Let’s play handball!

Věděli jste, že kromě Evropské dobrovolné služby trvající 3 – 12 měsíců existuje také Evropská dobrovolná služba krátkodobá? Právě na tento typ projektu vyrazila prostřednictvím organizace Mladiinfo Natálie. Strávila dva měsíce v Makedonii a popisuje svoje zážitky v následujícím článku.

O Makedonii jsem slyšela poprvé před několika lety ve spojení s výbornými výkony národního házenkářského týmu na evropském šampionátu a to bylo asi to jediné, co jsem si pod touto zemí dokázala vybavit. Dnes to jsou skoro dva měsíce, co jsem se sem přes Mladiinfo vypravila na Evropskou dobrovolnou službu, jejíž ústřední téma je právě evropský šampionát v házené. Čekala jsem, že se dozvím hodně především o tomto sportu, ale za svůj poměrně krátký pobyt, jsem tu objevila okouzlující a fascinující zemi, která toho má k nabídnutí o tolik víc, než jen handball.

První týden po příjezdu jsme společně s dalšími 10 dobrovolníky z Čech, Slovenska, Itálie a Turecka jezdili pravidelně na několikahodinové tréningy přímo do centrály Mladiinfo International ve Skopje. Postupně jsme se tu seznámili jak mezi sebou, tak s tvůrci projektu a místními mladými dobrovolníky, kteří nám dělali mentory a průvodce volným časem v hlavním městě.

Jelikož projekt „Let’s play Handball“, který jsme měli podporovat, byl zaměřen na sportovní žurnalistiku, i naše skupina podstoupila první dva týdny vzdělání zaměřené na žurnalistické styly, sociální média, úpravy kontextu, fotografie a další.

Pro mě osobně byly tyto dva týdny neklidnější a zároveň nejzajímavější částí z hlediska toho, co jsem mohla zažít ve Skopje. Sama pocházím z hlavního města, takže jsem se snažila využít každou příležitost k porovnání, seznámení a možnosti komunikace s místními. Dozvěděla jsem se o spoustě srdce (a oči) drásajících změn, od školské reformy a vzpoury studentů, neshodami mezi nynější vládou a stanovým městečkem před budovou parlamentu, střet kultur a spory mezi „albánskou a makedonskou“ částí města, po všude přítomné výstavby nových soch a monumentů a tristně málo lidmi, kterým ještě zbyla energie, a přišli protestovat proti nevhodnému nakládání vlády s penězi. Moci si vyslechnout názory místních na svoje město a svůj domov, byl jeden z nejzajímavějších momentů, který nás v minutě odlišil od hrstky turistů, kteří hlavní město navštívili.

Velkou změnou se pro nás poté stal pobyt v turisticky atraktivním městečku Struga, které leží cca 20 minut autem od ještě turisticky vytíženějšího Ohridu u stejnojmenného jezera. Když v polovině třetího týdne přijelo do Strugy třicet účastníků tzn. Large scale projektu „Let’s play handbal“, dům se rázem proměnil v sídlo reality show Big Brother. Trávit 24/7 s lidmi ze 17 odlišných kultur bylo někdy těžší, ale z větší části to vnímám jako pozitivní zkušenost, která mi rozšířila obzory a dala mnoho zkušeností. Účastníci tohoto projektu byli především mladí novináři, fotografové, video a web editoři a během třetího týdne se tréningy a praktickými cvičeními připravovali na reportování z nadcházejícího EURO šampionátu žen do 17 let v házené. Náš tým se v tu chvíli rozdělil na administrativní část a část, která točila a fotila podklady pro MladiInfo jako promo jejich práce během projektu.

Finále šampionátu se uskutečnilo ve dvou největších halách ve Skopje ve čtvrtém týdnu a pro účastníky obou projektů to bylo rozhodně nejvypjatější období, při kterém jsme trávili většinu času v arénách a nezřídka se stávalo, že novináři a editoři ještě dlouhé hodiny do noci pracovali na článcích a videích.

Po vypjatém týdnu, jsme se přesunuli zpět k Ohridu a trávili poslední dny evaluací projektu a naší práce.

Celkově mi projekt dal zkušenosti hlavně v jednání s lidmi, poznala jsem jak je balkánská kultura fascinující a plamenná. Ve svém volném čase jsem měla možnost přejít 80 kilometrů přes hory do Albánie. Neplánovaně i plánovaně spát venku v horách v Makedonii i v Albánii a poznat neutuchající vstřícnost a pohostinnost lidí, kteří sami mají sotva co jíst.

Děkuji za úžasnou zkušenost a rozhodně doporučuji, sama se rozhodně budu poohlížet po jiné EVS či projektu na Balkánu.

Natalie Kornalská