Dobrovolnictví v alternativní škole v Polsku
Díky Evropskému sboru solidarity nemusíte dobrovolničit jen v klasické škole nebo školce, můžete si vyzkoušet např. i dobrovolnictví v alternativní škole. Jaké začátky v takové polské škole zažával náš Ondra si můžete přečíst v našem článku.
Zdraví vás Ondřej Sojka z malého městečka Kunštát na Moravě. Zajímám se o focení, rád jezdím na kole, v zimě na lyžích. Obecně jsem rád v přírodě a učím se novým jazykům, umím plynule anglicky a španělsky. V průběhu mého bakalářského studia na Masarykově univerzitě, jsem se zúčastnil studijního pobytu Erasmus ve slunné Zaragoze ve Španělsku. Studuji angličtinu a dějepis se zaměřením na vzdělávání. Proto jsem si vybral Polsko a dobrovolnictví v alternativní škole.
Motivace účasti na projektu
Jelikož chci být pedagog, chtěl jsem v rámci tzv. „gap year“ trochu otestovat, jestli se na roli učitele vůbec hodím. Prvně jsem zkoušel najít práci jako asistent pedagoga v Česku, přišel ale konec srpna a já nic nenašel. Nakonec jsem uviděl nabídku na facebooku, která mě oslovila. Týkala se ročního dobrovolnického projektu v Gruzii. Již jsem byl přijatý, ale po hádce s rodiči a díky pandemické situaci jsem se rozhodl najít si projekt o kousek blíž. Nakonec mi padlo do oka dobrovolnictví v Polsku, spojené s alternativním vzděláváním, o které jsem se vždycky zajímal.
Snadné přihlášení do projektu
Prvně jsem si našel projekt na stránce Evropského sboru solidarity. Idea celého projektu je založena na tom, že dobrovolník se snaží ukázat lidem, že Evropská unie a vzájemná pomoc má smysl. Na stránce jsem se zaregistroval a poté odeslal dva vyplněné formuláře s motivačním dopisem. Poté mi napsala koordinátorka daného projektu v Polsku. Měli jsme online pohovor, u kterého se mě ptala na mou motivaci, proč jsem si nevybral projekt o něco dál a jestli jsem si tím jistý. Na město ani školu jsem neměl, žádné speciální požadavky, takže jsem byl přiřazený do Naší Dobré Školy v Katowicích. Komunikace se školou byla trochu problémová, koordinátorka mi řekla, že se mi za pár dní ozvou. Utekl týden a nic se nedělo, kontaktoval jsem tedy svou koordinátorku a ještě ten den se mi podařilo spojit s ředitelkou a mým mentorem (člověk, který mě má pomáhat s mým zapojením do projektu). Domluvili jsme se na tom, že bych mohl vést kroužky angličtiny, češtiny a kreativních dílen.
Z čeho jsem měl strach před odjezdem
Odjíždět na rok do země, kde znám jenom svoji koordinátorku s jedním kufrem, bylo náročné. Před odjezdem jsem si ještě narychlo odhlašoval pojišťovnu v Česku a loučil se s kamarády v Brně. Nevěděl jsem vlastně, ani kde a s kolika lidmi budu bydlet, koordinátorka mi řekla jen blízko Katowic. Také díky tomu, že pohovor se školou probíhal v polštině, jsem si nebyl jistý, co přesně budu ve škole dělat.
Pocity a dojmy z prvních dní
Po příjezdu jsem se dozvěděl, že můj byt je v Sosnowci, o kterém kolují vtipy po celém Polsku. Nicméně byt je úžasně velký a v dobré lokalitě. Zabydleli jsme se tam s dobrovolníky Matthiasem z Francie a Ysaurou ze Španělska. Uvítali nás zde dva dobrovolníci ze Španělska, kteří už zde byli zhruba deset měsíců a seznámili nás s tím, jak fungují školy, jak funguje naše organizace a na co si dát v Polsku pozor. První týden jsme měli obsáhlý trénink s dalšími sedmi dobrovolníky v sídle „Active Women Association,“ což je organizace zaštiťující náš projekt. Poté mě jeden dobrovolník Marcus, provedl po škole a seznámil jsem se s většinou pedagogů. Ve škole mě mile překvapilo hřiště a první dny jsem většinu času trávil hrou s dětmi. Postupně přicházím na to jaká je moje role dobrovolníka a co vše to obnáší. O tom se dozvíte více v dalších článcích!
