Pět věcí, které jsem se naučila při studiu ve Velké Británii • Mladiinfo ČR

Odjet studovat do zahraničí. Cíl, který si dává čím dál více nejen českých vysokoškoláků. Kde sebrat odvahu? A jak ušetřit na zbytečnostech? Pokud je školní výjezd do zahraničí i na vašem seznamu novoročních předsevzetí, ale pochybnosti zůstávají, možná si vás na svou stranu nakloníme i tímto článkem. Přečtěte si seznam pěti zkušeností, které Aničce přinesl jednosemestrální Erasmus pobyt ve Velké Británii a příští semestr se třeba i vy vydáte na cestu. Na semestr, na dva nebo dokonce na celé studium.

Anička je studentkou politologie a v druhém ročníku bakalářského programu se rozhodla zkusit své štěstí a přihlásit se ke studijnímu pobytu v zahraničí na jeden semestr známému jako Erasmus+. Ač se to zdá téměř nemožné, zájemců o tento program Evropské unie je stále pomálu, a tak se na nějakou univerzitu dostane opravdu téměř každý, kdo projeví zájem a prokáže alespoň základní znalosti jazyka. Netrvalo tedy dlouho a Anička už spolu se svou kamarádkou balila kufry směrem do anglického města Loughborough.

„Pokud mě Erasmus něco naučil, tak určitě samostatnosti, nejen při studiu ale i před odjezdem,“ prohlásila Anička. V předodjezdových přípravách totiž každý musí zkousnout hořkou pilulku jménem byrokracie. Různých lejster a dokumentů je totiž hodně, a je vcelku náročné sledovat, kdy a komu se má který odevzdat. Jakmile však doplníte podpisy do všech kolonek a oběháte všechny příslušné úřady, zábava může začít.

Prvních pár týdnů může být ale trochu náročných. Zejména pokud se vydáte do zahraničí na delší dobu úplně poprvé. Pocit samoty a stesku po domově však většinou brzy vytlačí nová jména a nová přátelství, které se v zahraničí navazují tak nějak snadněji. Taková mezinárodní přátelství pak většinou vydrží ještě dlouho po návratu domů a směřují k zajištěným noclehům v zemích, které jste vždycky chtěli navštívit spolu s luxusem lokálního průvodce v podobě bývalého spolužáka.

„Každý den jsme společně něco podnikali. Vařili jsme si naše národní jídla, večer chodili do barů a hospod a o víkendech navštěvovaly různé kouty Anglie,“ řekla mi Anička. Pro některé to může být jen další kamarád z opačné strany světa, pro dalšího první kontakt s jinou kulturou. Jak jí špagety Italové, jak se Britové učí na zkoušky a jsou Francouzi opravdu takoví žabožrouti? Stereotypy padají a tvoří se nové. Důležité však je, že čím víc cizinců poznáte a čím víc s nimi trávíte času, tím víc jste vůči jejich zvyklostem nakloněni a k chybičkám tolerantní. Navíc, společným jazykem většinou bývá angličtina. Její úroveň se i za tak krátký jednosemestrální pobyt zvýší raketovou rychlostí. A o to přece taky jde.

Není na světě nic, co by nemělo alespoň malou chybičku a ani v Anglii nebylo všechno jenom růžové. I když se říká, že život studentů na Erasmu je jedna velká party, není tomu vždycky tak. Zejména pokud na takovou party nevyjdou finance, což se člověku jednoduše může stát, rozhodne-li se vyrazit studovat do některé ze západních zemí. Náklady na život jsou tady dost vysoké a stipendium ne vždy pokryje víc, než ubytování a stravu. „I z člověka, který normálně nevaří, se stane mistr kuchař, jakmile uvidí ceny v restauracích,“ říká mi Anička.