Dobrovolnictví v Řecku – za sluníčkem a zkušenostmi

Musíš jít po střední hned na vysokou? Klára se rozhodla, že nemusí, a zkusí si pár měsíců dobrovolnictví v Řecku. Jak se jí daří?

Maturita za mnou a co teď.. Vysoká škola nebyl směr, kterým jsem vyloženě chtěla jít a zaměstnání v mých devatenácti letech se mi taky moc nezamlouvalo. V tu chvíli mi moje sestra doporučila stránku příležitostí od Mladiinfo. Tam jsem po pár minutách brouzdání našla článek o dobrovolnictví v Řecku. Řecká organizace Orfeas, která spolupracuje s Mladiinfo nabízela osmiměsíční pobyt v městě Xylokastro, kde dobrovolníci pomáhají v místních školkách, nebo přímo v kanceláři organizace Orfeas.

Většina takovýchto projektu spadá pod Evropský Sbor Solidarity. Je to program, dává mladým lidem příležitost vycestovat a být součástí aktivit, jako je právě dobrovolnictví a pomoc v komunitách po celé Evropě. Vycestování do Řecka se mi líbilo nejen protože jsem neměla v Česku moc jiných příležitostí, ale taky protože v tu chvíli jsem si připadala bezradná díky Covidu-19, takže jsem chtěla být pro změnu někde někomu užitečná. A tak po chvíli rozmyšlení jsem se pustila do psaní životopisu a motivačních dopisu.

Úspěšné přijetí & Proces před odletem

Po krátké e-mailové výměně jsem měla domluvený skype call s Elianou. Ta má na starost všechny dobrovolníky v Xylokastru. Nervozita pracovala jako nikdy, ale konverzace s Elianou nijak nepřipomínala pracovní pohovor, jako spíš povídání s kamarádkou. O pár dnů později jsem se dozvěděla, že mě přijali jako dalšího člena jejich týmu a tak začala moje příprava na odjezd do Řecka. Protože většina výdajů je proplacená organizací, jediné co jsem musela zařídit byla změna pojišťovny, stáhnout si boarding pass a rozloučit se s rodinou a kamarády. Takže po měsíci čekání jsem se konečně 1.5.2021 vypravila do Vídně, odkud mi letělo letadlo do Atén.

Nová země, nové město, noví lidé

První zkouškou odhodlanosti byla doprava z letiště do Xylokastra, které leží asi hodinu a půl od Atén. Po příjezdu do cíle mě vyzvedla Marina, jedna z dobrovolníků která přijela pár měsíců přede mnou, a ta mi zodpověděla veškeré otázky a pomáhala jak v průběhu mého cestování tak po příjezdu. Týdenní karanténu jsem po příjezdu strávila v apartmánu který si najímala organizace Orfeas právě pro tyto důvody. S lidmi jsem do kontaktu přijít nemohla, ale seznámit s městečkem alespoň procházkami ano.

Jako každý dobrovolník, který pomáhá ve školce jsem musela projít pár testy, abych dostala Health certificate, který mi dovolil pracovat s dětmi. Se vším mi opět pomáhala Eliana, která mě také představila mým novým spolubydlícím. Danieli z Dánska, Marině z Portugalska, Káje z Polska a Marii z ostrova Reúnion. Hned první večer jsme společně vařili a poznali se. Nás pět bydlí v prostorném a plně vybaveném bytě nedaleko centra města.
Teprve až po třech týdnech se školky konečně otevřely a já jsem mohla nastoupit. První den jsem pochopitelně nevěděla co mám očekávat. Nevěděla jsem, jestli děti budou chápat ze nemluvím řecky a tiše jsem doufala, že se mě snad nebudou bát. Prolomit ledy se mi povedlo první s kluky, kteří byli o něco statečnější než holky a začali si se mnou hned hrát a komunikovat.

Dobrovolnictví v Řecku jako skvělá zahraniční zkušenost

Před odletem z Česka jsem byla nervózní a vystresovaná, protože jsem v zahraničí na takovou dlouhou dobu nikdy nebyla. Bála jsem se, že nezapadnu mezi dobrovolníky, kteří tady jsou už nějakou dobu, nebo, že budu mít problémy se zabydlením se v novém prostředí. Žádná taková situace ale nenastala. Xylokastro je nádherné město! Moře máme skoro přes cestu a poznávání tolika nových lidí z celé Evropy je pokaždé zajímavá zkušenost.

Naštěstí je přede mnou sedm dalších měsíců, které plánuju strávit poznáváním dalších a dalších
dobrovolníků a samozřejmě Řecka!