Michalův rok v Istrii
Od organizace festivalu hub po psaní projektů – Michal se na své EVSce v Chorvatsku evidentně nenudí. Přečtěte si jeho historky o chorvatské dopravě, mrtvých koťatech a balkánském dobrovolničení, ke kterému se Michal dostal díky Mladiinfo.
Když jsem se po státnicích rozhodoval co dál dělat, neměl jsem úplně jasno. Doktorát? Práce? Jaká práce? Něco v zahraničí? Tak úplně jsem nevěděl, ale pak jsem objevil nabídku v rámci Evropské dobrovolnické služby (EVS) na jedenáctiměsíční dobrovolnictví v Chorvatsku, která mě na první pohled zaujala a světe div se, ono to vyšlo. Poslední prázdninové dny s rodinou a přáteli v Česku, a pak už začátkem září cesta autobusem na jih.
Organizace, ve které působím, se jmenuje Local Democracy Agency (LDA) a má sídlo v malé vesnici či městečku Brtonigla na Istrii, kde je snad víc koček, než lidí. K těm kočkám se ještě dostanu. LDA je založena na idejích tolerance, mezikulturního dialogu, solidarity, lidských práv a aktivního občanství. V tomhle je Istrie poněkud specifická, populace je rozdělená zhruba na půl mezi Chorvaty a Italy, což je vlastně fajn, snad se tu konečně asi na třetí pokus naučím italsky.
Jsem tu spolu se třemi dalšími dobrovolníky. Mattia je z Itálie, Kimberly z Německa a Simona z Makedonie. Bydlíme společně ve dvoupatrovém domku u náměstí, který je plně zařízený, já mám dokonce pokoj pro sebe. Všichni jsou hrozně fajn, takže ani po třech měsících se ponorková nemoc naštěstí nedostavila. V kanceláři jsou také samí pohodoví lidi, nemám žádný důvod si stěžovat. Umberto je prezident LDA, asi sedmdesátiletý Ital, který nemá problém spustit se na laně z druhého patra, aby nám otevřel zablokované dveře vedoucí ke kanceláři. Naším koordinátorem, a zároveň mentorem, je Eric, který se stará o naše pohodlí jak v práci, tak ve volném čase (nejen neomezenými dodávkami výborného domácího vína zdarma, nicméně pokud na konci EVS budu alkoholik, tak víte proč). Jsme tu zkrátka něco jako jedna velká rodina a všechno šlape naprosto bez problémů.
Brtonigla, italsky Verteneglio, je malá obec asi dvacet minut od hranic se Slovinskem, která má podle Wikipedie 1 626 obyvatel. Tak úplně nevím, nakolik se v tomhle dá Wikipedii věřit, možná do toho počítali i ty kočky. Kousek odsud je největší vodní park ve Středomoří, Istralandia. Zatím jsme ho nevyzkoušeli, ale na jaře nebo v létě dám vědět. V samotné vesnici toho k vidění zas až tolik není, snad kromě kostela na náměstí. Ten kostel byl jedním z problémů, které jsme měli v září po příjezdu, jelikož bydlíme asi sto metrů od něj. Ono není moc příjemné, když vás budí zvony každý den kolem šesté. Začali jsme plánovat jejich odstranění, nebo aspoň podplacení faráře, aby zvonil později, ale po měsíci jsme si na ně zvykli, takže kostel zatím stojí.
Kromě zvonů se asi dva týdny po našem příjezdu objevil další nečekaný problém. Někdo nám před domem nechal čtyři čerstvě narozená koťátka (stylově v krabici od jídla pro psy), tak jsme si je vzali k sobě, že se o ně zkusíme starat. Bohužel se nezadařilo a postupně nám koťátka pochcípala. Byla celkem hlučná, takže nás v noci budily nejen zvony, ale i koťata, což nebylo extra příjemné, ale pak nám mňoukání po příchodu z práce domů trochu chybělo. Doufali jsme, že přežije aspoň jedno, ale bohužel. Po téhle zkušenosti i jedna pozitivní zpráva pro mou rodinu. Jako dítě jsem vždycky chtěl mít kočku, teď už jsem z toho vyléčen.
Jedna ze super věcí je, že máme k dispozici auto. Kromě cestování po bližším i vzdálenějším okolí a poznávání krás (nejen) Istrie, jsme už stihli i menší dopravní nehodu, kdy do nás na stopce zezadu ťukla nepozorná řidička. Inu, ženy za volantem (dámy prominou). Naše patnáct let staré SuperPunto je sice fajn, ale když vám v noci na dálnici začne blikat kontrolka, že se přehřívá motor, vy na chvíli zastavíte, aby se motor zchladil, a pak už nenastartujete, tak máte chuť ho nakopnout. Doprava v Chorvatsku je taky kapitola sama pro sebe. Z nějakého důvodu tady mají obsesi s omezeními rychlosti, která stejně nikdo nedodržuje. Pro Čecha je zvláštní i hrozně moc stopek, značku pro dej přednost v jízdě asi v Chorvatsku neznají, stejně tak slušnost zablikat při výjezdu z kruhového objezdu, to nám všem leze na nervy snad víc než ty zvony.
Další fajn věcí na EVS je možnost poznávat cizí zemi a cestovat. Jak už jsem zmínil, poloha Brtonigly přímo vybízí k výletům, máme to kousek do Slovinska i Itálie. Už jsme stihli navštívit Terst, Pulu, Záhřeb, Lublaň a několik menších městeček na pobřeží i ve vnitrozemí. Mě osobně se nejvíc asi líbila právě Lublaň a Piran ve Slovinsku, v Chorvatsku pak Pula, Poreč a Rovinj. Největším zklamáním pak byla jednoznačně Portorož, kde kromě miliardy hotelů není vůbec nic.
Evropská dobrovolná služba obnáší také on-arrival training, na který jsme odjeli hned druhý den po příjezdu. Je to pětidenní intenzivní trénink pořádaný pro všechny dobrovolníky, kteří přijeli v poslední době do Chorvatska. Na něm se nás sešlo asi dvacet, lidi z celé Evropy, všichni hrozně fajn. Takže jsme si kromě oficiálního programu, na kterém nám byla představena Evropská dobrovolná služba, naše práva a povinnosti, nebo workshop na zvládání konfliktních situací a asertivní jednání, užili i poměrně intenzivní zápas ve vodním pólu v hotelovém bazénu nebo posezení v místní hospodě. V rámci on-arrival kurzu jsme museli zpracovat vlastní skupinový projekt, což nebylo vůbec lehké, protože na přípravu a samotné zpracování jsme měli jen den a půl. V rámci našeho projektu jsme šli do místní školy, kde jsme si povídali se studenty (asi 13-14 let) o všem možném v rámci Cultural Exchange. Absolvovali jsme tři třídy, na každého z nás v každé třídě vyšla skupina 3-4 studentů. Byla to zajímavá zkušenost, pokaždé úplně jiná. První třída byla fajn, se svou skupinou jsme si povídali bez problémů celých 45 minut o všem možném a myslím, že jsme si to oboustranně užili. Druhá hodina byla příšerná. První skupina ještě šla, ale v polovině jsme se s ostatními vyměnili, protože to nikde asi nešlo úplně hladce. Já jsem pak dostal studenty, kteří nebyli schopní říct jednu celou větu, byli málomluvní a stydliví, učitelka se mi pak omlouvala, že jsou takoví i normálně. Po hodině jsme si se Španělkou, která je měla předtím, jen vyměnili bezradný pohled a zakroutili hlavami, ani jí se s nimi nevedlo o moc líp. Třetí hodina byla zase fajn, dostal jsem čtyři děti, dvě z nich anglicky moc neuměly, ale měl jsem tam holku, která jim překládala, a všichni byli hrozně zvědaví a pořád se na něco ptali, což bylo zase strašně super. Poznámka na okraj, když jsem se ptal, co ví o Česku, odpovědí bylo pivo a Praha (nejen ty děti, ale i většina ostatních dobrovolníků). České pivo je ostatně v Chorvatsku i obecně na Balkáně extrémně populární. Každý tady v hospodě pije Staropramen, ostatní piva jsou většinou jen jako doplněk.
Teď už se dostanu konečně i k samotné práci, která je poměrně různorodá. Poměrně dost času trávíme psaním projektů. Na podzim jsme psali projektovou dokumentaci pro youth exchange týkající se zdravého životního stylu, momentálně píšeme projekt pro youth exchange týkající se médií a kritické práce s informacemi, po Novém roce začneme psát projekt pro EVS na příští rok. Pro mě osobně, jakožto absolventa politologie a mezinárodních vztahů, je práce na těchto projektech zajímavou praktickou zkušeností a dobrým srovnáním, jak podobné věci fungují v praxi a co je vše potřeba při jejich přípravě a předložení. Kromě toho pracujeme na webových stránkách naší organizace a administrujeme její účty na sociálních sítích. Také jsme měli několik prezentací na středních školách o Evropské dobrovolné službě a možnostech, které přináší program Erasmus+. Na jedné ze škol byly studenti, ehm, spíš studentky, zaujaty více mým italským kolegou než obsahem prezentace, no co se dá dělat. Podíleli jsme se i na přípravě událostí, které se v Brtonigle na podzim konaly, jako například mezinárodní festival hub nebo vánoční trhy. Mimo práci v kanceláři Simona tráví dva dny v týdnu ve školce a Kimberly v centru pro inkluzi lidí s lehkým mentálním postižením. V příštím roce plánujeme také poskytovat bezplatné jazykové kurzy angličtiny, italštiny a němčiny pro místní obyvatele.
To je ode mě z Chorvatska zatím všechno, zase se někdy ozvu.
PS. Pokud byste o mé EVS chtěli vědět víc, můžete dát like našim FB stránkám.
oficiální Facebook LDA Brtonigla
