Za dobrodružstvím na EVS do Velké Británie

Martin ukončil střední školu, nastoupil na vysokou… Pak objevil možnost vyjet na Evropskou dobrovolnou službu do Velké Británie, chopil se příležitosti a dnes se už může začít dělit o první zážitky.

Martin Nepevný se rozhodl vyrazit na Evropskou dobrovolnou službu (EVS) a to rovnou do Velké Británie.

Ve zkratce o EVS

• Evropská dobrovolná služba umožňuje vyjet lidem na 2 – 12 měsíců do zahraničí
• věková hranice je 17 – 30 let (výjimečně i 16 let)
• jako dobrovolník pracujete nejčastěji v neziskové organizaci

Jak to všechno začalo, píše Martin na svém blogu

Na konci zkouškového jsem byl na Erasmus+ tréningu v Dánsku, kde se mi líbilo a kam bych chtěl v budoucnosti jet na meziškolní Erasmus. Nebo možná studovat magistra. Možná…

Řekl jsem si, že buď nyní, nebo nikdy – je čas na zlepšení angličtiny! K tomuto rozhodnutí mě donutila i skutečnost, že jsem neudělal v obou semestrech zkoušky z angličtiny (kdybych je neudělal ani napodruhé v tomto roce, tak letím jak raketa ze školy). Vím, co si asi myslíte: proč nedokáže pořádně dokončit výšku, když byl šprt na základce a střední? Odpověď je z velké části nevím, a co vím, to jsem pokazil 😀

Letos v červnu se objevila možnost vycestovat na již zmíněnou EVS do Velké Británie, tak jsem jí chytl za pačesy, přerušil na jeden rok studium a odjel do Anglie.

A co Martin na své EVS dělá?

Nacházím se v oblasti Essex v malé vesničce Bradwell on Sea přímo u Severního moře. Mám to asi 7 minut na pláž. Pomáhám ve zdejší Ekologicko-křesťanské komunitě, více o ní  na této stránce.

Dle smlouvy zde mám uklízet, vařit, zahradničit, pomáhat v dílně, starat se o program hostů a o hosty samotné, propagovat činnosti této komunity, hlavně pak jejich ekologickou udržitelnost (mají zde všude solární panely a za oknem se mi točí větrná turbína) a pomáhat s prodejem v jejich komunitním obchodě.

Ale skutečně tu dělám všechno od úklidu pokojů, zahradničení, práce v dílně, až po práci v kuchyni a kanceláři. Do shopu mě nechtějí pustit do doby, než se má angličtina nezlepší. Samozřejmě angličtinu tu slyším všude i s jejich místním dialektem – tak se snažím opakovat všechno.

Povím vám pravdu: z toho, co jsem slyšel od lidí v ČR, že Angličané jsou pro ostatní uzavření, že u nich nedokážete rozeznat emoce kvůli pokerfacu, jsem měl strach.

První týden mi angličtina lezla krkem, protože jsem ničemu nerozuměl, a ze zdejšího vesnického prostředí jsem chtěl s výkřikem, že já vůl sem přijel na dlouhé měsíce, odjet domu. Avšak opak byl pravdou: zdejší lidé jsou velice přívětiví a angličtinu mi pomalu vysvětlují. S adaptací mi navíc mi pomohli i ostatní dobrovolníci (Řek, Italka a Francouzka).

O dalších Martinových zážitcích se můžete dočíst na jeho blogu.

Zdroj: blog Martina Nepevného