Erasmus+ v Jižní Koreji: InFormal

Věděli jste, že s programem Erasmus+ se můžete dostat daleko? Jakože hodně daleko? Živoucím důkazem je Laduš Matyášová, která pro Mladiinfo sepsala, jak se měla na školení v rámci Erasmus+ projektu v Jižní Koreji.

Třetí, a zároveň poslední část, dlouhodobého projektu InFormal: Integrace neformálního vzdělávacího přístupu doformálního vzdělávacímu systému pro posílení postavení mládeže na místní úrovni proběhla 10. – 17. srpna 2019 v Jižní Koreji. Přímo v jejím srdci, v jedenáctimilionovém hlavním městě Soul.  

Seminář, na který za českou stranu vysílala organizace KURO Hradec Králové, byl rozdělen do několika částí. Jelikož se jednalo o poslední fázi rok a půl dlouhého procesu projektu InFormal, jeho velká část byla evaluace a zhodnocení proběhlého projektu. Ale jeho součástí byla také příprava aktivit pro žáky druhého stupně soukromé školy v rámci jejich letní školy a mezinárodní konference o integraci neformálního do formálního vzdělávání. 

Kdo se v Koreji sešel?

I přes to, že již uplynul rok a půl od začátku projektu v roce 2018, sešlo se nás (krom tří nešťastníků, jež z procesu během tak dlouhé doby vypadli) všech pětadvacet. Začali jsme tedy sdílením uběhlého času v našich životech, jak osobních, tak profesionálních. Byl nám představen program šesti dnů, naplněných až po okraj, které byly před námi. A my jsme se na celé odpoledne vrhli do sdílení a hodnocení našich praxí, které jsme každý doma ve své zemi realizovali od posledního setkání v Lucembursku. 

Druhý den byl věnován hodnocení sama sebe jako vzdělavatele a zhodnocení získaných kompetencí v průběhu celého procesu. Přišlo tedy na řadu hodnocení sama sebe, hodnocení a reflexe od druhých a pak také esej sama sobě jako průvodce ostatních k poznání. Odpoledne jsme se pak věnovali hodnocení e-learningu, který jsme svědomitě během posledního roku plnili všichni doma online. 

Workshopy s korejskými žáky

Následující den byl naplněn přípravami na workshopy s žáky soukromé školy v Soulu. Mohli jsme si vybrat věkovou skupinu a příslušné téma, které bylo předem dané dle schématu. Já si vybrala žáky devátých tříd a téma udržitelný životní styl a řešení problémů.

Rozdělili jsme se tedy do trojic a celý den věnovali přípravě našich programů na další den. My jsme s Kašiou a Karolinou vytvořili kooperativní strategickou hru na sbírání nerostných surovin ve dvou družstvech, která se konala v reálném čase a prostředí na podlaze třídy přímo ve škole. Žáci byli velmi šikovní, aktivní a ochotně se zapojovali. Také jejich angličtina byla velmi dobrá, což nás překvapilo.

Návštěva paláce

Odpoledne jsme měli volno, takže jsem s několika dalšími účastníky vyrazila do centra. Nejprve jsme navštívili Gyeongbokgung palác, který byl oficiálním sídlem vladaře v době jeho vladařských povinností. Zde přijímal poddané i návštěvy a celý komplex byl tedy velmi reprezentativní. A pak jsme zamířili ještě několik kroků dále do čtvrti Bukchon, která se skví typickou architekturou roubených nízkých domečků, v nichž stále žijí místní obyvatelé. 

Ve čtvrtek dopoledne jsme se věnovali zhodnocení proběhlého programu s dětmi ve škole a zároveň se chystali na odpolední konferenci. Konference byla totiž realizována naši hostitelskou organizací Better World a někteří z naší skupiny měli možnost na ní vystoupit se svým příspěvkem o inkluzi formálního a neformálního vzdělávání. 

Ale to už nadešel poslední den našeho semináře a my se kromě hodnocení konference pustili také do hodnocení celého rok a půl dlouhého procesu. Nebylo to lehké uchopit sami v sobě celé ten do hloubky dlouhý proces, ale zvládli jsme to a vymysleli mnoho věcí, které se by daly udělat příště znovu a lépe. A samozřejmě se také zamýšleli nad tím, jestli bude InFormal pokračovat i nadále. Ale to se teprve uvidí. 

Našel se čas i na památky

Já jsme měla to štěstí, že jsem mohla pak v Koreji zůstat ještě několik dní po projektu. První den jsem byla navštívit palác Changgyeonggung s jeho tajnými zahradami, ale místem, kde vladař sám žil a bydlel, a krásný budhistický chrám Jogyesa. Pak jsem se na další den vydala s dalšími třemi odvážnými do hor Bugaksan. 

Na den mnichem

Zde jsme po hodinu trvajícím výstupu konečně došli do chrámu Cheonchuksa, který se nám stal na další den domovem. Zúčastnili jsme se totiž akce Temple Stay, v jejímž rámci je možné se na den stát mnichem a zkusit si jejich život zde v chrámu v horách.

Večer se konala hodinu a půl dlouhá modlitba v hlavním chrámu, jejíž součástí bylo 108 děkovných úklonů. Ještě jsme si prohlédli areál ve tmě, krátce se pokochali výhledem na rozzářený Soul pod námi, a šli brzy vstát. Ve čtyři hodiny se totiž konala první ranní bohoslužba, ještě před východem slunce. O půl šesté už jsme vyráželi na túru s mnichem, která nás zavedla na malý vrcholek nad chrámem, odkud jsme pozorovali hory probouzející se s mlžného oparu. 

Kdo nás na projekt poslal?

Děkuji organizaci KURO Hradec Králové za možnost se celého projektu zúčastnit i za neutuchající práci a zájem o každého z nás. A také děkuji za podporu a ochotu do nás všechny ty vědomosti nalít, školitelům Bogdymu, Natálii a Jin Suovi, bez nichž bych nepřijela zpátky domů s tolika novými znalostmi a dovednostmi.

A také děkuji programu Erasmus+, bez jehož podpory bych se tohoto dobrodružství vůbec nemohla zúčastnit.

Kdo je KURO Hradec Králové?

Pro více informací o organizaci a jejích projektech navštivte jejich webovou stránku.

Zdroj: text a foto Lada Matyášová