The unexpected expedition: Benin: Vůdů království bez panenek
Kdo z vás už slyšel o Voo-doo? Takové to, co se často pojí s černou magií, špendlíky a panenkami? Tak přesně tohle má svůj původ v Beninu, takové té malé nudli v Západní Africe. Jak se tam cestuje a co to vlastně vůdů je?
Benin je jedna ze zemí, které mě fakticky mile překvapily na mé expedici. Absolutně jsem nečekala, že tak malá zemička může skrývat tolik pokladů. Původní plán byl těchto 50 km přejet tak nějak rychleji, ať mám více času třeba na známější Ghanu, no ale nakonec ono ani ty dva týdny snad nestačily, abych navštívila všechny klenoty či abych se dozvěděla více o místních tradicích a zvycích.
Co mě totiž překvapilo nejvíce je, že lidé v Beninu, jsou jako v jedné z mála zemí na svou tradici a kulturu pyšní a nesnaží se příliš jít tím naším směrem na Západ. V Beninu je stále téměř polovina lidí věrná svému původnímu, tradičnímu náboženství (většina ostatních zemí dnes již konvertovala ke křesťanství či islámu) a také například způsob oblékání je mnohem barevnější a originálnější a přesto, že je velmi moderní, je moderní svým vlastním způsobem.
Takže co je to tak zajímavého na Beninu? No přece to vůdů! Kdo ale tušil, že vůdů není žádná černá magie, ale zkrátka náboženství s Bohy na každém rohu. I když i v vůdů vás někdo může zaklít, a lidé jsou proto mnohem pověrčivější, v denodením životě lidé uznávají díky Bohům, které jejich rodina uctívá vytvářením tzv. Fetiš oltářů. Ty na sobě mají pověšené různé suché drobné zvířata, bylinky či větvičky a občas se u nich zapálí nějaká směsice listí. Každé město či vesnice má vždy pár učených léčitelek, které jsou v celém vůdů kultu velmi respektované, a které často vykonávají dané ceremonie na usmíření bohů, vyléčení nemocných nebo prokletí nedobrých lidí. Zbytek obyvatelstva jen zkrátka má ty své oltáře, kam léčitelku v důležité dny pozvou, ať vykoná dané rituály i pro jejich rodinu.
Benin má také hlavní město náboženství, Ouidah je město, které je centrem celého vůdů kultu. Najdete zde mnoho velmi aktivních léčitelek, trhů pro fetiš oltáře, posvátný vůdů les, ale také nejstarší katedrálu země i pár mešit.
Já ale rozhodně nemohla odolat všem těm barevným látkám a šikovným rukám místních švadlen, které mi za pár korun ušily šaty, kalhoty i kabelky na míru a podle přání. První věc, kterou si asi každý všimne při průchodu letištní halou je, že oblečení, do kterého jsou místní oblečeni, není zrovna z HM, Gate či Zara obchodu. Většina mužů má kalhoty i košili ušité z totožné barevné bavlněné látky s těmi nejbláznivějšími vzory, ženy to často propojí i s turbanem, krásným náramkem a nebo originálním střihem.
Po Beninu mě čekala krátká návštěva Toga, které je mezistupeň mezi tradičním Beninem a stále modernější Ghanou, která se žene k té naší Západní konzumeristické kultuře. Ale o tom zase příště.
Přečtěte si další zažitky Aleny z nejvyšší hory Malawi – Mutanje, Zambie , Zimbabwe, její stopování po JARu, příhodu s malárií z Tanzanie nebo safari v Ugangě. Její cestu můžete sledovat na Facebooku nebo Instagramu.
