Zkouškové na univerzitách v Česku a v zahraničí
Uvažujete zúčastnit se programu Erasmus nebo do toho u nás praštit úplně, využít některého z nabízených stipendií a přihlásit se ke studiu na univerzitě v zahraničí? Zvážili jste všechno pro a proti a chybí vám stále informace z první ruky, které by tohle dilema jednou provždy rozsekly? Třeba vám pomůže právě tento článek o tom, jak vypadá zkouškové na univerzitách v zahraničí. Po třech zkouškových obdobích na univerzitě v zahraničí se sice nepovažuji za kdovíjakého profesionála, ráda se s vámi ale podělím o tom, co jsem od té doby vypozorovala.
Zkouškové bez předtermínu
Pokud patříte k těm, kteří sfouknou polovinu zkoušek v zápočtovém týdnu před Vánoci na mnoha zahraničních vysokých školách na to raději zapomeňte. Na univerzitách například v Belgii zkouškové začíná prvním týdnem v lednu a možnost rozdělit si zátěž na období před Vánoci a po Vánocích tedy automaticky odpadá. Výhodou je, že se nestresujete už od prvního prosince, ale až od prvního ledna!
Esejové otázky a ústní zkoušky
Multiple choice testy již v zahraničí skoro nenajdete (juch!). Namísto kroužkovacích, zákeřných otázek se setkáte spíše s otázkami v podobě malých esejů, které jsou zaměřeny spíše na praktické využití znalostí z hodin než na data, jména a názvy smluv, které si stejně v praktickém životě vygooglujete během pěti sekund. Profesoři se podle mých zkušeností ptají spíše na váš názor, podložený četbou a racionálními argumenty než na v učebnicích omílané teorie a definice.
I přes to, že jsem se v zahraničí setkávala nejčastěji se zkouškami písemnými, ústní zkoušky však také nejsou výjimkou. Zejména pak na univerzitách v Nizozemsku a Belgii. Ústní zkoušení probíhá zhruba jako to u nás, v Česku. Většinou zahrnuje patnácti minutovou přípravu a patnáct minut na zodpovězení zadaných otázek. Množství otázek a možnost použít materiály z hodin pak samozřejmě závisí na jednotlivých profesorech. Jediný rozdíl vidím v tom, že od vás nikdo neočekává košili v obleku ani lodičky na vysokém podpatku. Ryfle a tričko jsou evidentně v zahraničí standardem i když je zkouškové.
Termín zkoušky a ombudsman
Termíny zkoušek ví student obvykle dlouho dopředu, datum jejich konání si však sám vybrat nemůže. Čekání na spuštění školního systému a nervy při neustálým padáním serveru tedy sice odpadají, tím však výhody tohoto systému končí. K čemu vám totiž je vědět, kdy se daná zkouška bude odehrávat již od září, když ji za vás v sobotu v osm ráno nikdo jiný nenapíše? Pokud nemáte opravdu dobrý důvod k neúčasti – a smrt zvířecího mazlíčka se nepočítá – jiný termín vám rozhodně nebude přidělen. Ať už vám to nejlíp myslí ráno při rozbřesku nebo spíš v odpoledních hodinách. Pouze v případě náhlého onemocnění, úmrtí v rodině či jiné závažné události se můžete obrátit na fakultního ombudsmana, který vám pomůže zařídit nový termín zkoušky. Třeba týden na to v sobotu v osm.
Jeden pokus s opravou v září
Špatná zpráva pro ty, kdo se jdou na první pokus jenom „podívat“. Přijdete-li na první pokus nepřipraveni na univerzitě v zahraničí, zjistíte sice jaké jsou představy vyučujících, ale druhý pokus ke splnění zkoušky dostanete při nejlepším na konci druhého semestru, v horším případě až v září. Vyplatí se tedy věnovat přípravě dostatečné množství času a pozornosti. Není však třeba (přehnaně) stresovat. Zkoušky nejsou sestaveny tak, aby na nich pohořelo co nejvíce lidí, jak je tomu bohužel někdy na univerzitách v České republice, ale spíše aby studenty vyvedly z komfortní zóny a donutily přemýšlet o souvislostech mezi probíranou látkou a praktickým životem. A nebo se zahraničním profesorům stohy testů prostě více než jednou nechtějí opravovat.
Známkování od A po F
Pokud jste zvyklí na vysokoškolské známkování z českých univerzit, rozhodně si zjistěte, jak vás budou hodnotit profesoři na vaší nové škole a to nejlépe než samotné zkouškové začne! V některých zemích sice také používají škálu A-F, k opakování zkoušky vás však odsoudí již známka D! V jiných zemích zase preferují číselnou škálu 0-20, která sice slibuje mírnější přístup k (ne)znalostem, v praxi ale znamená že známky 17-20 nedosáhl nikdo za posledních deset let.
A co státnice?
Opravdu velkým gamechangerem při rozhodování o magisterském studiu mezi českou a zahraniční univerzitou pro mě byla naprosto hororová zkušenost se státnicemi. Obhajovat v jednom týdnu bakalářskou práci a zároveň udělat zkoušky ze dvou oborů? Díky, znovu už ne. Pro ty, kteří přemýšlejí podobně jako já mám dobou zprávu. Na absolutní většině zahraničních vysokých škol totiž nic podobného jako státnice nenajdete! Titul získáte na základě úspěšně složených zkoušek z obou semestrů a odevzdané diplomové práce, která mnohdy nemusí být ani obhájena před porotou. A to za to učení na jeden termín opravdu stojí!
