Sníh, karanténa a distanční školení: dobrovolnictví v Polsku
Projekty Evropského sboru solidarity běží bez problému. Vojta právě na takovém projektu dobrovolnictví v Polsku je a má pro vás inspirativní povídání.
Z informatiky na projekt dobrovolnictví v Polsku do sociálních služeb
V létě jsem dokončil svá studia oboru Informatika a výpočetní technika na Technické univerzitě Ostrava. No a než se člověk upíše na pracovní smlouvu na dobu neurčitou, pořídí nájem a oddá se všednosti každodenního života, chtěl jsem ještě vyzkoušet něco jiného a taky si na chvíli odpočinout od oboru, kterému jsem se poslední roky věnoval. Ještě když jsem byl na střední škole, byli u nás dobrovolníci z různých zemí. Jeden z nich měl přednášku o Evropské dobrovolné službě. Už tehdy mě to zaujalo a odložil jsem si to bokem do mysli. Po státní závěrečné zkoušce konečně nastal čas informaci využit. Roli Dobrovolné služby převzal Evropský sbor solidarity (zkratka ESC z anglického European Solidarity Corps). I v rámci něho mohou mladí lidé do 30 let vyjet až na rok do zahraničí v rámci projektu z rozličné nabídky.
Kam vyjet při pozavíraných hranicích
Vzhledem k pandemické situaci se jevilo jako rozumné zvolit některý z okolních států. Mladíinfo (na jejichž webu tento článek asi čtete) hledali dobrovolníka pro Gdaňskou arcidiecézní Charitu (tzn. v Polsku). Inzerovaná náplň byla práce s mladými, postiženými nebo seniory. To činilo projekt atraktivní, většina projektů je specializovaná úžeji. Poslal jsem tedy přihlášku včetně životopisu a motivačního dopisu. Za pár dní jsme se spojili prostřednictvím videohovoru a za dalších pár dní jsem obdržel oznámení, že jsem byl přijat.
>>NABÍDKA AKTUÁLNÍCH PROJEKTŮ<<
15. ledna jsem se tak vydal vlakem do Gdaňsku. Mám to štěstí, že z města nedaleko mého bydliště jezdí do této polské destinace přímé spoje, tím pádem jsem minimalizoval tahání těžkého kufru. Po příjezdu jsem byl umístěn do karantény, ve které jsem musel vydržet 10 dní. Do začátku jsme dostali základní potraviny a průběžně nám dobrovolníci, kteří již byli v Polsku delší dobu, nosili nákup dle přání.
Po dvou týdnech čerstvý vzduch
V týdnu, kdy jsme opustili karanténu, nám byla ukázána zajímavá místa v Gdaňsku a Sopotu a charitní centra. Také jsme si vyřídili polský bankovní účet a telefonní číslo. Následující týden byl čas na popříjezdové školení. Za normálních okolností bychom se ve Vratislavi setkali s dobrovolníky z jiných projektů, nicméně takhle jsme se viděli pouze online. Musím nicméně uznat, že vedoucí odvedli dobrou práci při adaptaci této události do distanční podoby. I tak jsme měli možnost se seznámit s vrstevníky z různých zemí věnujícími se různým projektům a společně debatovat nad různými tématy, ale i plnit úkoly. Prostřednictvím těch jsme se seznamovali jak s pravidly Evropského sboru solidarity, tak i s polskou kulturou, a i kulturou ostatních účastníků. Dokonce i byla zajištěna týmová práce v terénu, byť partner byl s námi spojen jen na dálku.
Mezi mými prvními aktivitami se objevila distanční výuka angličtiny s dětmi a už jsme měli i týmovou práci – společně s dobrovolníky nejen z ESC, ale i polskými, jsme připravovali potravinové balíčky pro seniory. Doufám, že se do konce svého projektu nebudu setkávat s návštěvníky center jen na dálku a jednoho dne se centra otevřou.
