Den pro školu naživo

Moje nejnovější dobrovolnická zkušenost v rámci projektu Den pro školu mě zavedla do oboru, který mnoho z nás poznalo z druhé strany. Když si však člověk učitelství vyzkouší naživo, pozná, že se vskutku nejedná o procházku růžovou zahradou.

Mnoho z nás jistě někdy uvažovalo o tom opustit současnou pozici, kde pracujeme, případně obor, který studujeme a přejít do naprosto jiné profese/jiného oboru. Na tuto změnu často potřebuješ velké odhodlání, vůli a přesvědčení, že činíš správný krok. Naštěstí tu ale máme dobrovolnické aktivity, díky kterým můžeme nakouknout „pod pokličku“ různých profesí a oborů. Zároveň načerpat nové zkušenosti a na vlastní kůži si vyzkoušet, jestli je daná oblast pro tebe skutečně vhodná.

Dnes píši o své poslední dobrovolnické zkušenosti, účasti v projektu Den pro školu (společného programu Nadace České spořitelny a organizace Začni učit). Program si klade za cíl propojit lidi z praxe se školami, kde mohou zájemci ozvláštnit výuku. Více o projektu jsme přinesli v článku v polovině minulého měsíce.

Vše začíná vyplněním dobrovolnického profilu

Program pro mě představoval od začátku zajímavou příležitost. Mimo jiné z důvodu, že mám osobní zkušenost z dobrovolnické stáže se zaměřením na výuku studentů (zmíněna ve článku ze začátku března). Prvním krokem, nutným k účasti v programu, byla registrace na stránkách projektu a vyplnění profilu. Zde mám uvedeny své profesní zkušenosti a mně blízká témata. Následně proběhl krátký pohovor s komunitní manažerkou projektu, na základě kterého mě zařadila do dobrovolnické databáze. Asi po dvou a půl měsících jsem dostal první oslovení ze strany školy, konkrétně Park Lane International School sídlící v Praze na Malé Straně.

Po krátkém představovacím hovoru s koordinátorkou z Park Lane přišlo zadání projektu. V rámci školní akce careers day hovořit pro 4 různé skupiny žáků ve věku 13-15 let o důležitosti komunikačních dovedností ve své kariéře. Jelikož se v současné době věnuji personalistice, téma znělo: „efektivní komunikace v rámci pracovního pohovoru“. Časový horizont prezentace pro jednu skupinu neměl přesáhnout 25 minut.

V rámci Dne pro školu se není čeho obávat

Na počátku jsem měl obavu z faktu, že budu muset mluvit před 4 různými skupinami žáků. Navíc na téma, o kterém umím mluvit celé hodiny. Obavu ještě umocnil následný email ze školy se seznamem dalších přednášejících toho dne. Na akci totiž celkem dostalo pozvánku 14 přednášejících z různých oborů a s různě velkými profesními zkušenostmi. Zakladatelka a spolumajitelka firmy, manažer komunikace, laboratorní technička, ředitel filmového institutu a další… Jednoduše řečeno, se svým stávajícím profilem a životopisem jsem si připadal profesně nejméně zkušeným. Upřímně řečeno, sám bych se rád nějakého podobného workshopu zúčastnil a čerpal zkušenosti od úspěšných z různých oborů. Na druhou stranu jsem cítil čest být v takové sortě lidí a vděk koordinátorce školy, že oslovila i člověka s menším množstvím zkušeností, jako jsem já.

Samotný den konání akce nakonec proběhl z mé strany plynule a bez větších závad. Na začátku dne jsme se setkali i s ostatními přednášejícími na společném rautu, kde jsme se vzájemně představili a kde ze mě spadla i počáteční mírná nervozita. Všichni (jak učitelé, tak ostatní přednášející) byli velmi milí a pozitivně naladění. Následně každý z účastníků zamířil do své přidělené učebny.

Snažil jsem se, aby prezentace, co jsem si připravil pro žáky školy, byla co nejvíce interaktivní, aby se nenudili a udrželi pozornost. U první skupiny toho dne jsem měl trochu problém dodržet pevně stanovený časový harmonogram. Ve srovnání s ostatními skupinami, tato skupina projevila nejmenší míru zaujetí pro věc, příliš se o problematiku nezajímala a měl jsem pocit, že jsou na hodině spíše z povinnosti. Naopak, žáci v ostatních skupinách mě mile překvapili svojí pozorností, spoluprací a ochotě naslouchat. Díky předchozí dobrovolnické zkušenosti si navíc myslím, že už ovládám i některé triky na udržení pozornosti a na efektivní komunikaci s „publikem“.

Každá zkušenost je dobrá

Vše proběhlo velmi rychle a již okolo půl dvanácté jsme se s učiteli z Park Lane rozloučili a šli domů. Na památku jsme dostali upomínkové předměty. Celkový dojem z akce jsem měl velmi pozitivní. Opět jsem si uvědomil, že interakce skrze online svět nikdy nemůže nahradit interakci lidskou. Téma učitelství/potažmo koučinku/mentoringu je mi stále velmi blízké.

Pro vás ostatní, kteří jste můj příběh dočetli do konce, pokud máte o podobnou zkušenost zájem, vřele doporučuji se do projektu zapsat a stát se též dobrovolníkem v rámci Dne pro školu. Získáte nové zkušenosti, poznáte nové lidi z různých oborů. Potenciálně můžete získat i nové kontakty a zároveň si budete moci svět školství vyzkoušet z druhé strany. Já osobně to naprosto vřele doporučuji i v případě, že by se váš kariérní zájem ubíral jiným směrem!