Jak jsem dobrovolničil v Chorvatsku
Přemýšlel/a jsi někdy nad tím, jak si zlepšit svoje soft skills nebo jazykovou vybavenost a zároveň při tom poznávat novou kulturu? Stáž je perfektní volba… Začni učit jako dobrovolník v zahraničí!
První krok
K dobrovolnictví jsem se dostal vcelku náhodou. O možnostech výjezdu do zahraničí během studia na vysoké škole jsem věděl řadu let, ale nikdy jsem neudělal první krok. Změna přišla s nástupem na mé magisterské studium. V té stejné době jsem podal přihlášku na Erasmus a strávil jsem půlrok studiem ve Skotsku.
Tím se všechno změnilo. Půlroční studium v zahraničí mi pomohlo opustit moji letitou komfortní zónu. Aktivně jsem začal vyhledávat možnosti a nabídky pobytů v zahraničí, které šly skloubit se školou. Zaujala mě příležitost AIESECu, který nabízel jak možnosti krátkodobých dobrovolnických, tak pracovních placených stáží. Asi 3 měsíce před obhajobou diplomové práce a státnicemi z ekonomie jsem se rozhodl. Teď nastal ten správný čas. Odjedu do zahraničí na krátkodobou, měsíc a půl trvající stáž, do chorvatského Splitu.
Proč právě stáž v Chorvatsku?
Chorvatsko je země pro Čechy velmi známá. Já jsem ji však do té doby navštívil pouze dvakrát v životě, což je pravděpodobně pod českým průměrem. Zároveň mě lákala možnost poznat zemi z jiného úhlu pohledu než jako turista. V neposlední řadě, mě navnadila možnost si zpestřit dokončování diplomové práce procházkami v teple u moře a posedáváním v místních barech a zmrzlinárnách.
Před výjezdem jsem absolvoval krátký seminář, kde mi výjezdní organizace sdělila základní informace o projektu a v krátkosti představila moji roli v něm. Bližší informace jsem se dozvěděl až na místě konání projektu. Vzhledem k tomu, že jsem vycestoval do kulturně blízké země, jsem neabsolvoval adaptační seminář.
Těžké začátky
O přijetí do projektu jsem se dozvěděl v únoru 2019, stáž začínala zkraje dubna téhož roku (dostatečná doba na obstarání letenek). Bohužel přímý let do Splitu týden před mým odletem zrušili. Místo toho jsem musel letět do Záhřebu, kde jsem noc přespal a další den ráno jsem měl vyrazit autobusem do Splitu. Už v tu chvíli došlo k první velké komplikaci. V autobusu jsem minutu před odjezdem zjistil, že jsem na ubytování nechal notebook. Rychle jsem běžel za řidičem, ať zastaví. Notebook naštěstí na ubytování „počkal“, ale mojí sebedůvěrou to trochu zamávalo.
Po příjezdu do města na mě čekal jeden ze členů místní organizace AIESECu, který mi následně pomohl se zavazadly a s ubytováním na hostelu. Pokoj, kde jsem spal, jsem měl sdílet s dalšími dobrovolníky ze stejného projektu, nicméně nikdo jiný v daném termínu nebyl vybrán. Na jednu stranu mi to bylo líto, ale na tu druhou, jsem měl alespoň více klidu pro dokončování diplomky a přípravu prezentací na výuku angličtiny. Základním cílem projektu bylo vedení konverzačních hodin v angličtině ve dvou různých skupinách. První skupinu tvořili převážně studenti okolo 20-25 let s vyšší úrovní znalosti angličtiny (B1-B2), druhou pak úplní začátečníci ve věku okolo 30-50 let.
Hodiny angličtiny
První hodiny byly velmi náročné. S prezentováním jsem předtím měl zkušenosti hlavně z vysoké školy, ale mluvit před lidmi z jiné země, kteří mají slabou znalost angličtiny, byl tvrdší oříšek. Při své úvodní hodině, kdy jsem se představil a prezentoval základní informace o zemi, ze které pocházím, mělo spoustu žáků sklopené oči, neposlouchalo nebo hrálo na mobilu. Překvapivě, převážně jsem si toho všimnul u skupiny mladších studentů, naopak „starší“ skupina mě přivítala velice vřele.
Adaptace jako klíč úspěchu
Projekt trval celkově 6 týdnů, hodiny probíhaly každý druhý všední den (pondělí, středa, pátek). Volné dny jsem většinou trávil přípravou na další výuku. Již dopředu jsem měl připravené některé výukové prezentace. Provedl jsem v nich ale změny, s ohledem na adaptaci dané skupině.
Mladší skupina nechtěla příliš konverzovat, proto jsme probírali více gramatiku, případně užitečné věci pro jejich osobní rozvoj. Například rady, jak se chovat při pohovorech, jak napsat dobrý životopis, jak se efektivně učit. Naopak starší skupina si chtěla především povídat. O rodině, o svých zálibách, o své práci, o zemích, kde cestovali.
Postupně jsem v hodinách získával větší pozornost ze strany studentů a zájem žáků o hodiny rostl. Myslím, že to umožnila právě moje schopnost adaptovat se na podmínky dané skupiny. Schopnost identifikovat jejich zájem a motivace. A se zvýšeným zájmem mých žáků logicky rostl i zájem a sebevědomí z mé strany. Na poslední hodiny jsem se již doslova těšil. Při našem posledním setkání jsem dostal od obou skupin pamětní dárek – tabulku s mým jménem a popisem jeho významu v chorvatštině. Na oplátku jsem připravil malé pohoštění – český bramborový salát a ovocné knedlíky.
Místní dobrovolníci mi pomohli poznat zemi z jiného pohledu
Projekt mi umožnil si ve velkém zlepšit své soft skills, především pak prezentování před lidmi a vedení konverzací. Stejně tak jsem se zlepšil v anglickém jazyce, který jsem v té době doma příliš nevyužíval. Zároveň jsem měl možnost poznat Split a jeho okolí z jiné perspektivy, než zná většina turistů. Spřátelil jsem se s místními dobrovolníky, poznal jsem díky nim tamější studentské prostředí.
Objevil jsem řadu zákoutí, pro normálního turistu před světem ukrytých. Podnikl jsem několik výletů mimo město. Objevoval jsem krásy chorvatské přírody. Účastnil jsem se místních hudebních a divadelních akcí. A trochu jsem se pocvičil i v jazyce, který nám není svým původem tak vzdálený.
Čím více se blížil čas odjezdu, tím více mi bylo smutno, že už vše končí. Opouštět zemi jako turista nebývá většinou složité. Já ale ve Splitu nechal za těch 6 týdnů kus sebe, svého srdce. A ačkoliv se to zdá bláznivé, i tato krátká doba stačila na to, že jsem měl při odjezdu pocit, že opouštím svoji druhou vlast. Tento pocit jsem od té doby už nezažil a možná ani nezažiju.
Výjezd na stáž je skvělé rozhodnutí
Za sebe mohu opravdu říct, že výjezd na stáž bylo jedno z mých nejlepších životních rozhodnutí. Opustil jsem svoji komfortní zónu, osamostatnil se, navázal nová přátelství, poznal zemi z jiného úhlu pohledu. Pokud nad něčím podobným přemýšlíš, ani chvíli neváhej a pošli přihlášku! Získáš nepřeberné množství zkušeností a zažiješ mnoho skvělých chvil. Začátky mohou být těžké, ale rozhodně tě nesmí odradit. Zbytek stojí za to! A nejde jenom o osobní pocit. Účast na dobrovolnickém projektu působí velmi dobře i v životopise.
