Czenadians: Petrův kanadský sen • Mladiinfo ČR

Petr Horák je Čech, co žije v Kanadě. Za svůj život stihl vyzkoušet snad všechny programy pro mladé lidi, přes které se dá do Kanady vycestovat. Nyní pomáhá vycestovat dalším.

Kromě rozhovoru o životě v Kanadě se s námi Petr podělil v dalším článku o 7 důvodů, proč vycestovat do Kanady.

Petře, představíš se nám?

Dříve jsem o sobě říkal, že jsem cestovatel. Poslední dobou mi spíše přijde, že už moc necestuju, ale prostě žiji svůj život a mým domovem je celý svět. Rád poznávám nová místa a proto se snažím dělat práci, která mě baví a umožní mi cestovat.

Abych ale odpověděl na otázku. Jmenuji se Petr, v prosince mi bude 29 a už je to 5 a půl roku co trávím většinu času někde ve světě prací a cestováním. Nejvíce času jsem strávil na Novém Zélandu, v Kanadě a USA. Momentálně jsem v Kanadě.

Co v Kanadě děláš?

Momentálně pracuji necelý rok pro paní Myrnu, která 30 let provozuje vlastní cestovní kancelář ve Vancouveru v Kanadě. Na českém a slovenském trhu působíme pod značkou czenadians.

V rámci její firmy se především zaměřuji na spolupráci s kanadskými vzdělávacími institucemi a zprostředkováním studia s možností práce v Kanadě. Jedná se o skvělou příležitost nejen pro mladé lidi, kteří chtějí nabrat zkušenost ze zahraničí, ale také pro ty, kteří by chtěli začít žít v Kanadě. Kromě programu Work & Study také pomáháme s jazykovými pobyty, studiem na středních školách, letními tábory, letenkami a pojištěním.

Proč jsi si k životu vybrat zrovna Kanadu?

V Kanadě jsem již po čtvrté. Když tedy počítám i svoji první návštěvu v roce 2014 kdy jsme u Niagárských vodopádů na 2 hodiny přeběhli z USA přes Rainbow Bridge do Kanady. Rok na to jsem vyrazil pracovat na 6 měsíců do kanadského Summer Campu kousek od Toronta, kam jsem se dva roky na to znovu vrátil na 2 měsíce.

Na Zélandu jsem měl lákavou nabídku práce a možnost usadit se. Stále mi ale chybělo navštívení západního pobřeží Kanady a zvítězila tak u mě chuť zkusit život v Britské Kolumbii. Zažádal jsem o Working Holiday víza a přímo ze Zélandu odletěl v únoru 2019 do Vancouveru. Hlavním důvodem byla příroda, kterou jsem dosud znal jen z fotek a vyprávění dalších cestovatelů.

Před příletem jsem neměl žádný plán, a to ani jak dlouho v Kanadě vůbec budu. Chtěl jsem nechat vše otevřené.

Jakými slovy by jsi Kanadu popsal?

Strašně zajímavý mi přijde život ve Vancouveru a kam se ubírá. Západní metropole roste doslova před očima, především díky stále přicházejícím lidem z celého světa. Kanada je otevřená imigraci, ale pečlivě si vybírá, koho do země pustí.

Imigrace je víceméně možná jen přes finanční investice, práci (primárně pozice, které Kanada aktuálně potřebuje) a školy. Nově příchozí se tak musí chtít uplatnit a integrovat do společnosti, což má velmi pozitivní dopad na vývoj celé země jak po ekonomické stránce, tak po kvalitě života, bezpečnosti a harmonii ve společnosti.

Je to něco, čím by se podle mě měla Evropa inspirovat. Přijde mi neuvěřitelné, jak je Vancouver multikulturní. Žijí zde lidé z celého světa, různých ras, jazyků, kultur, náboženství, zvyků a přesto to funguje. Každý si dělá co chce a zároveň se všichni respektují. Přijde mi to až taková utopie. Proto je Vancouver tak populární destinací pro lidi, kteří hledají nový (nebo lepší) život. Nejsou zde předsudky, diskriminace, nenávist. Bezpečí a svoboda prosadit se na pracovním trhu či v podnikání je veliká.

Změnil tě nějak pobyt v zahraničí, respektive v Kanadě?

V návaznosti na kanadské multikulturní prostředí se změnila moje otevřenost. Díky cestování jsem poznal lidi z celého světa a baví mě obohacovat se jinými kulturami. V Evropě a v Čechách máme předsudky vůči cizincům a přistěhovalcům. Na lidi z evropských zemí jsme samozřejmě zvyklí, je to součást historie. Ale rasy, kultury, náboženství z Asie a z východu jsou pro nás nové.

Zrovna včera na akci International Day pořádanou Technickou univerzitou v Liberci za mnou přišel student z Ruska. Ptal se mě na život v Kanadě a jaký je tam přístup k cizincům. Vyprávěl mi o tom, jak negativně se k němu Češi chovají, třeba když si hledá práci.

Také sami pak oceníte, když vás cizí země přivítá a jsou k vám otevření. Většina Čechů a Slováků ale život v zahraničí nezažila (nepočítám dovolené) a neznají tu druhou stránku. Abych svůj pohled na míšení národů a imigraci upřesnil, tak pro mě je důležité, aby se lidé chtěli integrovat a měli dobrý úmysl. Ekonomická imigrace, nezájem se integrovat a snaha měnit místní zákony, zvyky a kulturu v hostitelské zemi, která nám nabídla nový domov nejsou podle mě určitě správné.

Každá země má samozřejmě svoje proti a jestli se nám někde líbí nebo ne je kombinace mnoha aspektů. Pokud v budoucnu budu chtít žít převážně někde jinde, tak to pravděpodobně bude jen další kapitola v mém životě.

Je něco, co ti na Kanadě vyloženě vadí?

Dlouze přemýšlím a nic, co by mi vyloženě v negativním slova smyslu vadilo, mě nenapadá. Možná přemnožené divoké husy na pláži English Bay ve Vancouveru:)

Co naopak na Kanadě miluješ?

Na Kanadě rozhodně miluji přírodu, outdoorové vyžití, bezpečnost, příjemné, pozitivní lidi, otevřenou multikulturní společnost a pracovní příležitosti. V případě Vancouveru i lokalitu. V plánu mám navštívit Aljašku, Havaj, Střední Ameriku, Jižní Ameriku a USA. Vždyť Seattle je pouze 90 minut autem.

V Kanadě se klade velký důraz na osobní štěstí. Lidé jsou pozitivní, pomáhají si, mají pevné vazby. Ve Vancouveru jsou lidé velmi aktivní a provozují nejrůznější jak zimní tak letní sporty. Např. o víkendech vidíte mnoho místních rodin, kteří chodí po horách.

Jak na tvůj příběh reagují lidé v ČR?

Mnoho lidí si myslí, že nic nedělám a jen pořád někde létám nebo chodím po horách. Přitom opak je pravdou. V dnešní době především sociální sítě velmi zkreslují realitu. K tomu všemu všechno sdílím tak, jak to je.

Za to lidé co mě znají, velmi oceňují můj pozitivní přístup, otevřenost, že nikoho nesoudím, a že když mohu, tak podpořím a pomohu. Jsou to vlastnosti, ke kterým mi určitě pomohlo zahraničí a vliv lidí z různých zemí, které jsem měl možnost poznat.

Mnoho lidí mi říká věci, které nikomu doma “nemohou” říct, protože by nebyli pochopeni. Nebo by byli pomlouváni a odrazováni od toho, co třeba ve skutečnosti chtějí v životě dělat, čemu se chtějí věnovat, do něčeho se pustit nebo vycestovat do světa. Česká nepřejícnost, závist a pomlouvání jsou pro nás bohužel typické a je to něco, co bychom měli postupně změnit.

Máš někdy pocit, že ti něco uniká doma v Čechách?

Co mi uniká je určitě čas strávený s rodinou a přáteli. Ale jak jsem zmiňoval výše, je to něco v čem chci postupně hledat lepší rovnováhu.

Mimo přátele a rodinu mi samozřejmě uniká i všechno ostatní, ale nepovažuji to za důležité. Na mysli mám teď naši kulturu a politické dění. V čestině žádný obsah nekonzumuji, nečtu zprávy, nechápu hlášku Dycky Most, heslo Venku je hezky, kdo jsou zrovna populární umělci… Jediné co sleduji, jsou výsledky a zápasy Slavie.

Chceš v Kanadě zůstat natrvalo? Plánuješ v budoucnu přesun ?

V Kanadě jsem momentálně necelý rok a můj plán je získat trvalý pobyt. Proces mi zabere ještě 2-3 roky. Chtěl bych si zde vybudovat zázemí, hlavně po pracovní stránce.

Kanada je skvělá země pro život a nabízí mnoho příležitostí, kterých chci do budoucna využít. Několikrát do roka mám v plánu létat do ČR, jak tak rodinou tak se potkávat s lidmi, kteří by chtěli vycestovat do Kanady. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se pustil do czenadians bylo právě propojení zahraničí a Česka (rozuměj domova).

Můžeme tě vidět v ČR na nějakých přednáškách?

Momentálně jsem v ČR na návštěvě jak za rodinou, tak za pořádáním vlastních přednášek a účastní různých akcí související se studiem a prací v zahraničí. Např. události na vysokých školách. Pokud byste mě rádi někde zastihli, tak doporučuji sledovat Facebook stránku czenadians (https://www.facebook.com/czenadians/), kde jsou jak moje přednášky, tak i akce, kterých se zúčastním.

Je něco, co bys chtěl ještě říci, ale nikdo se tě na to nikdy neptá?

Cestovat jsem začal především nejen proto abych poznal svět, ale především abych poznal sám sebe. A to ve smyslu zkusit co nejvíce různých věcí s cílem najít to, co mě bude bavit a čemu se budu chtít v životě věnovat. Ne každý má štěstí, že na to přijde v brzkém věku. Nám ostatním tak nezbývá nic jiného, než zkoušet, hledat, poslouchat sám sebe a svoji intuici. Zahraničí je podle mě k tomu ideální příležitost.

Spíše bych ještě na závěr dodal, že bychom si měli v zahraničí více věřit. Pokud něco chceme, tak i ve světě toho můžeme dosáhnout.

Když se podíváme na pracovní možnosti, tak to, že jsme z Česka a Slovenska, neznamená, že musíme pracovat na sadech, stavbách, ve skladech a kavárnách. I v zahraničí můžete pokračovat v tom, čím jste se živili nebo co jste studovali doma. Cesta bude trnitá a ne vždy to třeba z nějakého důvodu vyjde, ale proč to alespoň nezkusit?