¡Olé! aneb Erasmus v Andalusii – díl III.

Jedete na Erasmus a rádi byste věděli, jak si poradili vaši předchůdci s cestou, výběrem bytu, města? V tomto díle se budeme věnovat krocení zavazadel.

Papíry? Vyřízené. Parťáka? Máme. Kufr? Snad kufry, ne? Dobře, tak kufry? Hm. Tak máš sbaleno? Mám, ale…

Všichni, kdo někam někdy jeli, vědí přesně, o čem mluvím. Že ano? O Erasmu to platí dvojnásob. V minulých dílech jsme vybírali dopravní prostředek a hledali parťáka na cestu. Nyní musíme svůj život naskládat do několika zavazadel, a to není zrovna hračka. Tento díl je věnován především těm, kdo se rozhodnou jet na Erasmus svým autem. Rozhodně to ale neznamená, že by se to ostatních netýkalo. Neboť ať už si vyberete jakýkoliv dopravní prostředek, budete čelit více či méně obdobným problémům.

Jak už jsem uvedl v předchozím příspěvku, vyrazil jsem na Erasmus se spolužačkou, která se poté stala i mou spolubydlíci. Vlastně jsme o tom ani nikdy nemluvili. Nějak to logicky vyplynulo ze situace. Mít dobrého spolubydlícího je stejně důležité, jako mít dobrého spolujezdce. Sice koexistence není tak intenzivní jako při cestě, kdy jste uzavřeni v jednom malém, stísněném prostoru, zato místo 24-48h trvá 3-9 měsíců. O spolubydlících budeme ale hovořit později, teď se vraťme k cestě.

Vlastním malé třídvéřové auto (značku nebudu uvádět, není to v tuto chvíli relevantní). Velmi praktické do úzkých uliček historických center měst. A že jich není ve Španělsku (respektive Andalusii) málo. Na dlouhou vzdálenost to nejlepší volba není. Domnívám se však, že i u klasických osobních automobilů je třeba si dobře promyslet, co vzít s sebou a co ne.

Nezapomeňte, že nejedete sami. To je nutné si uvědomit už ve chvíli, kdy balíte. Jedete-li s kamarádem, můžete předpokládat, že bude často cestovat s vámi. Pak není třeba brát dvoje pálky na pláž, stačí jedny. Lidi, kteří si rádi prohlíží své fotky z cest, ale netrvají na tom, že je budou pořizovat, mohou nechat doma i foťák. To samé platí o vodní dýmce, čajové konvici,… Mnoho studentů si bere s sebou každodenní vybavení jako mikrovlnku či sušák, apod. Já osobně doporučuji to nakoupit až na místě. Když to koupíte ve dvou či ve třech, zas tolik se přes kapsu neplácnete. Navíc to nemusíte koupit zbrusu nové a můžete to před odjezdem zase prodat.

Také si musíte uvědomit, kam jedete a na jak dlouho. Pokud jedete jen na letní semestr a k tomu k moři (některá erasmácká města mají pláž přímo – Valencie, jiná do 60 km – Granada), v podstatě vám stačí jedna bunda. Zbytek nakoupíte tam. Oblečení je ve Španělsku dost levné a obchody nabízejí barevně pestřejší výběr. Zapadnete lépe do davu a navíc si pak odvezete i jinou vzpomínku, než lahvičku na olivový olej…

Zdroj, fotografie: Cyril Navrátil