Fotky a informace o reji dobrovolníků na Svoboďáku

3.listopadu se ve dvanácti českých městech rozjela oslava Evropského roku dobrovolnictví, takže Brno nemohlo být výjimkou. Trochu náhodou jsem se přimotala už k organizační části tohoto mecheche a už měsíc předem kašírovala doma obří zeměkouli a pár dnů předem zběsile objížděla Brno se snahou dopravit ji do Lužánek spolu s hromadou dalších nezbytností. Před samotnou akcí jsme se potkali dřív, abysme mohli nafouknout asi 200 balónků s logem ERD v Paláci šlechtičen na rožku Svoboďáku, postavit stany i stolky a prostě se na vše psychicky i fyzicky připravit.

Do organizace byla zapojena většina velkých brněnských neziskovek. jako Nesehnutí, Greenpeace, Ratolest, Motýlek, Tyflocentrum nebo Kociánka, kteří rozbalovali své letáčky a propagační předměty a já jsem byla hrdá, že můžu přihodit i pár nových Mladiinfo nálepek.

Vše se rozjelo krátce před čtvrtou odpolední. Středobodem všeho byla ona zeměkoule, na níž kolemjdoucí lidé lepili své dobré skutky. „Paní, co jste udělala za dobrý skutek, pojďte nám ho přidat na zeměkouli…aha, žádný, tak co udělal nějaký váš známý?…aha taky nic…hmm, tak co byste chtěla udělat?“ Ozývalo se všude kolem. Naštěstí jsme mohli lidi nalákat na balónky za odměnu, takže se zeměkoule postupně plnila demonstrujíc heslo, že „Dobrovolníci mění svět“. Objevovaly se bohulibé skutky všech druhů: „Ujala jsem se opuštěného kotěte“, „Dala jsem bezdomovci peníze“, „Pomohla jsem kámošce při zkoušení“.

Krátce po čtvrté vyrazil ze Svoboďáku průvod dobrovolníků a dalších spřízněných duší na svůj pochod ulicemi města. V doprovodububeníků a trojce chůdařů z Legranda, obíhaná několika týpky s foťáky a s transparentem v ruce jsem si připadala trochu jako hipík nebo demonstrující proti čemukoliv. Každopádně jsem si ale při pohledu na udivené kolemjdoucí uvědomila, jak moc Brnu podobné neradikální vzrušení chybí! Mnoho kolemjdoucích se k nám přidalo zřejmě jen z touhy zažít něco nového, ale což, aspoň nás bylo víc.

Bylo fajn vidět dav lidí strašně pomalu (z pohledu člověka vpředu) se táhnoucí Brnem a hlásající o sobě „Jsme dobrovolníci“. Vše pak vyvrcholilo seskupením se do velkého D, které jsme rozsvítili svíčkami a nechali se párkrát ofotit z balkónku rohové optiky.

Pro mě osobně byla tahle společná radost z dobrovolnického statusu tou největší motivací pro to, dál se o něco pokoušet. O dopadu na kolemjdoucí veřejnost si netroufnu ani polemizovat. Možná si někdo rozšířil slovní zásobu o slovo „dobrovolník“, možná lidi zjistili. že dobrovolník nemusí mít batikované tričko s písmejkrem a možná (ale to je spíš utopie) se třeba někdo rozhodl, že chce být dobrovolníkem taky.

Další fotky najdete na našem facebooku.