Pavla o cestování a životě na Jávě

Pavla bydlí na Jávě, kde se svým manželem a propaguje zodpovědný turismus. Jak se ale k tomu dostala a co tam dělá? Přečtěte si rozhovor s Pavlou o stážích v zahraničí, cestování na Jávě.

Pavlo, můžeš se nám představit?

Jsem cestovatelka, která se po ročním putování napříč Asií usadila ve vesnici uprostřed střední Jávy. Mezi milovníky plastu, cukru a všeho smaženého usiluji o osvětu za používání méně plastu a do Česka bych ráda přinesla myšlenku zodpovědného cestování. 

Jak jsi se vlastně dostala k cestování samotnému?

Říká se, že čím víc si toho člověk během studií vyzkouší, tím snadněji se bude rozhodovat o své budoucnosti. U mě to bylo přesně tak. Už na vysoké jsem se snažila posbírat co nejvíc zkušeností a neustále vylepšovat svůj životopis.

Dělala jsem to tehdy s vidinou lepší práce, ani ve snu mě nenapadlo, že ze všech těch extra přednášek, seminářů i dobrovolnických aktivit budu nakonec čerpat na druhém konci světa, v Indonésii.

Razila jsem tehdy heslo: „Dělej to, čeho se bojíš“. Vstoupila jsem do studentské organizace AIESEC, kde jsem pomáhala studentům vyjet na zahraniční stáže. S každou další aktivitou jsem čelila novým výzvám, až z toho vzešla ta finální postudijní – odjet na rok do Asie.

Neměla jsi pochyby, jestli rok v Asii zvládneš?

Nikdy předtím jsem necestovala sama nebo byla v Asii. Díky AIESEC jsem ale poznala spoustu lidí z celého světa, zlepšila si angličtinu a rozšířila obzory natolik, že mi roční cestování po Asii nepřišlo až tak šílené.

Po pár týdnech dobrovolničení na hostelech, v jazykovkách i jóga centrech jsem si uvědomila, že mi tento způsob cestování nevyhovuje. Neměla jsem chuť se bez cíle přesouvat z jednoho místa na druhé. Znovu jsem se tedy obrátila na AIESEC a tentokrát jsem to byla já, kdo hledal zahraniční stáž.

Jak probíhala tvoje AISEC stáž? Co všechno jsi si musela zařídit sama?

Stáže jsou skvělou příležitostí, jak poznat novou zemi i její kulturu zblízka a přitom získat relevantní zahraniční zkušenosti. Po celou dobu pobytu k sobě máte přiděleného „buddyho“, na kterého se můžete v případě nouze obrátit.

Další výhodou jsou hostitelské rodiny, které mi na mých dvou stážích v Indonésii i v Íránu byly obrovskou podporou. Až takovou, že jsem se o rok později za synovce své „indonéské mámy“ provdala.

Cestování na vlastní pěst má spoustu výhod ale i temných stránek, které vás na první dobu nenapadnou. Neustálé ověřování informací, hledání spojů, ubytování i památek je po nějaké době vyčerpávající. Na stážích jsem tuto plánovací část ráda přenechala místním a v podstatě se o nic nemusela starat. Navíc jsem měla své osobní poradce, kteří mě zasvětili do tajů místní kultury a upozornili na to, co je slušné a čeho bych se naopak měla vyvarovat.

Zažila jsi na stáži nějaký aha-moment?

Ano. V tu dobu jsem si začala uvědomovat, jak masový turismus škodí a spousta cestovatelů se na tom svým nezodpovědným chováním podílí. Začala jsem se tedy více zajímat o toto téma. Zodpovědné cestování je téma velmi široké, zahrnuje místní komunity, zvířata i přírodu. V zásadě všechny tyto jednotlivé složky spojuje jedna hlavní myšlenka a tou je cestování s respektem a pokorou. Na toto téma jsem napsala například několik článků pro cestovatelský server Travel bible.

Jak vypadá tvůj typický den na Jávě?

Já pracuji online z domu, manžel chová ryby. Všechny naše dny jsou proto skoro stejné. S kamarády z českého TravelNative jsme ale minulý rok dali dohromady zodpovědné cesty po střední Jávě, a tak máme trochu rozptýlení od dnů strávených za počítačem (nebo pozorováním ryb). Párkrát do roka trávíme 2 nebo 3 týdny na cestách, společně objevujeme přírodní i kulturní krásy v okolí a ukazujeme zodpovědné cestování v praxi. Cestovatelé z Česka i Slovenska zažijí autentickou Jávu jako místní a zároveň tím podpoří místní komunitu. Je to výborný koncept a pro nás smysluplná „práce“.

Jak jinak propagujete myšlenku zodpovědného cestování?

Zodpovědné cestování ukazujeme v praxi tady u nás a protože do Česka nejezdíme moc často, tak hlavně online. Velký prostor tomuto tématu dává třeba web Travel Bible, kde jsem už mohla publikovat celou řadu článků. Když už se do Česka podíváme, tak se snažíme zorganizovat různá povídaní, kde zábavnou cestou přibližujeme život v Indonésii a zodpovědné cesty.

Většina Indonésanů se do zahraničí nikdy nepodívá a pokud ano, tak se vší parádou – budou spát v luxusních hotelech, platit si taxi, prakticky se nedostanou do kontaktu s místními, a to nejvíc problémové nízkonákladové cestování jde naprosto mimo ně.

Na co se tedy ve vaší činnosti zaměřujete nejvíce?

Mnohem větší prostor tu vidím pro řešení především ekologických problémů a na to se tady taky zaměřujeme. Zatím nemáme žádnou velkou kampaň, odmítáme jednorázové plasty a snažíme se jít příkladem. Zákazy bez nabídnutí alternativ jsou ale málo platné, proto jsme třeba nechali ušít plátěnky, které jsme rozdávali hostům na naší svatbě. To stejné jsme potom udělali pro naše kamarády v Česku, takže po světě už chodí přibližně 700 plátěnek s moravskými vzory a motivačním nápisem. Místní svatby jsou velká paráda, přijdou lidé z celého okolí a pozvánky se vůbec neřeší. Mých plánovaných 400 plátěnek tak nevystačilo ani na polovinu hostů.

Co bys doporučila těm, kteří by chtěli jít v tvých stopách?

Ať už se do zahraničí vydáte na vlastní pěst, nebo s podporou nějaké organizace, nezapomeňte na to, že jste vlastně na návštěvě a podle toho byste se měli i chovat – užívat si, ale zodpovědně. Pokud ještě studujete a na své první velké dobrodružství se teprve připravujete, využijte možností, které vaše školy, knihovny i různé spolky v okolí nabízí. Nikdy nevíte, kdy a kde se vám budou nabyté vědomosti hodit. 

Pavla Trávníčková je cestovatelka, která se po ročním putování napříč Asií usadila ve vesnici uprostřed střední Jávy. Její snažení, úskalí i vesnické zážitky najdete na fan page Pavla the Traveller a brzo i na blogu. Také si můžete poslechnout podcast.