Běloruský seriál – 2. díl

V druhém díle seriálu o Bělorusku vám naše redaktorka poví o začátku své šestitýdenní stáže v hlavní běloruské metropoli. Jaké byly první dojmy hned po výstupu z vlaku? A jak to bylo s těmi penězi?

V minulém díle jsem naposledy  mluvila o tom, jak jsem nastoupila do vlaku a vydala se na svou východní tour do Běloruska. V Brně jsem nabrala první část naší studentské skupiny a pokračovala s nimi směr Bohumín. Kolem půlnoci jsme nastoupili do nočního vlaku, který spojuje Prahu s Moskvou. Tyto vlaky jsou v podstatě takové hotely na kolech. V kupé jsou místo sedadel postele s čistými peřinami a polštáři, pod stolečkem je umyvadlo, u dveří regulátory teploty a klimatizace. No prostě Hilton. Jízdenky se na začátku cesty odevzdají průvodčím, kteří vás pak dojdou vzbudit asi 45 minut předtím, než dojedete do své cílové stanice. Zároveň si u nich můžete uvařit čaj z jejich samovaru (zařízení na vaření vody se zabudovaným topným zařízením) nebo koupit drobné občerstvení.

My jsme ale byli vzhůru o něco dřív. Východní dráhy totiž nemají stejný rozměr pro vlakové podvozky jako středoevropské (prý strategické důvody), takže se musí měnit. My jsme podvozky měnili v Brestu, první běloruské stanici. Vypadá to tak, že vlak se uvolní od podvozků a pomocí zdvihače se vyzvedne nahoru (i s vámi uvnitř), podvozky se prohodí a vy můžete pokračovat v krasojízdě.

Po výstupu v Minsku jsme si mysleli, že se asi trochu spletli. Tohle, že je Bělorusko? Tak čisté?! Skutečně. Po zkušenostech z českých nádraží vás prostě udiví, že existují i stanice, kde se dá pomalu jíst z podlahy.  Ve stanici nás vyzvedla naše průvodkyně Světlana a dopravila nás na koleje naší univerzity. My, kteří se informovali o stáži u starších spolužáků, jsme čekali všechno. Sprchy ve sklepě, kam se dá jít jedině v žabkách, šváby v kuchyni, špinavé pokoje. Rozhodně ne pokoje s vlastní koupelnou, ledničkou, pohodlnými postelemi a každý den uklizenou kuchyni, kterou jsme nakonec dostali. Ne vážně, až na příšernou dětskou tapetu s včeličkami na zdi v našem pokoji to bylo moc hezké ubytování. Holt Minsk byl do té doby jedno velké překvapení.

Jeden by čekal, že se po cestě půjdeme rovnou do hajan. My jsme ale vyrazili na průzkum a především vyměnit si peníze, protože běloruské rubly se u nás sehnat nedají, a koupit si něco málo k večeři. No a jaké bylo překvapení, když nám za 25 euro směnárna nadělila přes čtyři sta tisíc rublů. V době naší exkurze se jedna česká koruna směňovala za 600 rublů. Cena našeho pozdějšího nákupu pak některým z nás způsobila lehčí infarkt.

Během procházky jsme narazili i na pár neobvyklých věcí. Tedy alespoň pro nás. V Čechách moc často nepotkáte ulice Karla Marxe nebo Leninovu ulici. (To, že tady jsou tyto ulice pro každé město povinné, jsme se dozvěděli až později). S naší výpravou jsme se došli k Minské radnici, navštívili katolickou katedrálu Nejsvětější panny Marie a pravoslavný chrám Svatého ducha. Dále naše banda pokračovala k řece a pokračovali jsme po nábřeží kolem veřejného kluziště až k soše našeho oblíbence Alexandra Sergejeviče Puškina a hotelu Belarus. Teď už můžu přiznat, že má první fotka z Běloruska je s Puškinem.

Minsk v kombinaci se slunečným počasím vypadal nádherně. I když je pravda, že místní architektura pořád připomíná skutečnost, že jsme byli přeci jen trochu východněji než normálně. Minulý režim tu zanechal svou stopu. Na hodně budovách je znát, že původní komunistická hesla byla jen přetřena barvou, srpy a kladiva jsou vlastně všední logo. Minsk je zvláštní také tím, že se to velmi těžko hledají středověké historické památky. Na vině jsou války (především Velká vlastenecká  válka) kvůli kterým bylo mnoho budov zničeno nebo srovnáno se zemí.

Když ale tohle přehlédnu, tohle město ve vás zanechá zvláštní dojem díky své atmosféře, neobyčejné, čisté, dech beroucí a ledové kráse. Není to Praha, plná pověstí a legend. Není to Londýn, plný černých taxíků a rudých dvoupatrových autobusů. Ani parfémem vonící Paříž. Je to jen jedno. Minsk…

A kam se podíváme v dalším díle?

Příště si představíme další památky, které se při návštěvě Minsku rozhodně nesmí vynechat.