Jak (ne)naplánovat dokonalý InterRail trip?
Láká tě vyrazit do světa na vlastní pěst, ale nevíš, kde začít? Inspiruj se naší zkušeností a zjisti, co je InterRail!
Proč InterRail?
Jedná se o jeden z nejekologičtějších způsobů cestování. Můžeš si jednoduše koupit InterRailovou jízdenku, nebo jako my, zkusit své štěstí a přihlásit se do soutěže DiscoverEu, a získat tak jízdenku zdarma. Každoročně se vyhlašují dvě kola této soutěže, pro mládež ve věku 18 let. Více informací můžeš zjistit v tomto článku. I přes počáteční nejistotu a možná i malé zoufalství, kdy jsme nevěděly, jak náš výlet naplánovat, se z toho stal nezapomenutelný zážitek a skvělá zkušenost.
Sólo nebo s přáteli?
První překážka, před kterou jsem stála, byla jasná. Chci vyjet sama, nebo vezmu někoho s sebou? Do soutěže se totiž můžeš přihlásit buď jako jednotlivec nebo i v rámci skupiny. Pro jedince, kteří nechtějí cestovat sami, existuje skupina na Facebooku, kde si můžeš najít parťáka na výlety všeho druhu. O tom, jak a kde hledat, si můžeš počíst u nás na webu.
Z počátku jsem byla nadšená z nápadu vyjet za dobrodružstvím sama, protože miluju sólo cestování a svobodu s tím spojenou. Neopouštěl mě pocit, že parťák navíc představuje zátěž a starost. InterRail jízdenku náhodou vyhrála i moje dobrá kamarádka, a tak jsme se rozhodly jet společně. Nemohly jsme se shodnout na termínu, takže jsem vyjela sama o týden dřív s tím, že se potkáme později. Uspokojila jsem tak svoji touhu cestovat sama a my se setkaly v Benátkách.
Vyzkoušela jsem si tak obě varianty InterRailu a zjistila jsem, že každá má něco do sebe. Při sólo cestování musíš počítat s tím, že přijdou pocity samoty, ale zároveň máš opravdovou svobodu, kdy se můžeš řídit jen podle sebe. Veškerou zodpovědnost nosíš na svých bedrech a problémy musíš řešit sám/a, což ti rozhodně hodně dá. Jde i o sebepoznání a zjištění, že dokážeš víc, než si myslíš. S přáteli zažiješ větší zábavu a cítíš větší jistotu, protože sdílíte veškeré radosti i starosti. Navíc, jedná se o bezpečnější variantu, a tak rodiče mohou být víc v klidu. Zkrátka platí:,,Happines is only real when shared“.
Plánovat, nebo být spontánní?
Patřím mezi lidi, kteří plánování moc neřeší a radši si užívám svobodu spontánních nápadů a rozhodnutí. Takže jsem si bohatě vystačila s plánem „víme, které země chceme navštívit“. Moje spolucestovatelka tento přístup občas nesla celkem těžce, nevěděla, co čekat. Brzy jsme se však sladily a ujistily se, že všechno může jít hladce a vycházet krásně i bez většího plánování. Navíc, ztrácet se bez plánu bývá mnohem větší zábava a dobrodružství.
Bookování hostelů předem možná vychází finančně lépe, ale představuje i zbytečné omezení. Nám se osvědčilo přibalit si karimatku a spacák, s tímto vybavením můžeš zakotvit téměř kdekoliv a kdykoliv. Když se podívám zpětně, určitě doporučuji detailnější plánování vlaků, do kterých potřebuješ rezervaci. My jsme místenky podcenily a z Paříže zpátky do Česka jsme musely místo InterRailu vsadit na Blabla car – sdílenou spolujízdu autem.
Jak udržet low budget
Jako studentky jsme měly na InterRail minimum finančních prostředků, takže jsme se snažily cestovat co nejvíce low cost. Jedly jsme většinou hotovky ze supermarketů, spaly po levných hostelech nebo i jen tak v lese a chodily jsme hlavně pěšky (v Itálii jsme se pokoušely i stopovat, ale bez úspěchu). Nejvíc nám snížil náklady asi Couchsurfing, ten můžeme jenom doporučit. Až na jednu špatnou zkušenost v Miláně máme na naše hosty samé dobré vzpomínky. Nejen, že ušetříš za ubytování a často i stravu, protože se někteří hostitelé rádi podělí o místní speciality, ale hlavně poznáš neuvěřitelně milé a štědré lidi.
Dobrodružství volá!
Vyrazit do světa je dnes jednodušší, než se zdá. Jediné, co ti ještě může stát v cestě je strach. Není se však čeho bát. Já se za celou dobu cesty necítila bezpečně jen jednou, a to v noci v Benátkách, když jsem šla sama pro kamarádku na nádraží. Začala jsem proto telefonovat, abych měla větší pocit bezpečí. Opatrnost na cestách je nutná, ale nic se nesmí přehánět.
Ve světě je nespočet přátelských a fajn lidí, kteří ti zkříží a zpříjemní cestu. Budeš na ně poté vzpomínat třeba jako já… Na vysmátého hipíka z hostelu v Lublani, na milého pána, který nám koupil bagetu v Paříži a na všechny ostatní, kteří se s námi dali do řeči i přes jazykovou bariéru, nebo se nám snažili všelijak pomoct a poradit, když jsme vypadaly zmateně. Zvládli jsme InterRail po Evropě my, zvládneš to i ty!