Takže alternativní plán se vždy najde. Počet možností je limitován jen naší kreativitou.

Momentálně jsem v Tanzanii a stále jsme se ještě nerozhodla, kudy a jak se dostanu na Západní pobřeží. Ono mi jednou někdo hodí ty tři oříšky do nosu a s tím mě určitě něco napadne. Do té doby už jen improvizace a neplánování.