Zážitky z EVS ve Walesu

Anička, která je na už nějaký ten pátek na své dlouhodobé EVS ve Walesu, nám přináší další report. Tentokrát je o Haloweenu a výletech do přírody či Londýna, které stihla během konce roku 2017.

Měsíc se s měsícem sešel a je tu další report z Walesu (i z Anglie). Tentokrát jsem trochu víc prozkoumala welšskou přírodu, oslavila Halloween, podívala jsem se na další hrad a vydala jsem se na výlet za chlapcem, který přežil.

Halloween ve Walesu

Halloween se slaví v celé Velké Británii, tedy samozřejmě i ve Walesu. Pokud se rozhodnete jít v tento večer ven, můžete si vybrat snad cokoliv. Je libo tanec v klubu? Travesti show ve stylu zombie a upírů? Snad by šlo i zaklepat na některé z falešnou krví pocákaných dveří v domcích ozdobených světýlky s plastovými dýněmi z Poundlandu a vyřezávanými Jack-O-Lantern. My jsme jeden den udělali takovou domovní party a druhý jsme šly tančit (protože Halloween byl letos v úterý a tak mnoho lidí slavilo víkend předtím).

Ti, kteří jste neviděli film V jako Vendetta, vězte, že pátého listopadu se ve Velké Británii slaví událost, kdy byla zatrhnuta akce, při níž pár spiklenců chtělo vyhodit do povětří budovy parlamentu, tedy noc Guye Fawkese. Špikování budov veřejné správy výbušninami asi není zrovna ekonomicky nejvhodnější způsob oslav, takže se zapalují alespoň symbolicky ohňostroje. Pokud jste pátého v Británii, tuhle oslavu si prostě nemůžete nechat ujít. A my jsme ji pojali stylově – výšlapem na horu Garth Hill, který pořádal místní Hiking Club. Na vrcholku jsme si pak hezky promrzlí mohli vychutnat netradiční pohled na ohnivé koule vybuchující nad městem.

Kdo má rád přírodu a chození (neboli hiking), ten si ve Walesu přijde na své (doslova). My jsme třeba navštívili vodopády poblíž města Neath. Naše vycházka se změnila v poněkud adrenalinovou, když jsme se po neuvěřitelně klouzajících kamenech vydali až přímo k vodopádu a potom jsme se z údolí snažili vyhrabat zpátky po svahu pokrytém vlhkými listy. Někteří z nás si pak přáli skočit rovnou do pračky. Pokud máte podobně dobrodružné choutky, rozhodně bych vám doporučila vzít si dobrou pevnou obuv (hiking shoes), která se tu dá pořídit poměrně levně v prodejnách jako je Sports Direct. A možná si taky neberte svoje nejlepší nedělní šaty. Díky zdejšímu podnebí jsou i za slunečného dne lesní cesty plné bahna.

Jedna dobrá rada – pokud vyjedete na EVS, dostanete kartičku Erasmus Plus (z nějakého důvodu ji všem poslali domů). Nechte si ji přeposlat a pak s ní mávejte kde vás to jen napadne. Takhle se mi už mockrát podařilo získat slevu, posledně na vstupné do hradu Castell Coch, do kterého vede překrásná cesta podél řeky, která z Cardiffu trvá asi dvě hodinky chůze. Coch (čtěte Koch) znamená ve welštině červený – podle barvy materiálu, ze kterého byl hrad postaven. Původní hrad byl postaven Normany už v 11. století, ale pak byl opuštěn. Jeho přestavby se v polovině 19. století finančně ujal John Crichton-Stuart, markýz Bute a jeden z nejbohatších mužů tehdejší doby. Na rekonstrukci najal architekta William Burgese, který bohužel stihl zemřít ještě před dokončením přestavby.

Po dokončení všech prací ale markýz hrad navštěvoval jen zřídka. Údajně kvůli tomu, že ho bavily spíš probíhající, než hotové projekty. Navíc, pokud máte peněz jako želez, nějaký hrad vás asi úplně nevytrhne. Dnes si ale díky jeho nápadu může návštěvník užít pohledu na hrad, který by jinak byl pouhou ruinou, nebo nádherně vyzdobených interiérů, beroucích si inspiraci z přírody či Ezopových bajek. A když vám po prohlídce vyhládne, můžete si odpočinout ve zdejší čajovně u šálku Welšského čaje a kousku dortu.  

Čaj o páté

Pokud však prahnete po skutečném čaji o páté (ačkoliv ve Walesu se tradičně připravoval spíš kolem třetí), můžete zamířit do Sant Fagans, kam jsme se vydaly už podruhé za účelem Common Days, což jsou aktivity, které podnikají všichni dobrovolníci z Walesu společně. Sant Fagans je ale dostatečně velké na to, aby se na něm i podruhé dalo objevit něco nového. Tentokrát jsem například zjistila, jak trestali učitelé v 19. a raném 20. století své žáky za to, že mluvili welšsky. Koho přistihli, tomu dali na krk dřevěný přívěsek s vyrytým „W“, takzvaný „Welsh not“ (Welšský uzel). Pokud byl tentýž den přistižen někdo jiný, jak mluví welšsky, uzel se předal tomuto dítěti a tak dále. Žák, který měl uzel kolem krku na konci dne, byl učitelem zbit. Takhle se pokoušeli z dětí welštinu „vymlátit“. Další pomůckou k „nápravě“ nezvedeného žactva bylo prkénko velikosti dlaně s otvory na prsty. To museli nosit leváci, aby se jim zabránilo v používání jejich dominantní ruky.

Pojďme ale od hrůzné historie školních praktik zpět k čaji. Objednali jsme si ho několik konviček a k tomu jsme dostali spoustu dobrot, jako například sendviče, malé palačinky, chléb, mrkvový dort, muffiny, brownies a samozřejmě welsh cakes. A všechno to bylo nevýslovně dobré!

Výlet do Londýna

Další týden jsme vyrazili na cestu – a to na poměrně dlouhou cestu – do hlavního města! Všechny větší výlety se vyplatí plánovat co nejdřív a tak už jsme měsíc dopředu měly zabookované autobusové lístky (Megabus je rozhodně nejlevnější volba) i místa v hostelu, který nás stál jen 9 liber za noc a byl poblíž stanice metra, odkud jsme se mohly dostat pohodlně všude po Londýně. Další tip – cestujete-li v týdnu a mimo víkend, hostely budou pravděpodobně o moc levnější než o víkendech, kdy se do města hrne více lidí.

První den jsme započaly návštěvou National Museum (vstup zdarma), kde nás asi nejvíce zaujala Rosettská deska a prastaré Asyrské reliéfy. Pokračovaly jsme prohlídkou města včetně Buckinghamského paláce, Domů parlamentu a Big Benu (který byl ale skoro celý zakrytý lešením, protože ho rekonstruují). Den jsme zakončily tím, že jsme si prošly vánoční trhy poblíž London Eye, tedy vlastně Coca Cola London Eye (na ten jsme ale nešly, protože za tu cenu bychom si mohly Coca Col koupit nejmíň šestadvacet).

Večer jsme se vydaly na výpravu za Jackem Rozparovačem, která byla zdarma (platí se až na konci a můžete dát tolik, kolik uznáte za vhodné). Naším průvodcem byl londýnský herec, který svůj talent nezapřel a dokázal udržet naši pozornost celé dvě hodiny, kdy nás vodil po místech v městské části Whitechapel, kde v roce 1888 tahle záhadná postava dějin povraždila pět prostitutek.

Náš vypravěč dodal prohlídce život tím, že se nesoustředil pouze na pachatele, jak to mnoho lidí dělá, ale snažil se nám přiblížit i jeho oběti a tak nám připomenout, že se jednalo o skutečné ženy, které nejspíš nikdy nesnily o tom být prostitutkami a představovaly si svůj život jinak – nejspíš v pěkném domě v západním Londýně, kde byly ulice v noci prozářené elektrickým světlem. Místo toho ale skončily v East Endu se svými úzkými a často neosvětlenými uličkami, na které padal smog, a musely si vybírat mezi nocí strávenou v noclehárně, kde mezi nimi a zemí byla jen tenká „matrace“ tvořená z brouků a prachu a alkoholickým opojením v místní hospodě. Není vlastně zvláštní, že se dodnes vyzvedává vrah, který udělal něco tak strašného, zatímco na oběti se zapomíná? Nicméně, takových prohlídek zdarma existuje v Londýně spousta a pokud se tam vydáte na výlet, rozhodně doporučuji se po nich porozhlédnout.

Cesta za Harry Potterem

Druhý den jsme se vydaly do Camden Town, mekky hipsterů, fanoušků různých seriálů i turistů hledajících co nejkýčovitější magnet na ledničku, stejně tak ale místa různých šíleností, netradičních obchodů a výborného pouličního jídla, kde si přijdete na své dokonce i kdybyste byli vybíravý vegan na bezlepkové dietě. Po výtečném obědě jsme se vydaly podniknout poměrně dlouhou cestu metrem, nadzemkou a shuttle autobusem. Proč, ptáte se?

Za všechno může Harry Potter. Když jsme si totiž před více než měsícem za nekřesťanské peníze zakoupily lístek do studia Warner Bros, rozhodly jsme se celý tenhle výlet nabalit právě kolem toho. Jste-li fanoušky tohoto obrýleného mladíka, který kdysi pobýval v jistém přístěnku pod schody, tahle prohlídka se vám bude jistě líbit.

Kromě zmíněného přístěnku si na ní můžete prohlédnout dva funkční modely hipogryfa Klofana, začarovaný les, šachové figurky v životní velikosti, Brumbálův kabinet, učebnu lektvarů, interiér domku Weasleyových, Příčnou ulici, Bradavický expres, noční autobus, skřetí masky a mnoho, mnoho dalšího. K tomu si navíc můžete zalétat na koštěti, vyfotit se na Hagridově motorce či v autě Ronova táty, zakoupit si fazolky Tisíckrát jinak nebo se svlažit zaručeně autentickým máslovým ležákem. Jedním z nejkrásnějších kousků byl ale model Bradavic v poměru 24:1, který nás čekal na konci naší pětihodinové prohlídky.

Další den mě samozřejmě sužovala pěkná bolest nohou, ale i tak jsem se šla podívat s ostatními do městské části jménem Shoreditch, která leží v East Endu. O pár odstavců výš jsem vám popsala, jak zhruba tahle městská část vypadala na konci devatenáctého století. Dnes je Shoreditch plný zajímavých obchodů a pouličního umění (a hipsterů). Náhodou jsme zabloudily do Nomadic Community Gardens, kde to vypadá jako místo přímo vylíhlé z umělcovy fantazie. Anebo všechny projekty předmětu Interaktivní kresba spojené dohromady…

A protože je přeci listopad (takže Vánoce podle prodejců nejenže klepají na dveře, ale mají v nich strčenou jednu nohu oblečenou ve vánoční ponožce), tak jsem se večer šla podívat na Winter Wonderland do Hyde Parku.

Poslední den v Londýně jsem si vystřihla procházku kolem katedrály Svatého Pavla až do Tate Modern (ano, vstupné zdarma!), tedy galerie současného umění. A to jen abych se přesvědčila, že současné umění není až tak moc pro mě. Všeho s mírou. Dokument o tom jak zmizet s Japonkou v kimonu a lidmi poskakujícími s krabicemi na hlavách mě sice docela bavil, ale místnost plná bílých pláten mě až tak nenadchla.

Další moje kroky vedly na komentovanou prohlídku, tentokrát jsem dorazila na Leicester Square a vydala jsem se (aby toho nebylo málo) po stopách Harryho Pottera. Průvodce, který jako malý dubloval Draca Malfoye, nás provedl po místech, kde se ony filmy natáčely, ale i po místech, které inspirovaly samotnou Rowlingovou k napsání knih. Zajímavá fakta – věděli jste, že mezi fanoušky Harryho Pottera je méně rasistů než v běžné populaci?

Ještě mi zbývalo pár hodin do odjezdu autobusu. Venku mrzlo a tak jsem se uchýlila do relativního tepla v Covent Garden, což je místo, kde můžete sledovat vystoupení pouličních umělců – bavičů, kouzelníků… A tenhle odpočinek po mnoha dnech chůze byl podle mě dobrým rozloučením s tímhle uspěchaným městem, které nikdy nespí.

Doufám, že se vám moje zážitky líbily a že vám v něčem snad přišly i užitečné. Catch ya later!