Chtěla jsem narušit svou každodenní rutinu

Potřebovala vypadnout ze své sociální bubliny, každodenní rutiny a utéct před covidem do teplých krajin. Odjet do Řecka byla tedy pro Katku skvělá možnost. Co pro tebe?

Během vysoké školy, jsme strávila šest měsíců v Dánsku v rámci studijního programu Erasmus+, byl to natolik skvělý zážitek, že jsme si sama sebe nedokázala představit žít zpátky v Česku. Kvůli covidu jsem však musela změnit své plány a nastoupit na plný úvazek do práce. Přestože jsem byla za tuto pracovní příležitost ráda, nedokázala jsem opustit myšlenku na další dlouhodobý pobyt v zahraničí. Práce z domova, nedostatek sociálního kontaktu, zavřené hranice a další věci mě stresovali natolik, že jsem se jednoho dne rozhodla udělat ten důležitý první krok a zažít hledat, jaké mám možnosti, vypadnout ze své každodenní rutiny.

Jakmile jsem narazila na nabídku dlouhodobého dobrovolnictví pod Evropským Sborem Solidarity od organizace Mladiinfo, neváhala jsem ani vteřinu a hned poslala svůj životopis a motivační dopis. Rozhodovala jsem se mezi dvěma projekty – ročním dobrovolnictvím v Gruzii nebo odjet do Řecka na 8 měsíců. Nakonec vyhrálo Řecko (neptejte se mě proč), kde jsem si vybrala dobrovolničení pro organizaci Orfeas v řeckém městě Xylokastro.

Také chcete odjet do Řecka? Nejdůležitější je vaše motivace

„Výběrové“ řízení probíhalo poměrně bez problémů. Po krátké e-mailové komunikaci jsem si dohodla Skype call s Elianou, koordinátorkou z řecké hostující organizace. „Pohovor“ připomínal spíše pokec s kamarádkou. Elianu nejvíce zajímala motivace, proč chci jet dobrovolničit do Řecka, a co si pod touto prací představuji. Motivace je totiž to nejdůležitější, podle čeho daného uchazeče posuzují. Chtěla také zjistit, zda se mé představy o práci shodují s náplní daného projektu. Chtějí se tak vyhnout případnému zklamání a předčasnému ukončení projektu.

Po tomto callu jsem absolvovala ještě dva cally s českou koordinátorkou z Mladiinfo. Jeden více informační, druhý už plánovací, předodjezdový, kde jsme více řešily můj odjezd a vše, co je třeba zařídit. Ten proběhl až poté, co mi Eliana poslala tu dobrou zprávu, že ve červenci jedu do Řecka. Všechny důležité informace jsem se dozvěděla právě na tomto předodjezdovém callu, kde mi Eliška také zodpověděla moje dotazy. Letenky jsem kvůli covidu kupovala pár týdnů před odletem.

Míchali se ve mně nejrůznější pocity: nadšení, radost, smutek z odjezdu, ale také nervozita, protože jsem toho musela před odjezdem spoustu zařídit. Ne všechny věci se týkaly projektu, ale když jedete na tak dlouhou dobu pryč, nemůžete si jen sbalit kufr, sednout do letadla a odjet.

Před mým odjezdem jsem byla také v kontaktu s Marinou, dobrovolnicí v Xylokastru, která mi pomohla se vším, co se týkalo mé cesty a mého příjezdu. Poslala mi informace ohledně dopravy z letiště v Athénách do Xylokastra a potom mě také čekala, s dalšími dobrovolníky, na autobusové zastávce. To bylo super, protože jsem vždy měla na koho se obrátit v případě jakýchkoliv problémů.

První dny v Řecku

Při příletu do Athén mě přivítalo neskutečné horko (ano, nechtěla jsem si sama sobě přiznat, že v létě bude v Řecku asi fakt hodně teplo). Všudypřítomné řecké nápisy mi vůbec neulehčovali orientaci. Má těžká zavazadla mi v tom horku taky úplně při přesunu nepomáhala, ale po třech hodinách jsem konečně dorazila do Xylokastra.

První dny byly náročné a skvělé zároveň. Ráda poznávám nové lidi, užívala jsem si také začátek svého nového řeckého života a narušení své každodenní rutiny. Na druhou stranu to bylo zvláštní najednou trávit tolik času s tolika novými, vlastně neznámými lidmi. Musím ale říct, že všichni byli hned od začátku kamarádští. Snažili se mě zapojit do svých aktivit, komunikovali se mnou a hned mě „přizvali“ do své party. Na začátku jsem se bála, že nezapadnu, že si nesedneme. Naštěstí se mé obavy nenaplnily. Jsem tu teprve měsíc a přijde mi jako bych tu strávila věčnost. Mám ráda mezinárodní prostředí a snažím se ze svého pobytu vytěžit co nejvíce. S ostatními dobrovolníky trávím co nejvíce času.

Protože je v Řecku aktuálně extrémní vedro, chodím nejčastěji na pláž nebo chillujeme na bytě. Už jsem ale také poznala místní kavárny a cukrárnu s výbornými vaflemi. Plánujeme také společně poznávat krásy Řecka, zatím jsem navštívila akorát nedaleký Korint. Na cestování je ale opravdu horko, tak si zatím užívám jen moře a pláž a snažím se nespálit.

Práce, nebo dovolená?

Evropsky sbor solidarity nabízí tzv. placené dobrovolnictví, což znamená, že nejste placeni za svou práci, ale úplně zadarmo taky nepracujete. Každý měsíc dostáváte kapesné a peníze na jídlo, a organizace vám proplatí také dopravu na místo a zpět. Pokud umíte dobře hospodařit s penězi, teoreticky nemusíte do teto zkušenosti vložit žádné svoje peníze. Pokud ale chcete odjet do Řecka a svou dobrovolnickou misi užít naplno, doporučuji si vzít své ušetřené peníze.

Organizace Orfeas má několik dobrovolnických dlouhodobých projektů, obvykle v místních školkách, a jeden krátkodobý. Já jsem se přihlásila na „office“ projekt, to znamená, že většinu času pracuju v kanceláři organizace, kde se starám o různou administrativu spojenou s ostatními projekty a dobrovolníky, pak máme na starosti sociální sítě a každý měsíc připravujeme online magazín. Společně se mnou v kanceláři pracuje ještě Daniel z Dánska a Natalia a Polska, a pak samozřejmě koordinátorka Eliana a Eva, zakladatelka Orfeasu. Naše „poslání“ by se dalo popsat slovy Eliany, která s oblibou říká, že jsme komunikační most (link) mezi organizací a dobrovolníky.

Práce to není nikterak náročná. Kancelář je od našeho domu asi 7 minut chůze a uvnitř je klimatizace, takže tam chodím opravdu rada. Navíc mě práce opravdu baví. V hodně věcech máme volnou ruku a můžeme si tvořit obsah dle sebe (hlavně, co se týče sociálních sítí a magazínu). Navíc každý den je jiný a práce je hodně různorodá, což se mi líbí. Navíc v kanceláři panuje přátelská atmosféra, takže o to lépe se mi zde tráví čas.

Poznávaní řecké kultury

Řecko je velmi odlišná země oproti Česku, a to hlavně co se týče pracovní morálky. První dny jsem se stresovala, když jsem například šla někam pozdě, později jsem si začala zvykat na to, že lidi to tady úplně tolik neřeší. Teď už si i já umím užít odpolední siestu (která je kvůli horku docela nutná). Navštěvuji také kurzy řečtiny, které vede Eliana, a tajně doufám, že na konci svého pobytu budu schopna třeba i vést jednoduchou konverzaci s místními. Zatím jsem rada aspoň za, to že si umím přečíst, co si kupuju v obchodě ( i když nevím, co to znamená).

Co říct nakonec?

Odjet do Řecka bylo skvělé rozhodnutí. První měsíc života v nove bublině nemohl proběhnout lépe a jsem vděčná za lidi, kteří se na osm měsíců stali mými kolegy, spolubydlícími i kamarády. Věřím, že si odsud odvezu nejen spoustu cenných zkušeností, zážitků, ale také mnoho nových kamarádství a kontaktů. Nemůžu se dočkat toho, co přinesou následující měsíce (a opravdu doufám, že to bude desetistupňové ochlazení).