Řecké dobrodružství naší dobrovolnice – Evropský sbor solidarity

Evropský sbor solidarity znáte jako bývalou Evropskou dobrovolnou službu. Co všechno můžete na cestách se Sborem zažít? Přinášíme článek od naší dobrovolnice Veroniky, která 6 měsíců pomáhala v řecké organizaci.

Jak to všechno začalo?

Většina lidí o svém pobytu v zahraničí začíná přemýšlet z pohodlí domova. Já jsem o účasti na projektu v programu Evropský sboru solidarity začala přemýšlet, když jsem bydlela v Anglii, pracovala 13 hodin denně v hotelu a neměla na nic čas ani energii.

Na webových stránkách Mladiinfo ČR jsem objevila v červnu 2019 nabídku na „Youth Information Office Project“ v městečku Xylokastro v Řecku. Nabídku jsem několikrát otevřela a zase zavřela. Do Řecka se mi nechtělo. Říkala jsem si: „To asi není pro mě, nemám ráda horko, nelíbí se mi řecká krajina, nechci se učit řecky, ale ten projekt vypadá hezky“. Nakonec jsem si řekla, že se přihlásím a nechám to osudu. Ten rozhodl, že jedu!

Když jsem se dozvěděla, že jsem byla vybraná, ukončila jsem svoje zaměstnání v Anglii, na chvíli se vrátila do ČR navštívit svoji rodinu a kamarády a 3. září 2019 jsem odletěla z Prahy do Atén.

Jaké byly moje první dojmy?

Negativní. Bylo vedro, což pro mě, milovníka severu a chladnějšího počasí, představuje utrpení. Samozřejmě není nic divného na tom, že v Řecku je v září teplo. Nicméně teplota 35 stupňů ve stínu mě překvapila, na to jsem opravdu připravená nebyla a chtěla jsem hned pryč.

K tomu se přidalo i to, že jsem byla zvyklá na ČR, Anglii a Norsko (v Norsku jsem byla v roce 2017 na jiném dobrovolnickém pobytu). Tyto země jsou oproti Řecku vyspělejší a organizovanější, a tak pro mě byly některé věci docela šokující (například místní autobusová doprava nebo řecká pracovní morálka).

Venkovní teplota se postupně snížila, na odlišnosti jsem si asi po měsíci a půl zvykla a postupně si je dokonce začala užívat. Začal mi vyhovovat poklidný řecký život, kdy nikdo nikam nespěchá, každý se usmívá, je přátelský, a dokonce mě začalo bavit cestovat autobusem, i když jsem si nebyla vůbec jistá, kam dojedu.

Jaké byly moje hlavní úkoly?

Můj projekt byl zaměřen na práci v kanceláři. Jednalo se o organizování aktivit pro dobrovolníky přes Evropský sbor solidarity (v organizaci byly dvě skupiny dobrovolníků – krátkodobí a dlouhodobí), péči a podporu především pro nové dobrovolníky a administrativu spojenou s jejich projekty, spolupráci na různých akcích s místním městským úřadem, organizaci akcí pro místní komunitu, vytváření certifikátů „Youthpass“, psaní článků pro e-magazine a správu sociálních sítí.

Organizace byla dost flexibilní, takže pokud např. někdo neměl rád nějakou činnost, mohl se s nimi domluvit, že ji nebudete dělat vůbec nebo v omezené míře, nebo pokud jste chtěli jet na výlet, nebyl problém si vzít volno.

A co školení a další vzdělávání?

Asi měsíc po příjezdu do Řecka jsem absolvovala tzv. „On Arrival Training“. Ten se konal ve vesničce Sofiko a sjeli se na něj dobrovolníci z různých koutů Řecka. Účelem tohoto školení bylo především podat informace o Evropském sboru solidarity a vytvořit skupinu dobrovolníků formou teambuildingu. Semináře byly zaměřené například na schopnost vést tým, osobní rozvoj, smysl dobrovolnictví, týmovou spolupráci, aktivní zapojení ve společnosti a v komunitě. Školení začalo v pondělí a skončilo v sobotu. Většina aktivit vyžadovala aktivní zapojení účastníků, nešlo tedy o něco jako přednášky na vysoké škole.

Na začátku února 2020 jsem se účastnila tzv. „MidTerm Evaluation Meetingu“ ve třetím největším řeckém městě Patra. Toto školení bylo zaměřené na zmapování fungování programu „Evropský sbor solidarity“, na krizový management a řešení problémů, na osobní projekty, Youthpass a další možnosti po skončení projektu. Školení bych zhodnotila jako velmi užitečné pro člověka, který je opravdu v polovině svého projektu. Já jsem svůj projekt končila 2. března 2020 a čerpala jsem před odjezdem týdenní dovolenou, takže jsem nemohla využít moc informací, které jsem na školení získala.

Kromě těchto školení jsem v průběhu pobytu měla dost volného času na další vzdělávání (z vlastního zájmu) například ve formě e-learningu nebo online kurzů, čtení knih, jednou za týden jsem navštěvovala zdarma kurz řečtiny a každou středu odpoledne jsem chodila do místního „youth centra“ hrát si s dětmi, vytvářet výzdobu apod.

Kde jsem bydlela?

Bydlela jsem v bytě pro 11 dobrovolníků, nicméně 11 nás tam nebydlelo nikdy, to byla maximální kapacita ubytování. Většinu času nás tam bydlelo 6, maximálně myslím 9. V bytě se nacházely pokoje pro dvě až tři osoby. V průběhu studia jsem bydlela na koleji a v Anglii ve sdíleném domě, takže společné bydlení pro mě nebyl problém. Byt měl dvě patra, několik balkonů, střešní terasu a byl plně vybavený. V letním období bylo společné soužití bez problému – když někoho přepadla ponorka, mohl se „ukrýt“ na balkon, terasu nebo jít na pláž či do lesa. V zimě byla situace horší, venku bylo na „ukrývání“ chladno, ale nakonec jsme to všichni zvládli.

Jídlo jsem si vařila většinou sama, protože organizace mi neposkytovala stravování, ale pouze peníze na jídlo (měsíční kapesné ve výši 140 EUR, může se ale lišit podle organizace a projektu). Občas jsme vařili společně s ostatními dobrovolníky. Ze zdravotních důvodů držím bezlepkovou dietu, takže společné vaření častěji nepřipadalo moc v úvahu.

Cestovala jsem?

Ze začátku moc ne. Nejdřív jsem prožívala kulturní šok a neměla jsem vůbec náladu ani chuť a energii cestovat a Řecko poznávat, navíc bylo vedro. V listopadu jsem se vydala na první víkendový výlet, v prosinci na malý pěší výlet a po Vánocích jsem už cestovala skoro pořád. Bylo chladněji, na horách se začal objevovat sníh, a to bylo něco pro mě! Nakonec jsem si Řecko a rozmanitost jeho krajiny zamilovala. Kombinace moře, pláží, hor a sněhu je naprosto nezapomenutelná.

Bylo to všechno k něčemu? A případně k čemu?

Rozhodně ano. Díky tomuto pobytu jsem poznala nové lidi (různých národností a věků), dozvěděla se nové názory a pohledy na situace, pomohla místní komunitě, vyzkoušela si práci s dětmi a mládeží, rozšířila si obzory, poznala nová místa, naučila se základy různých cizích jazyků (od spolubydlících), začala jsem si více vážit toho, že jsem z České republiky a uvědomila jsem si, že to u nás není tak špatné, jak většinou tvrdíme, přehodnotila životní priority, měla jsem čas odpočinout si, číst si a vzdělávat se, přemýšlet o svém životě a o tom, co chci dělat, až se vrátím zpátky do České republiky.

Čas, který jsem získala tímto pobytem, mi pomohl ujasnit si spoustu životních cílů a hodnot a najít obor, ve kterém se teď, po návratu do ČR, chci uplatnit.

Slovo na závěr

Nakonec bych ještě chtěla zmínit, že nelituji ani jedné zkušenosti, kterou jsem získala (2x dobrovolnictví, 1x pracovní pobyt). Všechny pobyty pro mě byly přínosem a jsem ráda, že jsem se rozhodla vyjet a vyzkoušet tyto možnosti. Tímto děkuji i týmu Mladiinfo ČR, který mi dobrovolnický pobyt v Řecku zprostředkoval a v průběhu pobytu i po něm se mnou udržoval kontakt.

Pokud stále ještě čtete a váháte, jestli vyrazit někam vyrazit, nebo ne – rozhodně vyrazte!

Přeji hodně štěstí při výběru vaší cílové destinace a projektu.

Veronika