The unexpected expedition: Republika Kongo, Gabon a Kamerun – střed Afriky, o kterém se nemluví

Sledujete Alenu a její africkou expedici? Alena za poslední dva měsíce navštívila Republiku Kongo, Gabon a Kamerun a momentálně se nachází v Beninu. Přečtěte si, jaké to je chovat si miminko šimpanze a že Konga jsou dvě země, ne jedna. Další díl reportáže The unexpected expedition je tady!

Trochu jsem ty články zanedbávala, ne proto, že by se nic zajímavého nedělo, právě spíš naopak. Blbnul mi a stále blbne počítač a tak než trávit čas před obrazovkou jsem se rozhodla ho trávit na ulici s lidmi. Další díl reportáže The unexpected expedition je tady!

Konga jsou dvě, zapište si to za uši!

Bohužel jsem neměla příliš času, abych střední Afriku pořádně prošmajdala, ale pár postřehů pro vás určitě mám.

Tato část Afriky je totiž často opomíjená, a pokud se o ní mluví, tak jen ve zlém. A to je škoda. V Kongu jsem třeba navštívila našeho vlastního Arthura Saigona. Pro ty, kteří o něm ještě neslyšeli, je to klučina z Třince, který už téměř deset let usiluje o ukončení obchodování se slonovinou. Pracuje tedy na ochraně slonů afrických. Jeho organizace Save Elephants působí převážně v této části Afriky, a když jsem jela navštívit Arthura i s jeho vycvičenými pejsky do národního parku v Kongu, úplnou náhodou jsem se mohla pomazlit s miminkem šimpanze. No, co vám budu říkat, splněný sen a ještě jsem z toho několik dní nespala. Ono mimčo bylo také zachráněno z rukou pytláků a je nyní v rezervaci, kde se snaží o jeho navrácení do volné přírody.

Jaké postřehy pro vás mám z Konga?

No třeba to, že Konga jsou dvě. Možná vás překvapí, kolik lidí to vlastně ani neví. Existují dvě nezávislé, soběstačné země, které sice podél hranic mají nějakou tu společnou kulturu a dokonce v některých částech i jazyk, ale to není nic neobvyklého v zemích, jejichž hranice byly často uměle vytvořeny v dobách kolonizace.

Ekonomicky, politicky a všelijak jinak jsou obě Konga dvě rozdílné země. Název mají podobný jen proto, že historicky před kolonizací v této části Afriky bylo obrovské království, které se jmenovalo Kongo. Zbytek ale nemůže být více odlišný.

Jedno Kongo, tedy to, které jsem navštívila, má obyvatelstvo velikosti Slovenska, tedy kolem pěti miliónů a velikostně je téměř stejné jako Německo. Je to bezpečná země, momentálně bez konfliktů. Země byla v minulosti kolonizována Francouzi.

To druhé Kongo, tedy Demokratická Republika Kongo, se naopak řadí k největším zemím světa a má téměř osmdesát miliónů lidí. Na částech území se bohužel nacházejí skupiny rebelů a najdete zde regiony, které nejsou příliš bezpečné, toto Kongo bylo kolonizováno Belgií. Takže pokud někde něco bude číst příště o Kongu, ujistěte se, že víte o kterém.

Gabon rychlostí větru

Gabon jsem jen prosvištěla, neměla jsem příliš času, a ten na návštěvu tohoto státu opravdu potřebujete. Největší krásy a bohatství se totiž skrývají v nedobytných a hustých pralesích, které pokrývají většinu země. Tato země mě překvapila hlavně tím, že zde nikdo nežije. Hustota obyvatelstva je kolem 7 obyvatel na kilometr čtvereční a většina lidí stejně žije v jednom ze třech největších měst, ze kterých dvě najdete na pobřeží.

Zde jsem se naučila, že s tou přemnoženou Afrikou to vypadá bledě. Afričani, převážně teda Gabonci a Konžané, si musí máknout, jestli chtějí dohnat hustotu obyvatelstva jakou má třeba Česko, kde na každém kilometru máme až o 128 lidí více…

Kamerun – Afrika na dlani

Poslední zemí z mé středoafrické triologie je Kamerun. Země, která má v Africe snad nejpestřejší a nejrůznorodější a stále poměrně zachovanou kulturu, tradice a přírodu. Kamerunu se říká Afrika na dlani. Je to společně s Kanadou jediná země, kde je oficiálním jazykem francouzština a také angličtina.

Já bohužel přijela v období deště a to se moc míst navštívit nedá. Nebo spíše to za to moc nestojí. Navíc, jak možná někteří z vás již slyšeli, na severozápadě země dnes zuří konflikt. V anglické části Kamerunu se skupina ozbrojených rebelů rozhodla požadovat nezávislost, prezident se zase rozhodl je potlačit a tak armáda dělá takzvaně pořádek v okolních vesnicích. Prý se tam rebelové schovávají. Konflikt je málo medializovaný a informace o počtu mrtvých jsou opravdu různé, slyšela jsem cokoliv od pár desítek po stovky obětí.

Proč píšu o válce v Kamerunu, když se snažím bořit stereotypy?

Chci ukázat, že celá Afrika ve válce není. V některých státech konflikt je, ale to neznamená, že je celá země nebezpečná a necestovatelná. V Kamerunu jsem šla na pivo se skupinkou šesti Čechů, ti o konfliktu něco věděli, ale tak nějak je to ani nezajímalo. Jejich každodenní život a práci v kasinu to nijak nenarušovalo. Autobusy jezdí stejně jako vždy, obchody jsou otevřené, v restauracích lidé stále chodí na pivo… No a život jde tak nějak dále. I když je škoda, že se o konfliktu nepíše více, dobře to poukazuje na to, že zkrátka konflikty v odlehlých oblastech některých zemí neznamenají nutně hladomor a dětské vojáky. Drtivá většina zemí v Africe je bez válek a konfliktů. Z těch několika zemí, které konflikty mají, některé stále fungují normálně, jelikož rozbroje se odehrávají jen na malé části.

A jelikož mi dvakrát zamítli víza do Nigérie, musela jsem tuto zemi přeskočit. Takže příště z krásného, barevného Beninu!

Autor: Alena Machálková, The Unexpected Expedition