Jak jsme se stali Workaway dobrovolníky

Van life je plný svobody, dobrodružství a objevování nových míst. Zároveň musíme každý den vymýšlet, kde budeme spát, kdy a kde se umyjeme, jak nabít počítač, kde nabereme pitnou vodu… Zkrátka toho někdy je už dost a cítíme, že si potřebujeme odpočinout a najít na pár dnů nebo týdnů klidný přístav. Ten první jsme našli u Carlose, našeho prvního Workaway hostitele.

Nový rozměr naší cesty

Asi po 10 dnech cestování, chillování a toulek na pláži jsme se rozhodli dát našemu času strávenému ve Španělsku nějakou formu. Ale jenom trošku, přece jenom jsme tu, abychom si odpočinuli. Už v létě jsme si založili na platformě Workaway profil, ale až na konci listopadu jsem ho zvládla vyplnit a napsat pár hostitelům. 

A jak to celé funguje? Workaway spojuje cestovatele, kteří chtějí dobrovolničit  a „domorodce“, kteří pro své projekty dobrovolníky hledají. Pokud cestuješ sám/sama, bude tě registrace stát 39 euro. Jestli se chystáš vydat do světa s partnerem nebo partnerkou či s kámošem/kou, vyjde tě založení profilu na 49 euro. Možná si řekneš, že to není zrovna málo. Ale těchto pár stovek ti otevírá cestu k novým zážitkům, setkání se zajímavými místňáky i jinými cestovateli. A hlavně k doslova tisícům dobrovolnických příležitostí po celém světě.

Dobrovolnictví bez závazků

A jak si z takového nepřeberného množství nabídek vybrat to pravé ořechové? Můžeš se rozhodnout třeba jen podle místa, do kterého se toužíš vydat. Nebo se můžeš řídit tím, do jakého prostředí se chceš podívat nebo do jakého projektu by ses rád/a zapojila. Hodně hostitelů hledá dobrovolníky pro výpomoc v domácnosti a hlídání dětí. Také s pobyty na farmách a udržitelným zahradničením/pěstováním se setkáš poměrně často. Můžeš se také starat o zvířata v útulcích, hlídat hostitelům dům (housesitting) nebo se zapojit do chodu lokální neziskovky. Občas se v nabídce objeví i příležitosti ve škole či místní komunitě nebo taková perla jako dobrovolnictví na lodi.

Nepodepisuješ žádnou smlouvu, vše je jen na domluvě mezi tebou a tvým hostitelem/hostitelkou. Pokud ti z nějakého důvodu nebude dobrovolnictví vyhovovat, můžeš kdykoliv odjet. A málem bych zapomněla – občas se objeví i placené příležitosti, kdy si můžeš vydělat pár euro k dobru. Nejčastěji se jedná o práci v hostelu nebo v různých agenturách, které nabízí zážitky jako surfování, lezení nebo třeba canyoning a rafting.

Přátelé ze země nikoho

Nás osud zavál k hostiteli Carlosovi. Popravdě to byly spíše filtry vyhledávání, do kterých jsem zadala, že cestujeme s pejskem, potřebujeme místo na zaparkování dodávky a hostitele, který přijímá i digitální nomády. Hned po příjezdu jsme se tu cítili jako doma, Carlos i ostatní Workaway dobrovolníci nás přijali doslova s otevřenou náručí a dvěma obligátními španělskými polibky na tvář. Dostali jsme večeři na uvítanou a přirozeně jsme se stali součástí Carlosovi hippie rodinky. 

Naše dobrovolnictví tu spočívá v tom, že trošku pomáháme s dokončením tiny house (maličkého domku, který bude sloužit v létě jako ubytování pro turisty) – malujeme, brousíme, šroubujeme. Lukáš se vrhl i do nějakého rizikového kácení vysokého stromu. Já tu taky občas něco uvařím nebo upeču a pořád mám hodně času na svou práci a procházky a jógu na pláži, která je od domu asi 200 metrů. U Carlose je taky hodně živo, chodí za ním kamarádi, sousedé, kamarádi kamarádů a jednou tu byla dokonce natáčet i místní televize! Heslo Workaway, které zní „Travel differently, connect globally“ se tu zhmotňuje před očima. Jeho kamarádi se stávají našimi kamarády, taky nás spojil s instruktorkou surfingu nebo jógy nebo místními námořníky.

Protože Carlosův dům, stejně jako ostatní domy v sousedství městečka El Palmar, není postaven tak úplně v souladu s územním plánem a nemá žádnou adresu, má velmi poetické jméno. Tierra de nadie neboli země nikoho. Je to pro nás kousek ráje, do kterého nás Carlos pozval. A taky bezpečný přístav, do kterého už se vracíme, jako kdybychom tu byli doma. 

Trable v ráji

O tom, jaké jsme měli štěstí na skvělého hostitele hned napoprvé, jsme se přesvědčili hned po Vánocích. Domluvili jsme si týdenní dobrovolnický pobyt v pěkné přírodě v kopcích nad přístavním a surfařským městem Tarifa. Naše nová Workaway hostitelka Jenny vysílala divné vibes ještě před tím, než jsme se potkali. Náš příjezd různě posunovala, moc nekomunikovala a byla prostě zvláštní. Moje intuice křičela: „Kašlete na ni!“ Ale rozum zavelel to vyzkoušet. Tak jsme tomu dali šanci, ale kufry jsme balili už za půl hodiny. Jenny nám totiž řekla, že vlastně neví, co bychom u ní měli dělat za práci a proč tam jako jsme. Taky hned po našem setkání zmizela a přivítání bylo velmi chladné a rozpačité, dokonce padly z její strany nějaké arogantní poznámky a lehké urážky. Po krátkém rozmýšlení jsme tedy nasedli do dodávky a jeli zpět za naším „španělským tatínkem“ Carlosem.

Naučili jsme se tak, že jako v každém vzorku společnosti i v této trošku hippie komunitě na Workaway můžete narazit na blbce. Ale nenechte se prosím odradit, to holt k životu i cestování patří. Když se ti někde nelíbí, nemáš závazek a můžeš prostě jít zas dál. Stejně tak se připrav na to, že ne každý hostitel/ka ti odpoví na zprávu nebo si na odpověď chvíli počkáš.

Třeba ti ale osud rozdá ve Workaway kartách žolíka a ozve se ti sám hostitel, stejně jako nám napsala Češka Alena. Pozvala nás pracovat na její pozemek u lesa kousek od Barcelony, kde provozuje lesní školku. O tom ale zase někdy příště. 

Mezitím si můžeš přečíst o zkušenosti redaktorky Báry s Workaway v Rakousku a naši cestu můžeš sledovat na Instagramu.